Článek
V době, kdy musela kvůli těhotenství ze seriálu vystoupit, zrodil se v hlavách scenáristek sester Bártových nový plán. Výsledek? Nejenže se Alice opět coby mrcha Simona, která chce zničit rodinu Rubešů, před kamery vrátila, navíc z ní tvůrci udělali i neatraktivní a naivní knihovnici Sylvu Peckovou.
Alici teď ke štěstí nic nechybí. Má krásného sedmiměsíčního syna Vašíka, milujícího manžela, fungující rodinu a navíc práci, kterou má ráda. Dala si ale předsevzetí, že víc než šest, maximálně osm dnů v měsíci pracovat nebude. Na prvním místě je totiž její syn, kterého během našeho povídání několikrát odběhne zkontrolovat (spí v kočárku na terase jejich domu). Když se po chvíli Vašík vzbudí, už má oči jen pro něj. „Chci se mu maximálně věnovat,“ říká Alice a bere malého do náručí. „Vypínám jen na natáčení. To se po dennodenních povinnostech trochu zrelaxuju. Ale jen tak na tři, čtyři hodinky. Pak jdu zase úprkem domů,“ usmívá se.
Když jste byla těhotná, točila jste až do osmého měsíce.
Musela jsem ještě dotočit Letiště a pokračování seriálu pro Českou televizi Hop nebo trop. Takže jsem intenzívně pracovala až do poloviny osmého měsíce těhotenství. Mně to ale nevadilo, bylo mi dobře. Jediné, co mi doktor řekl, abych nedělala víc než šest hodin. To bylo akorát, protože pak jsem už víc stejně nebyla schopná. Za práci jsem ale byla vděčná, protože já ji k životu potřebuju. Kdybych ji neměla, nebyla bych v psychické pohodě.
Před kameru jste se vrátila krátce po porodu. To jste chtěla sama, nebo vás přemluvili tvůrci seriálů?
Musela jsem, i přes to, že se mi vůbec nechtělo. Dotáčelo se totiž Hop nebo trop. Do Vztahů jsem pak nastoupila v listopadu. Tenhle seriál dělám čtvrtý rok a vůbec mi ta práce nepřipadá stereotypní. Navíc to je pro mě zábava a hlavně je na place velká pohoda. Všichni se už známe a víme, co můžeme od sebe čekat.
Co pro vás znamená role Simony Rubešové?
Mám ji pod kůží a Simonu si užívám. Ona je mrcha, občas z ní vypadnou takové krávoviny, až si říkám, že je úplně blbá. Ale to je na právě to hezké. Pak si myslím, že Simona se vryla pod kůži i lidem. Je to trochu kultovní postava a strašně nerada bych o ni přišla. A teď do toho mám ještě Sylvu Peckovou, která je protipól Simony. Je knihovnicí v oddělení cizojazyčné literatury, strašně sečtělá, ale absolutně nepoužitelná pro praktický život. Je naivní, za svůj život měla tak jednoho chlapa a to možní ještě omylem. Pro mě je Sylva úžasná zkušenost a možná sen každého, kdo z devadesáti procent hraje, tak jako já, záporné postavy.
Ošklivou Sylvu scenáristky vytvořily, až když jste byla na mateřské, nebo jste o téhle postavě věděla ještě před porodem?
Mám pocit, že scenáristky Sylvu vytvořili v průběhu mého šestinedělí. Určitě si říkaly : Ta bude chudinka po porodu zdrchaná a hnusná, tak jí napíšeme něco na tělo (smích).
Která z těch postav je vám teď sympatičtější?
Obě jsou úžasné. Teď si ale užívám Sylvu, protože ona je extrém. Má rovnátka, ošklivé brýle, příšernou paruku, hrozný oblečení. Prostě všechno je na ní příšerný a to mě baví. Tím pádem se vůbec nemusím kontrolovat, jestli mám vypoulené břicho, jestli přiberu kilo nebo ne. U Simony si na tohle dávat pozor musím. Ta musí vypadat dobře a tím jsem malinko omezená.
Nedělá vám problém hrát ošklivou ženskou?
Vůbec ne. Vím, že určité typy hereček by s tím měly problém, ale podle mě to je škoda. Naopak ukázat, že jste schopná ztvárnit i něco jiného, je plus.
Vy jste považována za sexsymbol českých hereček. Teď jste díky roli Sylvy trochu poznala i svět ošklivek. Mají to podle vás krásné ženy v něčem lehčí?
Tak za prvé si nemyslím, že bych byla nějak krásná… Hezká ženská, pokud je chytrá, milá a skromná, může to mít v životě jednodušší. Ale záleží na tom, jestli svou šanci nepromarní, jaké bude mít priority. Jestli to je pro některé hodně peněz? I když je budou mít, nebudou v životě spokojené, nemají-li vedle sebe člověka, kterého milují. Ale jsou třeba typy ženských, které lásku nepotřebují. Nebo znám ženské, které nechtějí děti, aby si nezkazily postavu. Já jim říkám: A co budeš dělat se svojí postavou ve čtyřiceti, padesáti? Nic. Já si život bez dětí nedovedu vůbec představit.
Co je pro vás štěstí?
Když přijde velkej Vašek domů a obejme toho našeho drobečka. Já miluju být doma se svýma chlapama, nepotřebuju nic jiného.
Objevila jste v sobě příchodem mateřství něco, co vám do té doby bylo skryto?
Nedokázala jsem si představit, jak moc můžu milovat svoje dítě. Věděla jsem, že ho budu mít ráda. Ale až tak? Moje láska k němu je sžírající. Bolí. Když si jenom představím, že by se mohlo něco stát, tak se mi na prsou všechno sevře. Ta láska je tak velká, že ani kolikrát nemůžu dýchat.
Co budete dělat, až Vašík vyroste?
Já nevím. Ale nesmím ho omezovat. Chci, aby se rozhodoval sám za sebe a uměl komunikovat se světem. Chci, aby byl pohodový, a když se pro něco rozhodne, aby si za tím šel.
Teď si představte, že vám jednou přivede slečnu, která se vám vůbec nebude líbit.
Tak samozřejmě se budu snažit najít si k ní cestu a … (rozesměje se a kroutí hlavou). Je to strašná představa.
Pokud jde o výchovu, máte v někom vzor?
Jednoznačně v mojí mamce. Mě a mou sestru Andrejku vychovala sama a já před ní smekám klobouk. Mamča nás nikdy neomezovala, jako bychom mohly všechno. Řekla: Holčičky, jděte si, jen řekněte, v kolik přijdete. A my jsme se bály říct, že do půlnoci, tak jsme odpověděly do osmi. A do osmi jsme opravdu byly doma. I proto, že s mámou máme nádherný vztah a nechtěly jsme ji zklamat. Mamka nás vychovala k tomu, abychom se na nikoho nespoléhaly. Pokud chcete práci, musíte si ji zasloužit, říkala nám. Chodila jsem na castingy, kde jsem ukazovala zuby a promenádovala se v plavkách. Všechno jsem si postupně vydobyla sama.
Vzpomínáte ještě někdy na dobu, kdy jste dělala modelku?
Musím říct, že na to období vzpomínám ráda, i když to byla práce, ke které jsem přišla jako slepá k houslím. Když jsem pracovala v jedné galerii, tak si mě všiml fotograf Jadran Šetlík a nabídl mi spolupráci. Začala jsem fotit kampaně, plakáty, billboardy. Pak jsem se snažila cíleně vypracovávat, protože mě to svým způsobem bavilo. V modelingu zjistíte, jestli v sobě máte disciplínu, jestli jste schopná zatnout zuby a něco vydržet. Já měla i štěstí na dobré zakázky. Třeba tři roky jsem jenom točila reklamy. Nic jiného jsem nedělala. Pak jsem zase fotila katalogy, spodní prádlo. Tohle všechno mi dalo hodně moc.
Dosud jste mluvila jen o mamince. Co tatínek? Stýkáte se s ním?
Naši se rozvedli, když mi bylo sedm let. Táta si nás bral, jezdil za námi, i teď se vídáme, ale veškerá výchova a rozhodnutí byla jen na mámě. Ona byla chlap a ženská v jednom.
Podepsalo se na vás nějak to, že jste vyrůstala v neúplné rodině?
Jedině v dobrém, protože jsme se sestrou velmi samostatné. Vždycky jsem byla schopná se postarat nejen o sebe, ale i o svou rodinu. Stejně jako moje mamka, mám i já v sobě i kus chlapa. A to nejsem ani trochu feministka! Miluju mužský model, miluju vedle sebe chlapa a ctím ho.
Řekněte, kdo má ve vašem manželství navrch?
Ani jeden. Vždycky se dokážeme shodnout. Teď jsme třeba předělávali ložnici za obývák a já něco vymyslela do obýváku, manžel zase do ložnice. Takhle to u nás funguje se vším. Ctíme navzájem svoje názory. A hádky? Ty neznáme.
Kdo se stará o malého, když točíte?
V první řadě manžel, a pak buď moje, nebo Vaškova maminka. Nebo Vaškova sestra se svojí dcerou Barunkou.
Zařekla jste se, že nebudete pracovat víc než šest dnů v měsíci. Změnila byste názor, kdybyste dostala nějakou opravdu skvělou nabídku?
Pro mě bude vždycky přednější Vašík. Ale kdyby byly nějak rozumně uspořádané natáčecí dny, tak skloubit se dá všechno. Ale být pryč od pondělí do pátku? Tak to bych odřekla i sebelepší kšeft.