Článek
Film Serpico (1973) vznikl podle stejnojmenné knížky newyorského novináře Petera Maase. Vylíčil v ní životní příběh policisty Franka Serpica, dlouholetého člena newyorského policejního sboru, který v roce 1971 svědčil v rozsáhlém případu korupce proti svým kolegům. „Výborné bylo, že jsem celý ten případ s Frankem sledoval a byl jsem svědkem jeho osobní odvahy. Toho si tak zahrát, říkal jsem si,“ vzpomíná dnes čtyřiasedmdesátiletý Al s tím, že při něm tehdy nejspíš stál herecký bůh štěstí.
Kmotr to všechno odstartoval
Poté, co v roce 1972 podal strhující výkon v roli obávaného mafiána Michaela Corleona v Coppolově Kmotrovi, si ho všiml další slavný režisér Sidney Lumet, známý z předchozích dekád špičkovými filmy, jako bylo Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) či Pahorek (1965). A právě ten se po procesu se Serpikem rozhodl kriminální příběh podle skutečné události natočit a hlavní postavu svěřit právě Al Pacinovi.
„Jsou setkání, na která se ani v mém bohatém životě nezapomíná. Je to už dávno, ale vybavuji si úplně všechno. Když mi zavolali, že mě chce vidět samotný Lumet, byl jsem štěstím bez sebe, Sidney byl totiž ohromný sympaťák a taky velkej machr. Když mi řekl, že jde o roli neúplatného policisty Serpika, podlomila se mi kolena. Tušil jsem ale, že když to zvládnu podle jeho představ, už se nebudu muset o další role tolik bát.“
A Al měl pravdu. Od té doby dostával jednu oscarovou nominaci za druhou. Serpico byl jednou z těch postav, které Al hrál ve své čtyřicetileté kariéře nejraději – neklidné, problematické muže na hraně bláznovství, posedlosti a šílenství.
I proto si ho Lumet znovu vybral jako bankovního lupiče homosexuála ve svém dalším výborném thrilleru Psí odpoledne (1975), režisér Brian De Palma pro tragikomického hrdinu Tonyho Montanu ve Zjizvené tváři (1983), režisér Michael Mann do role reportéra a potížisty v psychologickém thrilleru Insider: Muž, který věděl příliš mnoho (1999) či Michael Radford jako židovského lichváře Shylocka do Kupce benátského (2004).
Celý život si přidělávám trable. Riskoval jsem mockrát a většinou se mi to vyplatilo.
V osobním životě je však Al podle přátel úplným protikladem svých rolí. „Nejspíš mám s charaktery, které hraju, pramálo společného. Na druhé straně moje role říkají věci, které bych v životě sám nevyslovil, což mě svým způsobem osvobozuje.“
Popularita stejně nepohodlná jako svatba
Pacino tvrdí, že vždycky chtěl být hercem, ale nikdy ne slavnou hvězdou, popularita mu podle jeho slov byla stejně nepohodlná jako myšlenka, že by se měl oženit. Ačkoliv románků s herečkami měl řadu, nejznámější jsou vztahy s Diane Keatonovou, se kterou hrál ve třech pokračováních Kmotra, s učitelkou dramatu Jan Tarrantovou, s níž má čtyřiadvacetiletou Julii Marii, a s herečkou Beverly D´Angelo, matkou jejich třináctiletých dvojčat Antonia a Olivie. S ní už byla svatba na spadnutí, proč ji tehdy čtyřiašedesátiletý Pacino zrušil, nikdo neví.
„Dosud jsem se neoženil, ale s podobnou myšlenkou jsem si už pohrával. Je dobré mít v tomto věku u sebe někoho blízkého. Jen najít tu pravou!“ směje se. Ani na stará kolena si oscarový herec ale nedá pokoj. Už šest let je totiž posedlý dalším filmem o proslulé antické svůdnici Salome. Poprvé se se Salome představil v roce 2006 ve stejnojmenné hře Oscara Wilda v losangeleském divadle, podruhé sám režíroval filmové drama Wilde Salome (2011).
Teď chce uvést druhou filmovou vášnivou verzi Salome, i když hollywoodští kritici projekt označují jako riskantní byznys. „Celý život si přidělávám trable, ale i tomuto projektu chci dát šanci. Riskoval jsem mockrát a většinou se mi to vyplatilo,“ říká odhodlaně oscarový Al.