Článek
Je pravda, že jste týden před posledním večerem ve StarDance strávil u lékaře?
Měl jsem nějaké problémy, to je pravda.
Co vás trápilo?
Byl jsem u zubaře. Asi je to pro spoustu lidí překvapení, že člověk v mém věku má ještě zuby, ale je to tak. Udělal se mi nějaký problém pod můstkem, takže jsme to museli rychle vyřešit. Snad to už bude dobré.
Rušil jste kvůli tomu nějaké tréninky na StarDance?
Asi dva nebo tři jsme museli přeložit, protože se ten můstek musel vyndat a pak se to tam šilo, takže to bylo trošku komplikovanější.
Takže své vypadnutí můžete svést na bolavý zub.
Ani náhodou. To bych fakt neudělal. Rozhodně jsem nevypadl kvůli bolavému zubu, ale kvůli mým toporným nohám. To přeci všichni vědí a hlavně vidí. Tak velké lži bych se přeci nemohl před celým národem dopustit. (Smích)
Jak velkým překvapením pro vás bylo úvodní vypadnutí Veroniky Žilkové?
Asi jako pro všechny, obrovským. Mně přišlo, že Veronika to má rozjeté na vítězství. Strašně se tomu věnovala, dělala to ve velkém nasazení a fakt jsem si myslel, že by klidně mohla vyhrát. Diváci, co posílají esemesky, si ale zjevně mysleli něco jiného. Je to škoda, že tam už není.
Přiznejte se, jak velký strach ve vás před úvodním vyřazováním byl?
Velkej. Ono se říká, že nejdůležitější je hlavně nevypadnout první. To se mi podařilo a zcela upřímně přiznávám, že se jedná o velké vítězství člověka nad hmotou. Vždyť našemu tanečnímu páru je dohromady devadesát let. Samozřejmě, že hlavně mojí zásluhou.
Jaký nejhorší zážitek vám zatím StarDance připravilo?
Rozhodně to byl přesun z naší zkušebny do ateliéru na Barrandově při prvním tanci. Ve zkušebně jsem tak nějak tanec natrénoval, jenže jakmile jsem stál v ateliéru, tak jsem byl úplně zmatený a vůbec mi to nešlo. Prostor a světlo v něm se najednou změnilo, místo hudby z cédéčka najednou hrála živá kapela. Byl jsem z toho všeho zoufalý. Potřeboval jsem asi pět tanců, než jsem se tam jakž takž našel.
A naopak nejhezčí zkušenost?
Když mi představili moji taneční partnerku. Od začátku mi byla velmi sympatická a za velmi rozumné považuji, že pro mě vybrali tanečnici, která je ze všech nejzralejší a nejzkušenější. Když jsem viděl jaké mladé holky dostali ostatní kluci, tak jsem za svojí Jitušku strašně rád. Ona je moje největší výhra v soutěži.
Je pravda, že jste se do soutěže StarDance dostal vlastně omylem?
Nevím, jestli omylem, ale bylo to trochu komplikovanější. Zrovna jsem jel v autě, když mi volal dramaturg StarDance Honza Potměšil s nabídkou mé účasti. Já mu ale rozuměl kvůli slabému signálu jen asi každé páté slovo. Takže jsem slyšel pouze to, že jde o soutěž, a že tam bude Filip Sajler. Chybně jsem si domyslel, že když tam bude kuchař Filip z Kluků v akci, tak že půjde asi o nějaký závod ve vaření. Říkám si: Sajler dobře vaří, ty dobře jíš, to by mohlo fungovat. Když se pak nakonec ukázalo, že jde o soutěž v tancování, tak jsem se dost zarazil a vzal jsem si čas na rozmyšlenou. Po hodině jsem ale stejně souhlasil i s účastí v soutěži, kde se nevaří a ani nejí.
Vy jste netušil, co je StarDance?
Když jsem měl v minulosti čas, tak jsem se na StarDance díval. Nejvíc si pamatuji Vaška Vydru. Ten se v jejím průběhu změnil z dřeváka v neuvěřitelného tanečního tygra. Vzpomínám si, že když předvedl nakonec v televizi i step, tak jsem šel u obrazovky do kolen. To byl nezapomenutelný výkon.
Vaše účast nakonec překvapila skoro všechny. Není totiž tajemstvím, že jste měl v minulosti velké zdravotní problémy a na srdci máte dokonce bypass. Nebojíte se o své zdraví?
Samozřejmě, že jsem to řešil. Nakonec jsme se s tvůrci pořadu dohodli, že začnu s tréninkem pomalejších tanců, aby si tělo přivyklo na zátěž. Zatím žiju. Ale je pravda, že po tréninku jsem celej bolavej. Moje klouby už nejsou zjevně tak dobře vyživované, jak tomu bylo za mlada. Ne náhodou se říká, že tréninky a příprava na StarDance jsou pořádné fyzické galeje.
Co na vaši účast říkala rodina?
No, tak tu jsem taky parádně překvapil. Ale teď jsou manželka a děti mými největšími fanoušky. Všichni se snažili v co nejhojnějším počtu chodit přímo do ateliérů na finálové večery a jsou mojí největší oporou.
Na vítězství jste si nikdy nevěřil?
Tak to rozhodně ne. Ale nechtějte po mně vědět, kdo si myslím, že vyhraje. Bylo by to ode mne velmi nekolegiální a navíc bych určitě vsadil špatně.