Anna Marešová: Nabídce erotických pomůcek chybí míra a vkus

Fungují na podobném principu. Vajíčko je menší, přijde mi příjemnější a praktičtější.

Proti kamenným obchodům nic, ale proti sexshopům ano. Své produkty chci prodávat jen ve vybraných obchodech. Ozývají se mi i sexuologové nebo gynekologové, to je taky hezký směr. Mně přijde sexualita jako velmi citlivé téma.

Už se to lepší, když to srovnám se stavem před deseti lety. Ale v lidech pořád zůstávají vůči nim předsudky. Teď se objevil poblíž obchodního domu Kotva v Praze první intimshop, tam už to nevypadá jako v klasickém sexshopu, mají tam prádélko a opravdu luxusní erotické pomůcky.

První impulz, proč jsem si jako téma diplomky vybrala erotické pomůcky, byl, že jsem znala hlavně tu ošklivou produkci, vulgárnější, která se mi nelíbila. Pak jsem se do toho víc ponořila a zjistila jsem, že luxusních erotických pomůcek existuje docela dost. Jenže mi přišly zase jinak divné. Třeba jsem četla článek, který nabádal čtenářky, aby si koupily vibrátor s USB konektorem, který si mohou nabíjet i v práci. Nebo vibrátor, který lze umýt v myčce. Tenhle přístup pro mě úplně ztrácí intimitu.

Přesně tohle jsem rozebírala v diplomce a dostala jsem se právě k tomu, že je to vlastně hrozný paradox dnešní doby. Děti chodí denně kolem sexshopů a já, když jsem dostala tu cenu, tak jsem s tím nemohla jít do Snídaně s Novou. Tehdy mě odvolali, že to nejde, abych tam přišla s takovouhle věcí. To mi přijde hrozně srandovní.

Přesně tak. Dá se tam tapeta, za kterou nevidíte, přitom na té tapetě je natištěno, co se tam nabízí. To je přesně to pokrytectví. Nabídce erotických pomůcek chybí míra a vkus. Když jsem tady před Vánoci balila objednávky, pomáhala mi kamarádka, která tu byla s malými syny. Balily jsme Venušiny kuličky a jeden z kluků se ptal, co to je. Ona mu odpověděla, jako by se nechumelilo, že to jsou takové kuličky pro ženské. Jemu to stačilo, víc se neptal.

Překvapilo mě, že to bylo půl na půl. Až těsně před Štědrým dnem bylo víc mužů.

To nevím, ale zjistila jsem, že muž, když jde koupit ženě vibrátor, koupí co největší. Což je pro ženu nepraktické a nepříjemné. Pak jsou ovšem muži, kteří ty pomůcky úplně neberou, jako by na ně žárlili. Já jsem se ale zacílila na ženy. Samozřejmě se dají užívat v páru, ale pro mě bylo důležité, aby se líbily ženě.

Myslím, že univerzální velikost neexistuje, že je to hodně individuální. Velikost kuliček jsem konzultovala s gynekoložkou Petrou Vrzáčkovou, kterou jsem potkala loni na lékařském sympoziu. Zajímavé byly taky konzultace s gynekologem – mužem. On mi vysvětloval, jak funguje bod G, že je to jen shluk nervových zakončení, která má každá žena jinde. I proto se prý neustále vedou polemiky, jestli bod G vůbec existuje. Když si pak zadal do systému pro lékaře heslo erotické pomůcky, vyhledaly se jen úrazy. Byl úplně vyděšený. Jinak trval na tom, že vibrátor musí být na jedné straně rozšířený.

Říkal, že ne, protože pak většinou ti lidé jedou na chirurgii.

V jistém období třeba ano. Mně se slovní spojení erotická pomůcka zpočátku nelíbilo. Pak jsem ale došla k tomu, že slovo pomůcka je tam vlastně výstižné. V určitém období můžou fakt třeba pomoct. A gynekolog, s nímž jsem se radila, říkal, že třeba v případě některých dysfunkcí nebo pro lidi, kteří nemohou mít z nějakého důvodu pohlavní styk, můžou fungovat jako skutečná pomůcka. A Venušiny kuličky vysloveně slouží jako medicínská pomůcka.

Na posílení pánevního dna. I proto jsem začala s výrobou právě kuliček, protože o ně projevily zájem gynekoložky, které je doporučují pacientkám. Myslím si, že je dobré, že se o tom mluví. Hodně lidí je má zařazené jen ve spojení s erotikou. Na začátku jsem s gynekoložkou konzultovala, jakou mám udělat první velikost, aby byly co nejvíc univerzální. Když mi pak potvrdila, jaké mají benefity, těšilo mě to ještě víc.

Ano. Já jsem s ní konzultovala návod, kdy jsem jí říkala, že to potřebuju mít garantované. S těmi kuličkami si samozřejmě můžete hrát, ale pak můžou fungovat i právě na posílení pánevního dna, takže jsem od ní chtěla nějaké doporučení, jak často by je měla žena nosit a jak dlouho.

Dvě až tři hodiny dvakrát až třikrát týdně.

To je hodně individuální. Psala mi jedna slečna, že s nimi chodila celý den a že se celý den pořád culila. Když si je vezmete do ruky, tak cítíte, že se hodně klepou, což způsobuje tu vibraci.

Byly různé. Vzpomínám si, že když jsem sháněla vnitřní ocelové ložiskové kuličky, volala jsem do pražského železářství. Vzal to podle hlasu starší muž a řešili jsme, jak velké sháním. On se pak zeptal: A na co to potřebujete? Do Venušiných kuliček, odpověděla jsem a nastala dlouhá pomlka. No, tak ty šestnáctky tu máme, řekl.

Šestnáctka byla taková, aby tam měla prostor a mohla se hýbat a zase aby nebyla úplně miniaturní. Odpovídá i váhově, vším, i pohybem vibrace. Zanedlouho budu nabízet, kromě aktuálně nové červené edice, lehčí variantu, kde bude uvnitř skleněná kulička.

Myslím, že jsem mix. Technické věci mě baví, ale je mi jasné, že potřebují i určitou míru estetiky. Jinak to nemůže fungovat.

Táta se k tomu dodnes nevyjádřil. Legrace byla, když jsem ho asi po půl roce prosila, jestli by mi nesestavil strojek do vibrátoru. On ho doloval ze zubního kartáčku, aby to všechno mohlo do sebe zapadat. Pomohl mi, rozkreslil, jak takový strojek funguje, ale nikdy jsme se nebavili o tom, k čemu to potřebuju, i když jsme to oba věděli.

Maminku jsem zase poprosila, aby mi vymyslela střihy na obal na Venušiny kuličky. První sérii šila ona, protože vím, že je precizní. Řekla mi, že to hlavně nechce dostat jako dárek k Vánocům. Mám ještě dvě sestry, jedna o to taky nestála, druhá se naopak těšila, až budou hotové. Ta je pod stromečkem našla.

Bere to jako součást mé práce. Zná mě, ví, že jsem spíš konzervativní, vulgaritu nevyhledávám. Pobavilo ho, když jsem přišla domů a vlekla batoh plný všelijakých čínských pomůcek. Tehdy si ze mě dělal srandu.

Ano, něco jsem i otestovala. Objednala jsem si různé pomůcky, i ty luxusnější, pak takové ty bizarnější. Třeba jedno vibrační vajíčko mělo neuvěřitelnou pleťovou barvu a bylo z úplně strašného plastu, trčel z něj drát k jakémusi ovládání. Poslali mi ho v průsvitném sáčku s nápisem Made in China. Pomůcky jsem taky rozebírala, abych zjistila, jak to funguje uvnitř.

Neměla bych k nim důvěru. Byly z neznámého materiálu, takže mohou obsahovat ftaláty, které se začnou uvolňovat, když pomůcka přichází do styku se sliznicí. Navíc některé divně zapáchaly. Lékařský silikon, z něhož jsou ty moje, je bez zápachu, dá se mýt v horké vodě, a dokonce i vyvařit. Pro mě je nezávadnost u podobného produktu velmi důležitá. Proto jsem si nechala kuličky otestovat ve Státním zdravotním ústavu a mám na jejich nezávadnost certifikáty.

Vlastně ani ne. Možná mi někdo napsal na Facebooku, že ho mrzí, že jsem zadaná, ale to bylo asi tak všechno. A je fakt, že jsem se zpočátku i trochu bála, co bude, ale byla jsem mile překvapena.

Napadlo, několikrát. Ale když jsem jinde, chybí mi český humor. Asi tím, že přítel je herec, tak si vždycky říkám, jak super je divadlo. Protože to je jenom o tom okamžiku, nevzniká trvalá hodnota, věc, která vám zůstane. A pak mám zase období, kdy mě hrozně baví, že při mé práci vzniká něco, co trvalou hodnotu má. Že je to globální. A pak se mi zase líbí, že divadlo je lokální. Jsou to dvě odlišné sféry a obě mě strašně baví.

Chci rodinu co nejdřív. Zatím musím nějak stabilizovat firmu, ale za rok za dva určitě.

Chtěla bych, aby se mé studio rozšířilo, utvořil se pevný tým lidí, které to bude nejen bavit, ale i dobře živit. A na tom teď právě pracuji.