Článek
V seriálu Ordinace v růžové zahradě představujete sestřičku Radku, která se chová poměrně zákeřně a je drzá na svoji nadřízenou. Nemrzí vás, že představujete zrovna takovou postavu?
S autoritami má problém, ale já si roli užívám, baví mě. Většinou jsem v muzikálech hrála princezny, královny, hodné dívky, takže Radka je dobrý opak.
Kdysi vaše maminka ztvárňovala ne zrovna kladnou Xénii v seriálu Arabela. Radila jste se s ní, jak co nejpřesvědčivěji být za potvoru?
To je pravda, role mrch máme v rodině. Neradila, jen při první muzikálové roli Gerdy ve Sněhové královně. Jinak si chci všechno dělat po svém, podle sebe.
Kdo vám pro seriál zaplétá vlasy?
V Ordinaci máme k dispozici tým šikovných maskérek, vede je skvělá Šárka Spilková, která nás líčí i v Divadle Kalich. Kromě ní tam máme i úžasnou Leničku, Terezku a další usměvavé krásné ženy.
Všichni jsou profíci a vždy dělají maximum, aby člověk na kameru vypadal dobře. Proto mi ani nevadí brzké ranní nástupy, když vím, že tam ze mě udělají člověka.
Reagují diváci na to, jak se Radka chová?
No, jeje, moc. Na Instagram mi píšou dnes a denně, že bych se měla vzpamatovat, jak se to chovám. Nebo mě zastaví paní a začne do mě kérovat, ať se nad sebou zamyslím.
Nejmenuji se Radka a nejsem jako ona, ale diváci jsou televizí pobláznění. Kolikrát mně na ulici vstoupí do cesty lidé, začnou mi tykat a říkat: Čau, jak se máš? Včera jsi vypadala hodně dobře. Já se ptám, kde? No na ambulanci. A já na to: Já na žádné ambulanci nebyla. Je to zvláštní a legrační.
Populárnější jste začala být díky soutěži Tvoje tvář má známý hlas. Který interpret dal zabrat nejvíc?
Určitě americký raper Eminem, ale vzhledem k tomu, že to byla pro mě první velká televizní zkušenost, obrovský projekt a já nezkušené dvacetileté kuře, všechno pro mě znamenalo obrovskou výzvu.
Eminem byl fakt složitý, náročný na dech, naučit se text, dát tomu všechno. Užila jsem si ho nejvíc. Většinu vylosovaných interpretů jsem znala, měla je ráda, což bylo štěstí. Vzpomínám na Prince (v 57 letech zesnulý americký hudebník – pozn. red.), do jehož ztvárnění jsem šla s velkou pokorou. On je legenda.
Máte nějaký fígl na učení textů?
V tomhle jsem trochu lajdák, respektive dlouhou dobu mi stačilo přečíst si text před spaním, pak druhý den před natáčením a jít na plac. Čím jsem starší, pracují víc nervy, takže si pročítám texty častěji.
Záleží na tom, kolik toho je. V divadle při zkoušení se člověk našrotí roli, i kdyby nechtěl. Ve Tváři to byl takový adrenalin, nebyla možnost se v krátkém čase texty nenaučit.
Paradoxní je, že při koncertech kapely se mi hůř pamatují naše vlastní písničky než od zahraničních autorů. A nejhůř ty, které jsem sama vymyslela.
Od čtyř let hrajete na klavír, studujete zpěv. Už jako malá jste byla zvyklá tančit, zpívat a vystupovat s maminkou v pořadech pro děti. Považujete se spíš za zpěvačku, nebo herečku?
To je hodně těžká otázka. Miluju zpívání i hraní, takže muzikál pro mě znamená šanci. Nicméně jsem studovala zpěv na Pražské konzervatoři, zpívám od tří let, považuji se spíš za zpěvačku.
S herectvím mám zkušenosti od sedmnácti, moc mě baví a doufám, že budou přicházet zajímavé, časem i náročnější role.
Hrajete v několika muzikálech, v Iagovi, který už skončil, jste byla Desdemonou. Neškrtil Othello svoji ženu moc?
Měla jsem štěstí na herecké partnery. Othellové Peter Strenáčik a Tomáš Novotný mi nikdy neublížili. A když si mysleli, jestli mě moc nestiskli, já nic necítila. Všechno bylo v klidu a na jevišti mezi námi panovala naprostá důvěra.
Dokázala byste partnerovi odpustit nevěru?
Pokud bychom měli spolu děti, pak ano. Na druhou stranu nejsem typ člověka, který by si nechal srát na hlavu. Omlouvám se za to slovo, ale je to tak.
Nesnáším, když jsou ke mně lidé neupřímní, když mi lžou. Jestliže by za mnou přišel a řekl: Hele, jsem kretén, ulítnul jsem, odpovím OK. Budu chtít vědět, proč to bylo, s kým a zkusím se přes to přenést a dát mu šanci. Když by se nevěry dopustil znovu, byl by konec, to nemá smysl.
V té souvislosti mě napadá, jestli by nebylo příjemnější se jmenovat jinak, když si bulvár léta bere na paškál vše, co prožívají rodiče?
Samozřejmě, možná už před tím, než naše začal probírat bulvár. Vyrůstat s nálepkou dítěte známých rodičů je dost složité. Má to svá pro i proti, já po nich nikdy nechtěla, aby mě někam protlačili, něco mi platili, nikdy ode mě nepadla prosba v tomto duchu.
Cestu si potřebuji vyšlapat sama, chci žít s pocitem, že jsem pro to udělala maximum. Dítě si rodiče nevybírá. Já měla ohromné štěstí na krásnou rodinu, krásné dětství...
Zvolila jsem si stejnou cestu, jakou šli oni, a tak se té nálepky nikdy nezbavím. Snad jim nebudu dělat ostudu a budu čím dál lepší, i když pořád doufám, že si mě lidé zapamatují hlavně kvůli mým výkonům, a ne kvůli tomu, co všechno tu zanechali rodiče.
Dvě děti máte coby mladá panovnice v muzikálu Královna Kapeska. Jak si mateřskou roli užíváte?
Na pódiu si to užívám, ale v reálném životě po dětech zatím netoužím. Mám dost času a chci se věnovat kariéře. Hlavně si myslím, že jsem sama ještě dítě, a to by nemělo vychovávat děti.
Čekám, až dospěju, dřív nebo později děti přijdou. Teď rodinu rozhodně neplánuji, jsem workoholik. I když můj přítel má jiný názor, je hodně rodinný typ, má skvělou rodinu.
Žijete ve vlastním bytě, ráda vaříte, pečete, uvažovala jste o založení restaurace. Lákalo by vás podnikat v gastronomii?
Je to můj sen. Každý den brečím, že nevařím někde v hospodě. Máma skvěle vařila, můj brácha je výborný kuchař. Odmalinka jsem snila o malém podniku s pódiem, kde bych hrála na klavír, visely by tam obrazy.
Sice o tom sním, každý den doma vařím, ale na druhou stranu mám problém připravit knedlíky bez pomoci receptu… Sleduju v televizi soutěž MasterChef a to, co tam předvádějí, je neuvěřitelné. Hltám každý díl, Přemek Forejt je moje platonická láska. Všichni jsou geniální, obdivuji, co dokážou, kolik toho umí.
A co myšlenky na farmu, jsou ještě aktuální?
Taky, ideální by bylo mít podnik spojený s používáním lokální produkce, s místními surovinami, byly by tam kozy, z jejich mléka udělané sýry, slepice a domácí vajíčka…
Jste ekologicky zaměřená?
Snažím se, i když v dnešní době se dost těžko žije třeba bez plastů a podobně. Přesto usiluji, aby po mně zůstávala co nejmenší stopa nepořádku, abych co nejvíc ulehčila přírodě. Nehromadím zbytečné věci ani oblečení, o všem přemýšlím.
Tyhle myšlenky šířím dál i na Instagramu, musí se o tom mluvit. Už jsme překročili poslední linii, kdy se dalo pomoci Zemi a zachránit se. Teď stojíme na okraji srázu. Obdivuji severské země, jak se dokážou chovat.
V kapele The Primes působíte jako rocková drsňačka. Když jsem viděla romantický videoklip Spoutaní, měla jsem pocit, že spíš tohle je Anička Slováčková. Která poloha vám víc sedí?
V kapele jsem šťastná, je to moje dítě, chci, aby dospělo do krásy a inteligence, do dobrého muzikanta. S ní se odvážu a na koncertech pařím. Po boku s nejlepší kamarádkou Karolínou Fišerovou, úžasnou, spolehlivou zpěvačkou a muzikantkou. Stačí se na sebe podívat. V naší kapele působí kluci z konzervatoře, kteří jsou šikovní muzikanti a baví je to.
V poslední době se hodně řešilo, že hackeři nabourali Instagram různých osobností a požadovali za odblokování profilu odměnu. Jste mezi nimi, jak snášíte ztrátu soukromí?
Asi bych to snášela hůř, kdybych neměla zkušenosti s bulvárem. Na ztrátu soukromí jsem zvyklá, ale tohle je krádež. Začal mi psát a volat Albánec, abych mu zaplatila 150 eur, jinak že můj obsah smaže nebo prodá, což jsem odmítla.
Řešila jsem to s naším šikovným rodinným ajťákem Radkem Žižkou. Po týdnu se z Instagramu ozvali, že mi vracejí přístup k mému účtu. Jenže mezitím mi ten hacker smazal 1232 příspěvků, šest let vzpomínek, fotek, vlastně můj deníček byl pryč.
Jak vidíte svoji budoucnost?
Z hlediska kariéry a čistě naivní holčičí představy toužím s kapelou vyprodat u nás několik koncertů po různých arénách. Bude to klapat, lidé nás budou mít rádi, protože když má někdo rád moji hudbu, pak má rád i mě.
Naskytne se mi několik dalších pěkných rolí v muzikálech, seriálech, třeba přijde i nějaká nabídka filmová.
Co se týče soukromí, doufám, že se i dál budu obklopovat přáteli, které znám a mám je ráda. Nikdy jsem netoužila mít svatbu, být něčí žena, cítila jsem se spíš jako nezávislá. Ale určitě ocením, až poznám někoho, o kom si řeknu, že s tím bych ráda měla děti a zestárla.