Brad Pitt: Válka není videohra

„Angelina už dlouho přemýšlela nad tím, jak bychom si spolu po romantickém akčním filmu Mr. & Mrs. Smith (2005), kde jsme se poznali, opět zahráli. A povedlo se. Snímek By the Sea, který napsala a režírovala, je také romantický, ale ne akční. Je vidět, že jsme se po devíti letech spolu zklidnili,“ směje se podruhé ženatý a spokojený Brad Pitt, který své ženě film i produkuje. Těžko by našla povolanějšího, v kapse má totiž Oscara za produkci dramatu 12 let v řetězech.

Na Maltě točili příběh o bývalé tanečnici Vanesse a americkém spisovateli Rolandovi, kteří se po letech manželství odcizí. Usadí se ale v městečku u moře, sblíží se s jeho obyvateli plnými života a jejich vztah náhle dostává nový smysl. „Jde o příběh ze sedmdesátých let z Francie, ale mohl by být i dnes o jakékoli dvojici, které společný život zešedne. A my s Angelinou moc dobře víme, že manželství je daleko víc než titul, že se na něm musí stále pracovat,“ svěřuje se Brad.

Zajímavé je, že se právě teď po Hanebných panchartech (2009) z Francie okupované nacisty vrací ke druhé světové válce i v dramatu Železná srdce. „Myslím, že je nutné o válce mluvit zvlášť s mladými lidmi, proto jsem dovolil i našemu nejstaršímu synovi, třináctiletému Maddoxovi, že se na film může podívat.“

Právě mladá generace totiž podle něj hraje spousty videoher, které jsou mnohdy plné násilí a válek. „Ale skutečná válka má do videoher daleko. Proto chci, aby pochopili, že v té opravdové jsou oběti a mrtví a nemůžete ani restartovat. Válka má skutečné následky a skutečná rizika. A válečné filmy o tom, co lidé zažili, jim mohou hodně napovědět,“ tvrdí padesátiletý otec šesti dětí.

Postava, kterou hraje, byla navíc opravdovější o autentické zkušenosti válečných veteránů. „Nám všem, kteří v Železných srdcích hrajeme, vykreslili obraz totální únavy a vyčerpanosti fyzické i duševní, hladu, zimy… I to, jaké to je, být svědkem řady hororů a jaké následky měla válka na jejich lidství a psychiku. Tak také začíná náš film,“ říká protagonista.

Brad jako válečný veterán, armádní seržant Wardaddy (Válečný táta), velí tanku Sherman a vydává se s jeho pětičlennou posádkou na vražednou misi v týlu nepřítele. „Role byla pro mě přitažlivá i proto, že jsem měl v četě na starosti mladičkého Normana, kterého poslali do válečné řeže. Je to nevinný, sympatický kluk a každý by ho měl rád za syna nebo mladšího bráchu. Válka ale pro takové děti není, tak jsem ho musel naučit, jak přežít. A taková role otcovská je pro mě pokaždé zcela přirozená.“

Roli člověka, který miluje svou ženu a děti, vytvořil i v akční sci-fi Světová válka Z. Jeho Gerry, expert na řešení krizových situací při OSN, má uprostřed apokalypsy najít zdroj nákazy smrtícího viru. „Hned scénář na mě velice zapůsobil. Jen si to představte. Jednoho dne se probudíte a všechny vymoženosti 21. století jsou najednou k ničemu. Hrozí, že pandemie vyvolaná zombiemi zničí celou civilizaci. Gerry ale neumí zabíjet padouchy, nevládne žádnými nadpřirozenými silami. Je to jen statečný otec, který chce za každou cenu udržet svou rodinu v bezpečí. A může spoléhat jen na svůj intelekt, instinkt a zkušenosti. Proto mi byla role tak sympatická, viděl jsem se v ní,“ usmívá se slavný rodák z Oklahomy.

Dnes už málokdo přemýšlí o tom, jakou cestu Brad, nejstarší syn konzervativních křesťanů - školní inspektorky Jane a ředitele automobilové přepravní firmy Billa - urazil, než se dostal k filmu. Lákal ho od mládí, a tak se místo dokončení studia novinařiny na univerzitě v Missouri vydal ve dvaadvaceti s 325 dolary v kapse v otřískaném buicku do Hollywoodu.

Než se dostal před kameru, poskakoval na ulici před místní restaurací v kostýmu kuřete a rozdával vzorky cigaret. Dělal i doprovod dámám od striptýzu, které se bály jezdit samy v noci domů. Hollywood si ho všiml až v sedmadvaceti v roli vychytralého kovbojského podvodníčka ve filmu Thelma a Louise (1991). Pak to ale vzal hopem.

Jeho talent, mužná a hezká tvář přitahují diváky dodnes.

Na příští rok má sice naplánované další tři filmy, ale potom prý zvolní tempo. „Chci se věnovat i jiným věcem, než je film, ale hlavně chci trávit víc času se svými dětmi před tím, než vyrostou a odejdou z domova.”

„A co říct k tomu, že si hodně lidí myslí, jak moc jsem šťastný? Podle mě je štěstí přeceňované a vrtkavé. Duši mi kamera ukradla už dávno, paparazziové zase kus soukromí. I mně trvalo skoro deset tvrdých let, než jsem se v Hollywoodu prosadil a našel si tu pravou. Je to vždycky střídání těžkých chvil s dalšími nádhernými, je to série obchodních výměn, sázek, šancí, výher a proher. Je to stejné u hollywoodské hvězdy i u normálního smrtelníka…“