Antonio Banderas: Infarkt byl jednou z nejlepších věcí, která mě potkala

„Je to akční komedie a potom, co jsme si zažili s covidem, myslím, že jsou právě komedie nanejvýš potřeba. Jsem rád, že jsem si v této užil roli bídáka. Lotři mohou totiž dělat, co si umanou,“ říká Antonio Banderas, který je i po šedesátce idolem mnoha žen.

V Zabijákově ženě & bodygardovi ztvárnil muže, který je pro hlavní hrdiny skutečnou hrozbou.

„Takže hraju sociopata, egoistu, lháře, ďábla v lidské podobě, krutého excentrika – není to zkrátka chlapík, kterého bych zrovna miloval,“ charakterizuje roli řeckého miliardáře Aristotela Papadopoulouse.

„Je prolhaný, lstivý, navenek ale uhlazený, přesně jako některý z těch dnešních politiků, kteří se umějí chovat, ale zároveň jsou hrozbou pro tento svět, prostě chladnokrevný, pomstychtivý šílenec,“ dokončuje s chutí jeho popis.

Povedená komedie, která jde právě v našich kinech, sklízí zasloužený úspěch.

I dnes si slavný rodák z Malagy, syn policejního důstojníka a učitelky, rád zavzpomíná na rozhodnutí, které mu od základu změnilo život.

„Byl to den, kdy jsem se rozhodl Malagu opustit a odjet do Madridu za svým snem stát se hercem. Bylo mi devatenáct. Matka mi všila do kalhot kapsu, aby nikdo, kdo by mě chtěl okrást, peníze nenašel. Jasně si vybavuji své přátele, jak se se mnou přišli rozloučit na nádraží a přinesli mi cigarety. Dokonale si pamatuji i okamžik, kdy se vlak rozjel a já je viděl odcházet. Tehdy jsem si pomyslel, že až se sem jednou vrátím, musím být někdo, kdo nepřichází s prázdnýma rukama.“

Rok po pobytu v Madridu to ale málem vzdal. „Můj další život rozhodla neuvěřitelná náhoda. Neměl jsem ani korunu. Pamatuji si, že jsem šel z kavárny poblíž Národního divadla, kde mi přítel číšník dával každou noc malé pivo a sendvič se šunkou a sýrem – jediné jídlo za celý den. Den nato jsem se chtěl vrátit do Malagy. Opíral jsem se o divadelní schody a vtom jsem uviděl dceru slavné herečky, která byla v té době ředitelkou Národního divadla. Osmělil jsem se a zeptal se jí: ,Co musím udělat, abych mohl pracovat v Národním divadle?‘ Jen se na mě podívala a zeptala se, jestli mám telefon. Ten jsem neměl, ale napsal jsem na ubrousek číslo své kamarádky. Ona si ho dala do kabelky a za pár dnů mi skutečně zavolala.“

Absolvoval několik konkurzů a nakonec ho obsadili do jedné hry, na kterou se přišel podívat známý režisér Pedro Almodóvar. „Takže pokud bych tu ženu neoslovil, byl bych možná dodnes v Malaze,“ dodá.

V roce 1982 pak Almodóvar obsadil Banderase do Labyrintu vášní a do řady dalších romantických komedií, jako byly Zákon touhy (1987), Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988) a Spoutej mě! (1989), které mu otevřely cestu do Hollywoodu. V roce 1992 natočil svůj první anglicky mluvený film Králové mamba.

Později v jeho kariéře přišly další náhody a významné okamžiky, na které Antonio nikdy nezapomene.

„Bylo to potom, co Tom Hanks dostal Oscara za drama Philadelphia, kde jsem díky němu dostal malou roli. Vzal mě s sebou na večírek Eltona Johna. U stolu byli Bruce Springsteen a Steven Spielberg a ten mi říká: ,Znáš postavu jménem Zorro?‘ A já na to, že jsem jako dítě sledoval stejně nazvaný televizní seriál. A on se zeptal, jestli bych si ho chtěl zahrát a ať k němu zítra přijdu. No a po Zorrovi jsem to už pak měl v kapse.“

Antonio Banderas hodně změnil svůj život poté, co o něj málem přišel, když v sedmapadesáti dostal infarkt. Ne že by přestal pracovat, ale uvědomil si, co je nejdůležitější. Mluvil o tom při propagaci filmu Bolest a sláva (2019), díky němuž se po letech opět sešel s Almodóvarem.

„Vybavuji si úplně přesně, jak jsme šli s přítelkyní Nicole, kterou rozbolela hlava, koupit aspirin. Když jsem pak den nato začal pociťovat silnou bolest na hrudi, Nicole mi okamžitě dala aspirin, odvezla mě do nemocnice a to mi zachránilo život,“ vzpomíná Banderas, který od té doby věří, že to byla od boha druhá šance na život.

„Říkají, že to byla jedna z nejlepších věcí, která se mi stala, a je to svatá pravda. Když totiž cítíte smrt tak blízko, na povrch vyplují pouze věci, které jsou opravdu důležité, jako je moje dcera, moji přátelé, moje rodina. A Almodóvar, který okamžitě zjistil, že se ve mně po tom infarktu něco změnilo, mě požádal, abych to v Bolesti a slávě v roli komplikovaného režiséra Salvatora Malla použil. Asi se to povedlo, když za něj mám svou první nominaci na Oscara,“ říká s úsměvem.

Došlo mu, že peníze v bance jsou k ničemu, a rozhodl se investovat je do divadla, které v roce 2019 otevřel v Malaze se jménem Teatro del Soho Caixabank. Je spojeno se vzdělávacím centrem, školou, kde je šest stovek studentů. Ráno studují a odpoledne se věnují umění, tanci a zpěvu.

„Je to nejdůležitější projekt v mém životě. Představuje závazek k mé vlasti, mému městu i k mým lidem. Nastal čas předat nové generaci vše, co jsem se během své kariéry naučil, co nejlépe využít mých vztahů se zahraničními profesionály. Doufám, že se v budoucnu staneme předním divadelním centrem, divadlo je můj splněný sen,“ dodává Antonio Banderas.

Teatro del Soho Caixabank je mimochodem jediným soukromým divadlem v Andalusii a může nabízet vlastní produkce bez závislosti na dotacích.