Článek
„Zrovna včera telefonoval a ptal se, co je nového. Chtěl, abychom za ním s manželem přijeli, ale na to se už necítíme. Naštěstí občas zavolá a slyším ho moc ráda. Sama ho ale nijak nenaháním, nemusím vědět úplně o všem, co dělá a co se kolem něj děje. Když vím, že je v pořádku a že se mu na ledě daří, to mi u tak velkého syna opravdu stačí,“ začíná mi líčit to, jak se v realitě odvíjí jejich vztah, v němž každý tráví svůj život už mnoho let v jiném světadílu.
Starý pardál a hokejový důchodce
„Podle mě každý člověk prožívá do dvaceti let svoje jaro a v této době na něj rodiče ještě částečný vliv mají, ale od dvaceti do čtyřiceti let prožívá léto, a to už rodiče můžou občas jen poradit. Každý se však už pak rozhoduje podle svého. Od čtyřiceti do šedesáti je podzim a po šedesátce začíná zima, což se teď týká i mě s manželem.
Jarda nyní nepřijel ani o Vánocích, protože v tu dobu byli s klubem někde venku, a tak se uvidíme až na začátku léta.
Sleduju ho zpovzdálí a vím, že je všechno v pořádku. To mi dává sílu a klid. Ani když mu je čtyřicet, žádné dárkování nebude, protože to ani nejde. Přeju mu hlavně zdraví, ale to mu dát ani koupit stejně nemůžu. Je to starý pardál a hokejový důchodce, i když vlasů má pořád ještě dost.“
Poslouchám Annu Jágrovou a je mi jasné, že svůj osobitý smysl pro humor zdědil náš nejslavnější hokejista právě po ní. „To nevím, ale po svém tátovi ho určitě nemá. Manžela jsem totiž snad ještě nikdy neslyšela vyprávět ani anekdotu, ale zato je velmi svědomitý a pečlivý. Je totiž narozený ve znamení Panny.
A Jaromír? No ten je zase typický Vodnář, a ti jsou velice svérázní. Opravdu vím, o čem mluvím. Vodnář byl i Ivan Hlinka a také několik amerických prezidentů.“
Znamení shůry
Právě proto maminku našeho nejslavnějšího hokejisty tolik mrzelo, když se kdysi o jejím synovi v bulváru psalo jako o mamánkovi. „To bylo nefér. Jarda si vždycky dělal věci po svém a do ničeho si příliš mluvit nenechal. Starala jsem o něj vždycky tak, jak nejlépe jsem mohla, to ano, ale to dělá přece každá máma.
Když jel poprvé do Ameriky do Pittsburghu (zde hrál za klub Penguins – Tučňáci – pozn. aut.), bylo mu osmnáct a anglicky uměl sotva pár slovíček. Díval se na televizi a sledoval jen obrázky. Mně tenkrát bylo čtyřicet tři let a jela jsem s ním, protože klub na tom trval. Chtěli, aby noví hráči z Evropy měli za oceánem dobré zázemí. Věděli totiž až moc dobře, jak se pocit pohody odráží na jejich sportovních výkonech a přímo ovlivňuje výsledky hokejových utkání.“
Anna Jágrová se svým synem v USA strávila několik sezón a patrně i díky tomu se z něho stal jeden z nejuznávanějších hráčů NHL. Říká, že všechny vzpomínky, které na toto období má, jsou hezké. Právě v Pittsburghu se kdysi také odehrála zajímavá historka, pro kterou dodnes nenašla jiné vysvětlení, než že šlo o malý zázrak a znamení shůry.
„Tenkrát Jaromíra v Pittsburghu čekal poslední zápas a stačil mu už jenom jeden jediný bod k tomu, aby měl prvenství v žebříčku. Soupeřil s Erikem Lindrosem. V té době jsme měli malé štěně labradora a ještě před zápasem ho šel vyvenčit. Pes se ale zastavil hned u stromku před domem a začal u něj hrabat. Úplně ho podhrabal a pak nám v tlamě cosi přinesl.
Myslela jsem si, že to je velký kus kůry, jenže to bylo něco úplně jiného – špinavá svatá soška. Byli jsme z toho celí pryč a sama sebe jsem se ptala, proč se to stalo právě před rozhodujícím zápasem. Bylo to znamení shůry, protože Jaromír pak to prvenství získal. Podobné vzkazy přicházejí každému, ale většina lidí je přehlíží a nepřipouští si je. Ten stromek od té doby moc nevyrostl, ale stojí tam dodnes.“
V porodnici byl největší
Když se Jaromír Jágr narodil, vážil 5,05 kg a měřil 57 centimetrů. Bylo to 15. února 1972 v nemocnici v Kladně. „Někde se nesprávně uvádí, že se narodil čtrnáctého. Ve stejný den je narozena i mladší dcera Ivy Kubelkové Karolínka. Jak vidíte, nezapomínám ani na jeho bývalé lásky.“ (Iva Kubelková, česká modelka, byla první velkou Jaromírovou láskou – pozn. aut.)
„Při porodu jsem si užila dost a ještě k tomu měl syn po narození pupeční šňůru otočenou kolem krku, takže mu ji hned museli odmotat. A také si pamatuju, že když jsme šli z porodnice a přinesli mi na něj z domova oblečky, byly mu všechny malé,“ vzpomíná s úsměvem Anna Jágrová.
„Vybavuju si to živě, ale jinak se ve vzpomínkách nijak neutápím, protože stále máme hodně práce a starostí. Pečuju také o svou maminku, které je už devadesát let. Vzpomínání je především její doména.
Mě ještě zaměstnávají vnoučata od dcery Jitky a mám z nich radost. Pavlínka studuje vysokou školu ekonomickou a chystá se na bakalářské zkoušky, její bratr Jirka, který rovněž hraje odmala hokej a velmi ho baví, by měl letos maturovat. Před pár dny jsme měli maturitní ples.“
Nejen hokejoví fanoušci Jaromíra Jágra, ale také rodina sledovala s velkým napětím vloni na podzim jeho comeback do prestižní hokejové soutěže NHL, kde nyní hájí barvy klubu Philadelphia Flyers.
„Drželi jsme mu palce a dopadlo to dobře. A tak stejně jako před lety se zase po nocích koukám na všechny zápasy a držím mu palce. Když mají zápas a u nás jsou v tu dobu třeba dvě v noci, vzbudím se sama třeba už v jednu a jdu se dívat. Tak to dělám pořád. Říkám tomu pupeční šňůra, protože když hraje, spát ani nemůžu.“
Možná si splní i to, co zatím nestihl
Klidné noci měla Anna Jágrová pouze v období, když byl Jaromír v angažmá v Rusku. „To jsem si mohla v klidu uvařit a pak koukat odpoledne a přitom pít třeba kafe, což bylo mnohem lepší. Vždycky sleduju přímé přenosy, protože ze záznamu to není ono,“ tvrdí. Pan Jágr ještě chodí každý den do práce, a tak v noci spí. Ráno mu výsledky hlásí jeho žena.
„I mně ale ubývají síly, a je to tak přirozené. Co jsem dříve zvládla za šest hodin, dnes obstarám za deset. A k tomu ke všemu mi tu Jaromír nechal psa, o kterého se musím starat, a bohužel stárne i ten chlupáč.“
Přestože podle slov jeho mámy je Jaromír Jágr už hokejový důchodce, na skutečnou penzi má ještě času dost. „Určitě bude něco dělat i po skončení aktivního hraní, protože je tak zvyklý. S klubem v Kladně je především hodně starostí a snad si s nimi poradí. (Jaromír Jágr je nyní většinovým majitelem klubu Rytíři Kladno – pozn. aut). Zkušenosti už má. Jardovi k narozeninám přeju, aby i ta druhá půlka jeho života byla stejně úspěšná jako ta první a hlavně aby mu přálo zdraví. A možná si splní i to, co zatím nestihl.“