Článek
Jak se cítíte pár dní před začátkem olympiády?
Dobře. Čeká mě ještě několik posledních tréninků v Čechách a 10. srpna poletím do Ria. Moc doufám, že v Riu zafinišuji úspěšně.
Bude pro vás náročné vyrovnat se s rozdílným podnebím v Jižní Americe?
Co se znalostí podnebí týče, s Jižní Amerikou nemám příliš zkušeností. Nemělo by se ale jednat o nic extrémního. Není tam totiž tak velký časový posun a ani výraznější vedro nebo vlhko by nám hrozit nemělo.
Naší výhodou bude, že do Ria přijedeme v době, kdy olympiáda poběží v plném proudu, a to už bude tamní organizace fungovat mnohem lépe než první dny, kdy ještě nejsou vychytány všechny mouchy. Tudíž i aklimatizace bude jednodušší.
Posloucháte hudbu při tréninku?
Při fyzických aktivitách hudbu neposlouchám, tenhle trend jde mimo mě. Jinak je to ale při odreagování, to si ráda ty Tři sestry pustím. Ráda poslouchám ale i jiné rockové kapely kamarádů.
Budete během olympijských her v kontaktu se svým synem?
Plánuji, že si s ním budu přes Skype obden volat, ať se nám moc nestýská. Je to přece jenom dvanáct dní – navíc pak mám hned další závody, takže se doma moc neohřeju. Naštěstí mi Janečka hlídá moje maminka, takže vím, že o něj bude dobře postaráno.
Bára Špotáková se svým partnerem a synkem Jankem.
Jakou knihu si na cestu povezete?
Před závody jsem nervózní a nedokážu moc číst, radši čtu jen časopisy – baví mě hlavně nějaké populárně naučné. Knihu si asi nepovezu, ale jinak mám ráda spíše naučné tituly, po beletrii teď moc nesáhnu. V dětství jsem však měla hodně ráda Agathu Christie, kterou jsem pak četla i v angličtině.
A kam pojedete po olympiádě na dovolenou?
Tradičně do Maďarska – nechceme dítě vláčet někam daleko. Se skupinou kamarádů už máme domluveno, že si pak odpočineme v termálních lázních.
Kterou zemi považujete za ideální dovolenkovou destinaci?
Kromě Maďarska bych se chtěla určitě podívat někam do Asie – na Srí Lanku nebo do Thajska. Syn je ještě malý, takže si na to ještě nějakou chvíli počkáme. Určitě tam však někdy zajedeme, věřím, že se nám tam bude líbit.
Jakým způsobem se regenerujete a odpočíváte?
Co si budeme povídat, na regeneraci je úplně nejlepší spánek. Ráda ale odpočívám také tím, že venčím psa – to je pro mne asi ten největší relax. Mám to tak od dětství a se psem klidně vycházím i po setmění, zkrátka mě to nabíjí energií.
Bára Špotáková při letošním ME v Amsterdamu.
Co byste chtěla dělat za 5 let?
Nejspíš už budu někde úplně mimo svoji profesi, možná podnikat v něčem spolu s manželem. Trenérství mě moc neláká, i když nikdy neříkej nikdy. Ale nad těmito myšlenkami prakticky vůbec nepřemýšlím, nyní se plně soustředím na to, co mě čeká teď.
Přejete si, aby byl Janek sportovec?
Asi ano. Věřím, že k tomu bude i inklinovat. Určitě ho ale chci vést do více směrů, aby měl rozhled. Má třeba hudební sklony a chci, aby uměl cizí jazyky. Navíc je po tatínkovi manuálně šikovný a už teď se snaží i něco vyrábět. Je v něm velká tvořivost, za což jsem šťastná.
Jak pečujete o svůj vzhled?
Teď to moc neřeším. Není čas. Dříve jsem se ale moc ráda hezky oblékala. Teď mě ale nebaví nakupovat, protože na mě pořád někdo kouká nebo ukazuje. Občas je tak nakupování nepříjemné, lidi kolem mě do sebe pořád šťouchají a šeptají si, kdo to tam s nimi nakupuje. A člověk to vnímá, i když se všichni snaží být nenápadní. V tom je mnohem lepší nakupovat v zahraničí. Jenže tam na to moc není čas. Já jsem stejně nejraději na zahradě, než abych brouzdala po obchodech.
Přes internet módu nekupuji. To bych musela jít najisto a já si potřebuju nejdřív „osahat“ materiál. Teď ale raději kupuji něco pro syna, to mě baví mnohem víc, než když kupuji něco pro sebe.
Bára Špotáková se svou maminkou Ludmilou
Jaká je vaše oblíbená barva?
Tyrkysová. Přijde mi uklidňující a často ji i nosím. Měla jsem taky náušnice z tyrkysu, které jsem měla hrozně ráda.
Jak moc řešíte jídelníček v běžném životě a před závody?
Přirozeně nejím žádná těžší jídla, jinak ale žádný skutečně propracovaný jídelníček nemám. Před závody toho člověk nedokáže moc sníst, dávám si jen nějaký kousek pečiva nebo těstoviny. A ještě zelený ječmen, který je lehký a zasytí.
Všechny důležité věci si do Ria vezeme z domova, protože před závodem si nemůžeme dovolit riskovat nějaké místní jídlo. Pro jistotu s sebou samozřejmě budeme mít i slivovici. Ta všechno zachrání.
Jinak mám ráda „babgulyás“, typickou gulášovou polévku s fazolemi. Ale vyloženě oblíbené jídlo nemám – mnohdy mě nějaká dobrá houska s máslem dokáže potěšit snad úplně nejvíc.
Bára Špotáková se svým dlouholetým partnerem Lukášem Novotným při udílení cen Atlet roku 2015.
Vzpomínáte ráda na prázdniny v dětství?
Ano. Každoročně jsme jezdili vlakem do Košic a vždy to bylo skvělé. Podobný výlet proto chystám i pro syna, v dětství je totiž cestování vlakem velký zážitek. Jezdila jsem i na tábory, to člověku vždy utkví v paměti.
Na konci čtvrté třídy mě maminka přihlásila na tábor k nějakému bláznovi, který se rozhodl, že pojedeme na kole z Jablonce až do Brna. To bylo nějak těsně po převratu, takže žádné horské kolo – tři dny jsem jela eskou a po deseti dnech tábora zase zpátky.
Na dalším táboře jsem zase omylem vypustila rybník, nějak jsem otevřela stavidlo a voda prostě odtekla. Vedoucí se z toho mohla zbláznit.
