Anketa: Jak jsou na tom s hubnutím do plavek známé osobnosti

Ne že bych měla problém s kily navíc, ale když člověk přestane cvičit, je to na určitých partiích vidět. Kvůli plavkám, ve kterých stejně strávíte jenom omezené množství času, mi však nestojí za to se nervovat. Když přejdete na dovolenkový režim, více se hýbáte a jíte zdravě, postava se sama dostane do stavu, který jí vyhovuje.

Jinak už se blíží období, kdy po zimním útlumu zase začnu běhat, což je pro duši relax a pro tělo možnost, jak se celkově zpevnit. Když se ke sportu dostanu dvakrát třikrát týdně, je moje obvyklá dávka necelé čtyři kilometry.

Kvůli tomu, aby mi špeky nepřetékaly přes plavky, jsem nikdy nehubl. S odhalováním tukových zásob na veřejnosti mají problém spíše ženy. Já se tím příliš netrápím. To však v žádném případě neznamená, že bych se opakovaně stále znovu a znovu nesnažil zhubnout. Je to již takový můj komický rituál, když v lednu nasadím dietu a omezím konzumaci alkoholu, abych se „očistil od hříchů uplynulého roku“.

Obvykle tak za leden a únor shodím okolo pěti kilogramů, které pak postupně během léta začnu opět nabírat. Letos jsem byl úspěšnější. Už rok se snažím asi třikrát týdně běhat a díky přípravě na pražský půlmaratón jsem sundal osm kilo. Cíl zaběhnout ho pod dvě hodiny jsem splnil s šestiminutovou rezervou. A běhám dál, abych si nižší váhu udržel. Vím, že to bude mnohem těžší, než bylo hubnutí. Nejde mi ani tak o vzhled, spíše o zdraví.

Když jsem studovala na vysoké škole, byla to moje pravidelná snaha. Měla jsem tehdy asi o patnáct kilo víc než teď, necítila jsem se dobře, všechno se na mně třáslo. Chodila jsem na hodiny aerobiku, běhala, jezdila na kole. A upravila jídelníček. Velmi striktně a velmi nerozumně. Chtěla jsem jíst málo, ovoce nebo zeleninu plus něco nejnutnějšího, co by mě udrželo v chodu. Jenže mě celkem často a logicky přepadaly záchvaty hladu. To jsem pak vyluxovala ledničku a šla spát s předsevzetím, že zítra už ale vážně hubnu.

Hubnout se vlastně snažím pořád a pořád víceméně neúspěšně, ale nedělám to kvůli plavkám, spíš proto, abych odlehčil své krční páteři. Když jedu do Itálie nebo jinam, kde je moře, tak místo ležení u vody chodím po restauracích a tím pádem nemůžu zhubnout. Nejsem zkrátka plážový typ, ale pokud už jsem redukoval váhu v souvislosti s oblečením, tak abych se vešel do obleků. Jako ministr jsem si jich nakoupil hned několik a po půl roce, kdy jsem ze stresu pořád jedl sladkosti, jsem zjistil, že se do nich nevejdu, protože jsem přibral sedm kilo.

Na sladkém vyloženě ujíždím. Nejradši ho mám večer ke kávičce a to už je na těle vidět. Bohužel práce europoslance je pro člověka, který miluje čokoládu, vyloženě rizikové povolání – pořád koukáte na báječné belgické pralinky, kterým buď odoláte, nebo ne, což se v mém případě stává častěji. Chodím sice několikrát týdně cvičit kvůli páteři, ale není to nic, při čem bych se zpotil, spíš se snažím aspoň zpevnit, aby mi nadváha neničila tělo. Když mám večer čas, vydávám se na delší procházky v přírodě. Nejsem typ, který by jenom seděl doma nebo v kanceláři.

Nikdy v životě jsem nedržela dietu, protože mám tak strašně ráda jídlo, že bych něčeho takového snad ani nebyla schopna. Možná i díky tomu, že mám dobré geny a spalování, nic podobného nemusím řešit, ale i tak se zaměřuju spíš na jiné oblasti života a nezkoumám u lidí jejich estetické parametry.

Stejně jako ráda jím, tak se i ráda hýbu. V dětství a v pubertě jsem hrála tenis, ke kterému se teď dostanu jen nárazově, ale docela dost tancuju a kvůli jednomu projektu musím momentálně hodně trénovat atletiku, což mě baví. Mám strašně ráda jógu a badminton, který většinou provozuji se svou drahou přítelkyní Geislerovou. Sešly jsme se dvě poměrně dost soutěživé holky, takže to bývá fifty fifty.

Já jsem „do plavek“ ani „do džín“ nehubla nikdy. Devět let si nicméně permanentně připadám buď ve stavu jako těsně před porodem, nebo těsně po porodu. Za tu dobu se mi totiž narodily čtyři děti. Bohužel patřím mezi ty, které v průběhu devíti měsíců těhotenství přiberou rovných třicet kilogramů, aby pak následující rok stejnou váhu zase shodily a přesně v tom okamžiku opět otěhotněly.

Mám dojem, že během posledních několika let jsem měla svou takzvanou normální váhu jen čtyřikrát, pokaždé v den otěhotnění, takže jsem si ji vlastně moc neužila. A čím to je, že po porodu se tak celkem rychle hubne? Myslím si, že intenzívním kojením. Ale to je jen má domněnka bez záruky.