Článek
„Balík s novinami vyzvedávám nejpozději o půl čtvrté, teď jsem ale byla u bedny už ve tři čtvrtě na tři a vstávala jsem půlhodinu předtím. Do půl osmé musím mít rozvezeno,“ popsala Právu sympatická koordinátorka distribuce u První novinové společnosti (PNS), největšího distributora novin a časopisů v Česku.
Bednou míní plechové bedny, které lidé mohou vidět u obchodů, trafik či na benzinkách. „Do nich nám řidiči vozí materiál určený pro distribuci,“ vysvětlila.
150 kilometrů za den
K rozvážce tisku se usměvavá blondýnka dostala jednoduše. „Vrátila jsem se ze zahraničí a z rodinných důvodů jsem hledala práci, abych mohla pracovat i z domova a aby to bylo jen ráno. Přitom jsem si všimla inzerátu na koordinátora distribuce, tak jsem to zkusila a přijali mě,“ popsala s tím, že je zodpovědná za 53 rajonů na Karvinsku.
Musí zajistit, aby lidé v nich dostali své noviny a časopisy včas. „Všude potřebují mít člověka, a pokud vypadne, ať už proto, že mu nefunguje auto, je nemocný, nebo má dovolenou, tak to musím zajistit. Stane se, že to udělá nějaký jiný distributor. A když ne, vyrazím sama,“ pousmála se Aneta, která přiznala, že od doby, kdy nastoupila, je v terénu dennodenně.
To základní, na co musí každý doručovatel dbát, je, aby si nespletl, co má komu do schránky dát. „Každý den je různý počet titulů i adres. Nejvíce lidí máme v pátky a o sobotách,“ řekla zaměstnankyně PNS a odhadla, že ona i kolegové roznášejí a rozvážejí až dvě desítky titulů.
Zatímco pěší distributor má denně na roznos třeba jen tři desítky novin, ten motorizovaný i trojnásobek. Když vyráží za odběrateli Aneta, využívá kvůli úspoře času vždy služební auto.
„Někdy najedu i 150 kilometrů za den. Například před pár dny jsem musela kvůli dovoleným objet hned tři rajony: Bohumín, Chotěbuz a Český Těšín. Zvládnout to do půl osmé bylo opravdu náročné,“ poznamenala.
S úsměvem jde všechno lépe
Toho, že se splete a dá do schránky něco jiného, než na co lidé čekají, se Aneta nebojí. „Po týdnu už víte, komu máte co dát,“ ujistí žena, které úsměv ze rtů nezmizí ani poté, co narazí na nepříjemně naladěného člověka.
„Dám mu noviny do ruky, omluvím se, že jsem přijela později, než je zvyklý u svého stálého doručovatele, a jedu dál,“ nastínila.
Dodala, že popovídat si s lidmi moc nemůže. „Někdy se dám s někým do řeči, ale protože nemám čas, je to v podstatě jen v běhu,“ uzavřela se smíchem.