Článek
Drobná tmavovláska, které byste určitě nehádali devětadvacet. Na první pohled působí křehce, ale za chvíli si uvědomíte, že musí mít energie na rozdávání. Přes den pracuje v jednom z vyhlášených pražských salónů krásy, po večerech a o víkendech tančí, trénuje na závody i učí. Absolventka Akademie pole dance se věnuje osm hodin týdně začátečnicím, které s tancováním u tyče teprve koketují.
„Je to pro mě obrovská motivace. Do mých kurzů chodí hlavně mladší ženy, které chtějí aktivně relaxovat po práci, celý den sedí v kanceláři a u mě dostanou hezky zabrat. Anebo přicházejí dívky, jež potřebují zvednout sebevědomí. Trápí je třeba pocit, že nejsou dostatečně sexy, osvojí si ladnější pohyby, přímé držení těla,“ popisuje Erika, k čemu všemu může být dobrá dřina u tyče. Jako loňská mistryně republiky v pole art v kategorii dvojic ví, o čem mluví.
Řasa na řasu
Patří k těm ženám, které mají rády výzvy, život nabitý akcí. „V práci miluji ze všeho nejvíc proměny klientek, které si objednají nové líčení i účes,“ říká kosmetička a stylistka Erika.
„Nejvíc mě baví ten progres, když je zákaznice, která se předtím příliš nelíčila, anebo je spíš naturální, nevýrazný typ, jako vyměněná. A hlavně je se sebou víc spokojená. A když jí nalepím ještě řasy, tak ji to zvýrazní, ale takovým tím nenápadným, přirozeným způsobem.“
V tomto případě je nutné dodat, že Erika nevyrábí žádné mrkací panny, ale je první v republice, která začala prodlužovat řasy patentovanou americkou metodou Xtreme lashes – řasa na řasu.
„Díky tomu, že používáme speciální medicínské lepidlo, původně vyvinuté pro mikrochirurgii, se nepotýkáme s žádnými alergickými reakcemi,“ nezapře se školitelka v oboru.
Avšak největší proměnu musela provést Erika sama se sebou, se svým životem. Spíš by se dalo říct: radikální řez.
„Změnila jsem chlapa, životní styl, z gruntu jídelníček, koníčky, bydlení, ale hlavně doktory a způsob léčby,“ vypočítává, přičemž jí nestačí prsty jedné ruky.
Připadala si jako babička
Začalo to prudkými bolestmi zad, zablokovanou krční páteří a migrénami. „Kolikrát jsem se vracela domů v horečkách. Záda jsem si rozhodila jednostranným přetěžováním svalů, jak se nakláním celé dny nad klientkami, když jim lepím řasy. Také jsem vůbec necvičila,“ přiznává Erika, která se v tu dobu zároveň starala o nemocného tatínka. Největší šok však zažila, když jí vyskákaly po celém těle alergické vyrážky, přidávaly se křeče, zvracení, otoky uší, průjmy.
„Vážila jsem osmatřicet kilo a vypadala, jako když mě hodíte do kopřiv,“ vzpomíná na neradostné období. „Doktoři mě léčili na potravinovou alergii, ale nic nepomáhalo. Jen mi předepisovali další a další léky, skončilo to silnými kortikoidy a injekcemi do stehna. Připadala jsem si jako babička, která denně polyká hrst prášků, byla jsem úplně bezradná, nakonec jsem nevěděla, co smím vlastně jíst,“ vypráví Erika.
Až jedna zákaznice, jež se zabývá alternativní medicínou, ji nasměrovala na vyšetření střev. Podezření, že za jejími potížemi může být parazit, se posléze potvrdilo.
„Už jsem měla té chemie dost. Začala jsem užívat speciální tablety z přírodních látek, které mi dovezli z USA, upravila jsem si jídelníček a do půl roku jsem byla fit,“ vzpomíná na neradostné období svého života, kdy skoro tři roky bojovala s nemocemi.
Jak ležet na tyči
Byla to opět její klientka, kdo jí zpoza nových řas našeptával, jak je nadšená z nového tanečního kurzu, na němž prý člověk dostane pořádně do těla a přitom zapomene na všechny trable světa. Jsou to hodiny pole dance.
„Začínalo mě to zajímat, co kdybych to zkusila taky? Věděla jsem, že se musím trochu hýbat, také můj nový přítel mě v tom podporoval, sám je sportovec a společně jsme chodili do fitka. Jenže tam mě to nebavilo,“ popisuje Erika své sportovní začátky.
Zavzpomínala na hodiny gymnastiky, které navštěvovala kdysi jako malá holka, a řekla si, že tahle akrobacie u tyče, přesněji řečeno na tyči, by ji mohla bavit. Navíc na lekce pole dance se můžete přihlásit v každém věku, i bez předchozí pohybové průpravy. Dokonce ani nemusíte umět šplhat nebo se přitáhnout za ruce.
A jak vypadá třeba taková hodina? „Učíme se spiny – točky, chodíme a létáme kolem tyče, čímž si zpevňujeme ruce, pak jdeme do výšek, později trénujeme pozice hlavou dolů,“ dává nakouknout do svých lekcí pro začátečníky i pokročilé lektorka. Říkají o ní, že je hodně přísná, ale bez toho to prý nejde.
„U sportovních tyčí se dostáváte do čtyřmetrové výšky, učíte se na ní sedět, ležet různými směry, musíte se držet stehny, a to mnohdy bolí, někoho zaskočí závratě, nejen proto je zapotřebí zpevnit si svaly.“ Erika prokládá své hodiny posilováním, jako bonus nabízí břišní pekáče, tedy stejnojmenný kurz, jenž vede.
Ve dvou se to lépe táhne
Ptáček, Padající bohyně, Krucifix, Bloody Mary, Butterfly… To jsou názvy některých základních prvků, které se v pole dance používají. Když už všechno umíte, krásně si létáte, vznášíte se, cítíte se neuvěřitelně žensky, navíc vaše postava je tak akorát do plavek. Ale co dál?
„S kamarádkou Andreou jsme se společně rozhodly, že nazrál čas jít do nějaké soutěže. Obě jsme měly už dost natrénováno, ale usoudily jsme, že ve dvojici bychom měly větší šanci než v jednotlivcích, kde je příliš velká konkurence,“ vzpomíná Erika. Mimochodem o tři roky starší kamarádka Andrea rovněž v minulosti moc nesportovala. Do mistrovství republiky Pole Stars 2014 zbývalo málo času.
„Ale šly jsme do toho. Byla to naše první soutěž, připravovaly jsme se jen tři měsíce. Sestava byla fyzicky dost náročná, důležitým bodem je zvedání váhy vlastního těla, ve dvojicích je navíc důležitá synchronizace,“ dozvídám se.
Senzační první místo, které v pole art v kategorii doubles dívky vybojovaly, nikdo nečekal. „Měly jsme z toho obrovskou radost, porota v naší kategorii hodnotila hlavně uměleckou stránku sestavy, úžasně nás to povzbudilo do budoucna.“
Která je ve dvojici vlastně ta silnější, jež „táhne“ tu druhou? Patrně Andrea, je přece větší, řekla bych… „Jsem to já,“ šokuje mě Erika s ohledem na její výšku metr padesát. „Andrea je sice vyšší a pružnější, ale já mám větší svaly.“
Pole dance mi posunuje hranice
Ptám se Eriky, jak jí pole dance změnil život. Co třeba sexy postavička? „Tak ta se mi především hodně zpevnila, ale hlavně mě přestala bolet záda, migrény odezněly, musím jíst zdravě, popíjím bylinky a cítím se fajn. Jak dlouho ještě budeme trénovat? Andrea i já víme, že už máme věk, abychom si pořídily děti, ale dokud jedna z nás neotěhotní, budeme v soutěžích pokračovat,“ plánuje si sportovní budoucnost Erika.
„A co přítel, stále vám fandí?“ zajímá mě. „Ze začátku byl nadšený, podporoval mě, později se mu to začalo zajídat, prý trávím moc času na trénincích. Nakonec to nedopadlo,“ trpce konstatuje mladá žena.
Vzhledem k tomu, že se naučila díky pole dance překonávat strach i překážky, určitě to zvládne a vyrovná se s tím. Při trénincích se kolikrát ocitnete v nebezpečných pozicích i výškách, ale musíte umět nový prvek pokořit, zdolat.
„Třeba zpevnit nový sval, který jste předtím ani nevyužívali. Pole dance je i o posouvání vlastních hranic, to mě na tom nabíjí. I kdybych s tím skončila, u sportu vždy zůstanu,“ uzavírá Erika.
