Článek
„Kolikáté to bylo stěhování, už raději ani nepočítám. V Praze jsem čtrnáct let a za tu dobu jsem balila kufry asi dvanáctkrát. Proto mám ke stěhování averzi, ale teď jsem si to snad vybrala nadlouho,“ doufá. V Praze - Košířích si se svým partnerem, který pracuje v reklamě a divadlu se věnuje amatérsky, konečně koupili vlastní byt s velkou terasou.
„Jasně, že bych si dovedla představit i barák, ale to má ještě čas. Určitě by to ale nebylo nic obrovského a nechtěla bych tam žádné schody. Nemám ráda, když je člověk otrok domu a zahrady.“ Rekonstrukce bytu trvala téměř rok.
„Stojí to velké peníze, i proto jsem ráda, že po porodu už zase pracuju,“ upřesňuje.
Alžběta čtvrtá
Dcera se herečce narodila vloni v dubnu. „Neplánovali jsme to, ale přišlo to jako dar. S Honzou jsme spolu přes tři roky, takže jeho kvality jsem už znala a jako tátu jsem si ho dokázala představit docela dobře,“ směje se. Hlavně oceňuje, že jako správný Vodnář je tolerantní, což herečka narozená ve znamení temperamentního Berana potřebuje.
„Jestli se budeme brát? Na to není čas a ani to není téma dnešního života. Máme úplně jiné starosti,“ uvádí. O výběru jména pro dceru nebylo pochyb. „Je to u nás v rodině tradice a naše malá je v pořadí už Alžběta čtvrtá. Jako malá jsem ale to jméno ráda neměla. Často se mi stalo, že lidé volali ,Betynko‘ na svého psa a já se přitom otáčela,“ směje se.
V muzikálu Robin Hood se v Divadle Kalich potkává mj. s Lucií Šoralovou a Janem Křížem (v popředí).
Po porodu se herečka poprvé objevila před kamerou ve slovenském seriálu Panelák. „To je něco jako česká Ulice. Alžbětce bylo sedm týdnů, natáčelo se v Bratislavě, a zatímco jsem byla na place, moje maminka ji venku vozila v kočárku. Byl to pro mě velký stres, pomalu jsem nebyla schopná odříkat text, přitom malá byla v klidu a celou dobu spinkala.“ Teď si herečka hlídá, aby v měsíci neměla více než deset pracovních dnů.
„Když jich je víc, cítím, že jsem podrážděná. A to přesto, že si u práce psychicky odpočinu.“ V současné době herečku můžeme vidět v muzikálech divadla Kalich Osmý světadíl a Robin Hood a v Hudebním divadle Karlín ve hře Včera tě zabiju.
„Snadno podléhám stresu a dítě mě učí trpělivosti. Někdy úplně vibruju a říkám si, kam mě až Alžbětka zažene, a to je zatím malá. Mám ráda, když je vše na sto procent, ale teď začínám chápat, že to tak vždycky být nemusí."
"V práci nic ošidit nejde, ale doma si teď zvykám, že stačí uklidit například na 70 procent a také je to dobré. Ve své přehnané pečlivosti o domácnost, kdy jsem byla zvyklá neustále sbírat a utírat všechna smítka, jsem musela malinko ubrat, protože času ubylo. Malá má navíc právě teď období, kdy úplně všechno strká do pusy, a to opravdu nejde uhlídat.“
Nejsem samožer
Alžběta je původně vystudovaná ekonomka. V Bratislavě, kde se narodila, absolvovala Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické. Školy se nevzdala, přestože tehdy už hrála v Praze v několika muzikálech včetně prvního uvedení Pomády.
„Jsem ráda, že jsem si tu školu vyseděla, i když dnes už z toho nevím vůbec nic. Zřejmě je to ale i důkaz toho, že jsem v podstatě racionální typ, i když jsem někdy horká hlava. Teď už jsem se ale naučila, že nejlepší je se ze všeho vyspat a problémy řešit až druhý den.“
Zajímavou zkušeností pro ni po škole byla také práce realitní makléřky. Zatím poslední filmovou roli získala ve snímku Zdeňka Trošky Doktor od jezera hrochů v roce 2010. Zahrála si v něm sympatickou letušku, která posléze spojí svůj život s hlavním hrdinou filmu.
V seriálu Vyprávěj s těhotnou kolegyní Hanou Vagnerovou alias Zuzanou Sovovou.
„Můžu potvrdit, že natáčet se Zdeňkem vlastně vůbec není práce, protože na place je dokonalá pohoda a sranda. Vlastně se jdete pobavit, nic vám nechybí a vše je bezvadně zorganizované.“ Krátce předtím se objevila jako čertice v pohádce Miloše Šmídmajera Peklo s princeznou. Hrál v ní i oscarový režisér Miloš Forman. „S ním jsem se bohužel nepotkala, protože obrazy se točily na přeskáčku. Pohádky mám ráda nejen jako divák, ale také v nich ráda hraju, a čím jsem starší, tím víc.“
Díky seriálu Vyprávěj vídají diváci Alžbětu na obrazovkách pravidelně už čtyři roky. A celou tu dobu ho sleduje také jako divačka. „Když je pátek a jsem večer doma, zapnu televizi a dívám se, protože to je pro mě jediná zpětná vazba. Musím vidět, jak scény působí."
"Zaujatě sleduju, nic při tom neříkám a nejradši se na to dívám sama. Malá Betynka je snad jediný člověk, který mi při tom nevadí. Když to vidí Honza, říká, že jsem samožer, i když jinak mě v práci podporuje. Já se na to ale podívat musím. Nedělám to kvůli touze vidět samu sebe v televizi. Někdy si říkám, že je to dobře sestříhané, jindy, že jsem něco mohla udělat trošku jinak atd.“
Pátou, právě vysílanou řadou však seriál již brzy skončí. „Končí to asi rokem 2004, pak už bychom museli jít do sci-fi a to by už nebylo žádné ,vyprávěj‘. Ohlas na roli i seriál mám velmi hezký. Neptám se lidí, co na to říkají, ale občas mě potěší telefonát od kolegů, nedávno například od Míry Noska.“
Ten se ostatně v seriálu objevuje v jedné z hlavních rolí také. „Původně jsme ve Vyprávěj začínali jako pár, to ještě šlo, ale pak naše postavy měly na nějakou dobu jiné dějové linie a po delší době, když nám opět napsali něco společného, se ukázalo, že spolu hrát nemůžeme.
V Troškově filmu Doktor od jezera hrochů si zahrála letušku, jejímuž kouzlu podlehl hlavní hrdina Dr. Čeněk Dobešek v podání Jaroslava Šmída.
Jak jsme spolu, přicházejí neustálé výbuchy smíchu a celý štáb je z nás na prášky. Museli si o nás myslet, že jsme zastydlí puberťáci, ale v seriálu to samozřejmě vidět nebude.“
S Jaromírem Noskem se Alžběta Stanková poprvé setkala ve filmu Rebelové. „Byl to obrovský start pro nás všechny. Byla to krásná práce, i když vzpomínky už blednou. Bugyna byla moje první výrazná role ve filmu a jsem za ni vděčná.“
Vítr ve skříni
Teď jí samozřejmě všechen čas zabírá dcera - ale i když musela koníčky odsunout stranou, ráda by si do svého nového bytu jednou pořídila klavír. „Hrála jsem na něj dvanáct let a do žádné garsonky se mi nevešel. Jednak je to kouzelný a krásný nástroj a také je to nádherný kus nábytku. Pořídila bych si i křídlo, kdybych na to měla prostory.“
Další sen, který by si chtěla splnit, je užít si ještě někdy dosyta jízdy na koni. „K tomu jsem přičichla v pohádce Peklo s princeznou a moc mě to bavilo. Svět kolem koní mi učaroval, i když takový typ milovníka koní, který by kydal hnůj, zase nejsem. Produkce mi tenkrát zaplatila asi šest hodin v sedle, ale byla jsem tam víckrát. Také se těším, až malá povyroste a budeme s ní cestovat.“
Druhé dítě zatím herečka neplánuje a vše nechává na osudu. „Když to přijde, bude to fajn, ale ráda bych si teď malou trochu užila. Nikdy nic netlačím, uvidíme.“
Po porodu herečce zatím zůstala čtyři kila nahoře. „V novém bytě ještě nemáme skříně, a tak mám věci v pytlech a v krabicích. Dřív jsem měla oblečení srovnané do komínků a trochu tím trpím, ale o to víc se těším na okamžik, až skříně budou, a pak si udělám v šatníku pořádek. Nekompromisně ho proluftuju a myslím, že tak polovina věcí půjde pryč.“
Zařizování nového interiéru herečku baví. Ráda má spíše starší věci, ale rozhodně jednoduché. Vše ale zařizují postupně a pečlivě.
Jinak je však Alžběta Stanková uvolněná. „Když jdu na rychlý nákup, chodím bez make-upu v teplákách a je mi to úplně jedno,“ směje se.
Nejsladší pusa
„Pravda je, že nejsladší pusa, kterou jsem kdy dostala, je od Betynky. Takovou pusu jako vaše malé miminko vám žádný chlap nedá. Je to prostě rozkošné,“ rozplývá se herečka nad svou téměř roční ratolestí.
Jako čertice Muribana v pohádce Peklo s princeznou.
Poprvé se s oporou postavila už v šesti měsících. „Je to usměvavá divoška. Mluvím na ni střídavě slovensky i česky. Když telefonuju s maminkou, pak mluvím třeba hodinu jen slovensky, ale jakmile přijde domů Honza, přepnu na češtinu. Myslím, že se to Betynce propojí.“
Alžběta si teprve teď uvědomuje, co asi s dětmi zažívala její maminka. „Mám ještě o pět let starší sestru - a začínám chápat, jak mateřství mění ženu především zevnitř. Všechno má najednou úplně jinou hloubku a smysl a priority se vám v hlavě samovolně přehážou. Je to důsledek toho, že občas musíte jít přes sebe. Dřív jsem přišla domů unavená a mohla si dělat, co jsem chtěla, ale teď už relaxovat hodinu ve vaně nemůžu.
Co je malá na světě, kino jsem zatím zvládla jednou a ještě jsem stihla dvě masáže. Jednou jsem s malou byla v restauraci, ale moc jsem toho nesnědla. Prostě to nešlo. Dala jsem si polívku a druhé mi zabalili. Někdy trvá třeba i pět minut, než jí navléknu jeden rukávek, protože se pořád kroutí a zajímá ji všechno kolem.“
Jaká další práce herečku čeká po seriálu Vyprávěj, zatím neřeší, ostatně divadla si užívá stále. Je něco, čeho by ve své profesi chtěla dosáhnout? „Oscara si koupím někde v suvenýrech, kvůli tomu svou práci rozhodně nedělám. Považuju si už toho, když lidé přijdou do divadla, nebo dokonce řeknou, že se jim představení líbilo. Kritice jsem otevřená, ale bohužel mezi ní a urážkou bývá až příliš tenká hranice.“
A co si Alžběta Stanková přeje do nového roku? „No přece, aby malá měla už celonoční spánek. To by byla nádhera.“
