Článek
I když se o fotografiích tohoto typu otevřeně mluví poměrně krátce, nejde o žádnou novinku. Od dvacátých let minulého století patří k dobrému tónu mít je v soukromém albu nebo ukryté v prádelníku. Tehdejší dámy z vyšší střední třídy se nechávaly fotografovat v pózách, které měly ke slušným rodinným portrétům daleko. Černobílé obrázky bývaly luxusním dárkem pro manžela, pro muže odcházejícího mimo domov.
V jistých kruzích dokonce platilo, že kdo se na večírku o svých fotografiích nezmíní, jako by nebyl. Podle některých pramenů se také ve velmi uvolněné společnosti swingu hrálo s intimními fotografiemi pexeso a ti, kdo byli při hře spárováni, odcházeli na pokoj… To už se ale dostáváme od fotografie mnohem dál.
Proč bylo kolem fotografií s odhaleným prsem tolik humbuku? Protože v době, o které se bavíme, byla nahota považována za něco necudného, ilegálního a o sexu se hovořilo jedině mezi manželi. A to ještě mezi těmi osvícenými. Moderními.
Fotograf Albert Arthur Allen byl kvůli svému zaměření na budoárové fotografie dokonce nějakou dobu ve vězení. Cecila Beatona naopak proslavily budoárové snímky Marilyn Monroe. Ta se do jeho tvorby dokonce zamilovala natolik, že jiná focení, která jí domluvilo studio, razantně odmítala.
Díky Beatonovi si Marilyn celý svět pamatuje jako něžnou ženu, která dokázala okouzlit davy, i když tomu prý tak nebylo. Její vrstevnice jen potvrzovaly, že během fotografování s umělcem dokázala ve svůj prospěch využít kombinaci světla a stínu a některá pravidla přenesla i do soukromého života.
Dalším průkopníkem tohoto stylu focení, od kterého se jeho kolegové učí dodnes, je Steven Maisel. Právě on byl tím, kdo dostal budoárové fotografie do časopisu Vogue a udělal z nich trend. Navíc se nezaměřuje ve své tvorbě jen na drobné modelky, vyniknout dává také ženám s korpulentními tvary.
Jeho snímky mají nezbytný glamour nádech, jsou na aukcích placeny zlatem a jsou považovány za generační výpověď. Richard Branson, majitel společnosti Virgin, se dokonce nechal slyšet, že pokud by se posílala do vesmíru zásilka pro jiné civilizace, Maiselovy fotografie by v ní nesměly chybět.
Vše chce svůj čas
Všichni fotografové se shodnou v jednom. Aby se fotografie skutečně podařila, musí svůj objekt nejdřív poznat, teprve pak mohou vzít do ruky aparát. Proto nikdy na takové fotografie nepospíchejte, vždy musí dojít k absolutnímu uvolnění, aby výsledek nepůsobil křečovitě a také prvoplánově.
„Fotografie by neměly být přímočaré, ale jen příslibem, a měly by tedy pouze naznačovat sexualitu ženy. Aby žena i nadále zůstala tou tajemnou bytostí, kterou touží muži objevovat a snít nad možnostmi, které jim nabízí,” upozorňuje fotograf Martin Matějíček z Fotoprome.
| Budoár fotografie |
|---|
| Název tohoto uměleckého směru vzešel z francouzštiny. Boudoir chambre je něco jako šatna, relaxační soukromá místnost sousedící s ložnicí. Místo, kde žena odkládá přebytečné svršky, je sama sebou, nehalí se do vrstev látky, relaxuje. Je oděna pouze v prádle, jindy nahá, navíc šatna bývá tlumeně osvětlena a dává prostor fantazii. V šatně nehledejte nahou ženu, ale ženu smyslnou, uvolněnou. Oděnou v krajky, satén, tyl. Přirozené měkké světlo dokáže v kombinaci s luxusními látkami zakrýt nedostatky, zdůraznit přednosti a z každé ženy stvořit bohyni. Vizualizace smyslnosti je tako dokonalým propojením všeho, co chcete na fotografii mít. I proto, že jen málo fotografů dokáže s kombinací výše uvedeného pracovat, budou se kvalita a úroveň fotografií lišit. |
Nejde o nahotu
Vždy velmi záleží na přístupu fotografa, zda výsledek bude uměleckým dílem, nebo sklouzne k měkké pornografii. Pokud se ale svěříte do rukou skutečného profesionála, pak se nemusíte nahoty bát, protože v tomto případě o ni opravdu nejde. Spíš o to, jak uvolněná dokážete být, když odstraníte všechny vrstvy, které vás svazují.
Kouzlo budoárové fotografie spočívá v tom, že na snímcích je přesně vidět jen to, co jste ochotna ukázat, o to větší napětí a náboj si ale ponechávají.
Nechte fotografa pohrát si se světlem a stínem, ve kterém se bude odkrývat vaše skutečné já. Kromě toho, že budete mít dokonalou památku, možná se díky umění fotografa také o sobě dozvíte víc.
Stačí si jednou vyzkoušet být neodolatelnou kráskou a již nebudete chtít být jiná ani v reálném životě.
| Na co byste měla být před vstupem do ateliéru připravena. Tipy od fotografa Martina Matějíčka |
|---|
| Pokud se necítíte v ateliéru dobře, odejděte. Věty fotografa: „Nohy trochu víc od sebe apod. značí, že to s vámi nemyslí moc umělecky. Proto odejděte a najděte si skutečného odborníka na tento typ fotografie. |
| Počítejte s tím, že čas na přípravu i realizaci je poměrně náročný. Skoro jako byste seděla malíři modelem. Proto si vyhraďte dostatek času, ideálně celý den, abyste nebyla nervózní, že máte být už dávno někde jinde. Na snímcích by to bylo vidět. |
| Upřednostněte spíš dopolední focení, vaše pleť je ještě svěží, vy odpočatá – ve výsledku je to znát. |
| S make-upem si starosti nedělejte, profesionální foto studio vám jej zajistí na místě. |
| Na této fotografii hrají hlavní roli podvazky, krajky i jehlové podpatky. Je dobré být na focení dobře vybavená, aby to stálo opravdu za to. |
| Nebojte se prostudovat, jak budoárové fotografie vypadají, v jakých pózách na nich ženy jsou. Nestyďte se ani doma trénovat. Budete se cítit lépe a máloco vás překvapí. |
| I když původně počítáte s tím, že vaše fotky budou sloužit jako dárek pro někoho, největší radost jimi uděláte nakonec sama sobě. Věřte tomu! |
Proč budoárové fotografie muži milují a touží po nich?
Protože takové snímky zachycují jejich partnerku přesně takovou, jakou milují. Sexy, smyslnou a bez starostí s tím, kdo uvaří večeři a vyplní složenky. Tedy múzu, se kterou chtějí kráčet životem, a to bez ohledu na změněné křivky.
Fotky vhodné jen pro partnera
Některé ženy touží o svém ženství přesvědčit nejen své partnery, ale i sebe samotné či dokonce své okolí. A pomocí fotek tak chtějí všem dokázat, že jsou stále krásné a žádoucí. Ty nejhezčí z nich tak vyvěsí na sociálních sítích.
„Od uveřejněných fotek ženy často očekávají pochvalné a obdivné reakce svého okolí. Kompenzují si tak nedostatečný obdiv a přijetí od partnerů či nejbližších,” vysvětluje psychoterapeutka Karin Řeháková.
Ne vždy ale totéž ocení muži. „Muži nevidí důvod, proč by takové fotky měly vidět stovky dalších lidí. Preferují rodinné archivy,” vypráví své zkušenosti z praxe Karin Řeháková a dodává: „Setkávám se i s názory mužů, že začíná ve vztazích chybět tajemství a intimita. Je ke škodě mnoha žen, že z té ,tajemné knihy ženství', ve které se muži učí číst, se stává laciný komiks pro širokou veřejnost. Napadá mne paralela s indiány, kteří věřili, že jim fotografie krade duši...”