Botanická malířka Pavlína Kourková: Snažím se vystihnout krásu rostliny

Výpravná knižní monografie Duše květů v rukách opravdu něco váží, přesto díky své převážně jemné barevnosti a vzdušnosti akvarelové techniky působí na pohled lehce.

Pavlína Kourková v ní koncem loňského roku shrnula veškerou svoji dosavadní volnou tvorbu, což za pět let práce představuje několik desítek velkoformátových akvarelů i kvašů.

Letos vyšel už druhý dotisk a první zahraniční překlady, přičemž se chystají další. Práva koupili i nakladatelé na dvou obrovských trzích, ve Spojených státech a v Číně.

„Byla jsem šťastná, že se knížku povedlo vydat tady doma v Čechách a že se lidem líbí, a pořád ještě nemůžu věřit tomu, jaký je o ni zájem. Nic jsem neplánovala, nic si nepředstavovala, jsou to nad očekávání skvělé zprávy, a tak se vždycky jen tiše raduju,“ komentuje svůj úspěch malířka.

Původně měla v úmyslu do knihy dát jen výběr svých obrazů, jenže v nakladatelství jí to rozmluvili.

„Asi je pravda, že jsem ke své práci někdy kritická až moc. Vlastně neznám stav, že bych byla s něčím naprosto spokojená, vždy vidím, jak jinak by to ještě šlo udělat,“ přiznává s úsměvem a dodává, že právě z tohoto důvodu se doma svými obrazy neobklopuje: „Pořád bych na nich něco hledala, a tak by mě to nejspíš rušilo i při malování.“

Mezinárodní úspěch jejích obrazů je o to pozoruhodnější, že Pavlína Kourková je v podstatě samoukem, a navíc pochází ze země, kde má tradici spíš vědecká ilustrace než botanické umění. Oba žánry k sobě mají blízko, přesto se liší.

„Botanické umění zachycuje rostliny taky do nejmenších detailů, podobně jako vědecká ilustrace. Malíř má ale volnější ruku. Cílem je hlavně vystihnout krásu rostliny,“ vysvětluje rozdíl.

K botanickému umění se Pavlína Kourková dostala zcela přirozeně a postupně, když se začala věnovat své profesi zahradní architektky. Po ukončení studia zahradní a krajinné architektury na České zemědělské univerzitě v Praze odjela v roce 2010 na zkušenou do Velké Británie.

Už doma na škole věnovala při navrhování zahrad spoustu času právě kresbám, a když si pak soustředěného úsilí mladé Češky všimla i majitelka britské firmy, pro niž pracovala, věnovala jí sadu kvalitních akvarelových barev.

„Oblíbila jsem si je a používám je dodnes,“ říká Pavlína a přiznává, že odjakživa sice obdivovala taky olejomalbu, ale než by prý ovládla další techniku natolik, aby v ní byla schopná tvořit podle svých představ, ztratila by možná cit pro akvarel.

„Všimla jsem si, že když si z nějakého důvodu dám v malování kratší pauzu, ruce mě potom neposlouchají tak dobře jako předtím. Myslím, že je to podobné, jako kdyby muzikant přestal cvičit na nástroj,“ soudí.

Odvahu jít si svojí vlastní cestou sebrala zhruba před pěti lety, tehdy úplně opustila svoji dosavadní profesi a přestala přijímat i nejrůznější výtvarné komerční zakázky. Od té doby věnuje veškerou energii pouze volné tvorbě. „Nemůžu říct, že zakázková tvorba mě vůbec netěšila, ale přece jenom malujete částečně i podle představ někoho jiného, a to vás trochu svazuje. Asi na to nejsem ten správný typ. Já mám nejradši chvíle, kdy mě něco inspiruje natolik, až mě to úplně pohltí a cítím, že do toho dávám maximum. Vždycky jsem si přála, abych do obrazu dokázala dát ze sebe to nejlepší,“ vysvětluje.

Za posledních pět let stihla už namalovat desítky rostlin, což se možná bude někomu zdát málo, jenže práce na velkém akvarelu, který zachycuje rostliny do těch nejmenších detailů, jí běžně zabere tři čtyři týdny.

Mezi jejími obrazy najdete poněkud exoticky a elegantně vyhlížející lilie, bohaté koule drobných kvítků hortenzií, ale i obyčejnou pampelišku.

A právě s touhle všední květinou dosáhla před pár lety obrovského úspěchu v Londýně. Její malbu Prstýnky pampelišek totiž vybrala Společnost botanických umělců Anglie a Walesu nejprve na titulní stránku svého magazínu a poté i na plakát prestižní mezinárodní přehlídky Plantae.

Pro kompozici čtyř rostlinek na černém pozadí našla umělkyně inspiraci v dětství. „Mám tři sestry a jako malé holky jsme pampelišky často trhaly do vázy. Líbilo se nám, jak se jejich roztřepené stonky ve vodě stáčejí do prstýnků,“ vzpomíná.

Díky tomu, že ji zástupci britské pořádající společnosti na výstavě tehdy vyhledali a povzbudili, aby požádala o členství, patří nyní ke zhruba sto padesáti vybraným botanickým umělcům, kteří se mohou přednostně ucházet o účast na jejích přehlídkách Plantae.

Byla přijata také mezi členy Americké společnosti botanických umělců a účastní se prestižních mezinárodních výstav i v jiných zemích.

Opakovaně se například prezentovala v Jižní Koreji, kde měla letos i samostatnou výstavu v Soulu. Příští rok by se měla samostatně představit v Bruselu.

Protože o své práci dává Pavlína Kourková vědět na sociálních sítích, čas od času se v publiku objeví nějaký amatérský tvůrce, který si chce popovídat o malování, pošle jí svoji práci k posouzení nebo se vyptává na práci botanických umělců v zahraničí.

Zájmu jejích fanoušků si všimli v nakladatelství, a tak nedávno vyšly omalovánky pro dospělé, které volně navazují na knihu. Podle obrazů je do černobílých vektorových kreseb zpracovala známá autorka antistresových omalovánek Jolana Daňková.

„Hodně si s tím pohrála, a tak si myslím, že díky tomu lidé třeba lépe poznají i ty květiny, protože si při kreativní práci s předlohami budou všímat detailů, které třeba běžně nevnímají,“ míní Pavlína.

A protože ji v minulosti už na dvou mezinárodních přehlídkách botanického umění pořadatelé požádali, aby tam vedla mistrovské kurzy, nabízí se v téhle souvislosti taky otázka, jestli by byla ochotná učit. Řadu svých fanoušků však zřejmě zklame: „Zatím určitě ne. Malování mě naplňuje a zároveň vyčerpává. Myslím, že bych už neměla na vedení výtvarných kurzů dost energie. Zároveň všechno, co dělám, potřebuji dělat naplno. A tak mám obavy, že kdybych napřela síly do kurzů, už by mi pak nestačily na samotné malování,“ vysvětluje trochu omluvně.

Nebyla by ochotná přistoupit ani na dnes tolik oblíbené videokurzy. Sice by jí mohly ušetřit čas, ale zase by jí chyběl osobní kontakt s žáky. A nakonec ještě skromně dodá, že se ani necítí být připravená někoho ve výtvarném umění vést.

„Je pravda, že spousta lidí si s tím takové starosti nedělá a vrhnou se do učení po hlavě, ale to není nic pro mě,“ usmívá se.

Kdo práci Pavlíny Kourkové sleduje, zřejmě si všiml, že její rostlinné motivy se nedávno objevily na limitované kolekci módní návrhářky Terezy Trusinové a jsou k vidění třeba i na kolekcích ložního prádla a doplňcích české firmy Darré. Přesto Pavlína na zakázku skutečně už nepracuje, jen občas souhlasí s použitím svých hotových maleb.

„Uživit se volnou tvorbou není snadné ani tehdy, když se člověk ničím jiným nezabývá. O tom by mohla vyprávět spousta studentů umění, kteří každoročně vycházejí z výtvarných škol. Proto si velice cením, že se mi to povedlo, a asi se i trochu bojím z toho ustoupit, nevěnovat se tomu naplno. Zvlášť, když si uvědomím, kolik času a energie mě stálo, než jsem se do tohohle bodu dopracovala, a že bych o to mohla snadno přijít,“ upřesňuje mladá žena, kterou by designová tvorba ve skutečnosti moc lákala.

Zejména ta textilní. Obdivuje totiž práci britského umělce Williama Morrise, který dal v 19. století se svými výtvarnými přáteli charakteristickou tvář anglickému užitému umění.

„K designu mě to skutečně táhne, asi mám i cit pro vytváření vzorů… Když si přinesu domů nějaké květiny pro skicování, všimla jsem si, že mám tendenci skládat je do dekorativních skupinek. A ostatně u zahradní architektury taky musíte umět kombinovat. Ale nechci být rozkročená mezi volnou a užitou tvorbou a už jsem si mezi nimi vybrala.“

A protože od soustředění na malbu ji vytrhává už tak dost věcí, jako je příprava výstav, vždycky se těší na chvíle, kdy v jejím životě zase na čas zavládne pravidelný režim.

„Potom zase chodím pravidelně ven do přírody, nosím si domů květiny a věnuju se jen svým obrazům.“

Ostatně zájemců o originály má stále trochu víc než hotových maleb, které by jim mohla nabídnout. A to si u ní můžou její obdivovatelé pořídit i limitované autorské tisky, pokud se na ně s originálem nedostane. Pokud by tedy měla čas a energii navíc, určitě by je dokázala využít spíš pro malování, než aby si přibírala jinou aktivitu a závazky.

„Asi to bude znít i trochu nadneseně, ale uvědomila jsem si taky, že nejsem stroj. Čím jsem starší, tím víc cítím, že nemůžu jen od rána do večera sedět u obrazu, přestože mě to neskutečně baví. Potřebuji i odpočinek,“ uzavírá.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Duše květů: To nejkrásnější z našich luk a zahrad - Pavlína Kourková