Článek
Kdyby si ženy chladnokrevně a racionálně uvědomily, co pro ně bude představovat těhotenství a porod, při kterém jim tehdy často hrozila i smrt, jak velkým břemenem pro ně bude starost o děti a o celou rodinu, zvlášť v těžkých, například válečných časech, v životě by se nevdaly a žádnou rodinu nezakládaly. Něco podobného platí podle něj rovněž pro muže.
Příroda to naštěstí vymyslela mazaně. Zamilovaný člověk se chová tak trochu jako blázen omámený nějakou drogou štěstí. Vidí svět i partnera růžovými brýlemi. O nějakých problémech a těžkostech vůbec nepřemýšlí. Myslí jen na milovanou osobu, případně na milostné a sexuální potěšení s ní.
Konečně také Sigmund Freud, klasik moderní psychiatrie a sexuologie, kdysi pravil: „Rozkoš je prémie přírody za námahu plození a rození.“ Tento slavný psychoanalytik si rovněž velmi dobře uvědomoval, že naše chování, a nejen to sexuální, bývá velice často nerozumné. Životy naprosté většiny z nás ovládají pocity, pudy a vášně daleko víc než rozum. Pro erotiku bývá ostatně takový přístup naprosto typický.
Výsledná směs rozumného a iracionálního, tedy pudového chování není pak jen výsledkem individuálního koktejlu, který bývá typický pro konkrétního člověka. Je především výsledkem složitého evolučního vývoje celého našeho živočišného druhu. Možná bychom si neměli říkat homo sapiens, tedy člověk moudrý, ale spíš člověk emocemi posedlý. Do latinského překladu se raději nepouštím.
Po druhé světové válce přišli vědci na to, proč se to všechno děje právě takhle. Objevili přenašeče mozkových vzruchů a další hormony. Začali postupně odhalovat složité procesy toho, jak tyto látky regulují lidské pocity a chování. Zrodila se nová vědecká disciplína: behaviorální endokrinologie.
Ta se kromě jiného zabývá i studiem hormonálních mechanismů, které ovlivňují vývoj lidské sexuality prakticky od samotného početí. Z jejích poznatků vyplývá, že se lidé vyvíjejí už v děloze jako muži nebo jako ženy.
Tuto zdánlivě jednoduchou a jasnou pravdu se v posledních letech snaží zpochybňovat nejrůznějším způsobem představitelé moderního genderismu. Je ale typické, že zatím hlásají jen svou ideologii. S vědecky přesvědčivými argumenty nepřišli.
Pokud má být sexuální chování efektivní, musí nás motivovat k impulzivnímu, nutkavému a iracionálnímu chování, které je co nejvíc zbavené racionálních kalkulací
Pohlavní hormony, které produkují pohlavní žlázy, tedy androgeny a estrogeny, ovlivňují vývoj plodu v děloze jak po tělesné, tak po psychické stránce. Ženský a mužský mozek se už tam rozvíjejí odlišně. To má svůj jasný důvod.
Smysl lidské sexuality spočívá v přežití našeho živočišného druhu na matičce Zemi. To je stejné jako u jiných živočichů. A pokud má být sexuální chování efektivní, musí nás motivovat k impulzivnímu, nutkavému a iracionálnímu chování, které je co nejvíc zbavené rozumových kalkulací. Ty nám totiž velí, abychom se co nejvíc vyhýbali nejrůznějším rizikům i potížím. Od množení, tedy i od výchovy mláďat, nás proto budou spíše odrazovat.
Příroda naopak potřebuje, aby se rozdílná pohlaví co nejvíc přitahovala a ve vzájemných vztazích co nejméně kalkulovala. Pro odborníky na lidskou psychiku není žádným tajemstvím, že u zamilovaného člověka objektivně dochází k výraznému zkreslení toho, jak vnímá vlastnosti milované osoby. Kdyby mu nechali udělat psychologický test, jak ji vidí, vyšlo by jeho hodnocení ve všem mnohem pozitivněji, než odpovídá reálným vlastnostem toho člověka.
Stav zamilovanosti a erotické fascinace neusnadňuje dvojici jenom to, aby navázala vzájemný vztah, včetně toho intimního. Pomáhá jí také udržovat jeho existenci, zejména po nelehkou dobu, kdy pečuje o své malé potomky.
Na tom všem se podílejí koktejly nejrůznějších hormonů, včetně těch mozkových. Dnes už i spousta laiků ví, že třeba chuť na sex hodně ovlivňuje mužský pohlavní hormon testosteron. A to jak u pánů, tak u dam. U nich jsou jeho hladiny pochopitelně podstatně nižší. Nejen proto, že by to u žen jinak vedlo k rozvoji mužských pohlavních znaků, jako je třeba ochlupení, ale i proto, že jejich mozek je k účinkům tohoto hormonu daleko citlivější.
Také u orgasmu hrají zásadní roli dva neurohormony: endorfin a fenylethylamin. Asi není náhodou, že jde o látky, které jsou svou povahou blízké drogám. A to jak opiátovým (endorfin), tak i excitačním (fenylethylamin).
Stejně tak romantickou zamilovanost, která je velmi silnou a dlouho trvající emocí, ovlivňují zmíněné přenašeče nervových vzruchů. Velmi účinně u ní fungují například dopamin nebo oxytocin. Tento druhý hormon se podílí jak na stavech zamilovanosti, tak na vzájemném souznění páru a jeho blízkosti po orgasmu. Zároveň hraje klíčovou roli v dalších situacích, třeba ve vztahu matky a jejího dítěte.
Zmíněné neurohormony zkrátka posilují emoční vazby mezi partnery a kladně působí i na kondici dvojice. Sexuální vzrušení stejně jako sexuální uspokojení má totiž významný a velmi pozitivní efekt na kardiovaskulární i nervový systém. Také vyvolává relaxační nebo třeba analgetický efekt. A to jsou další důvody, proč pravidelný partnerský sex příznivě působí na duševní i tělesné zdraví obou partnerů.