101letá Češka: „Nevím, co je hamburger, ale jdu s dobou.“ Používá počítač i chytrý telefon

Do místnosti vchází sebevědomým a poměrně jistým krokem na první pohled skromná dáma. Určitě bych ji netipoval 101 let, přesto Jaroslava Koubková v říjnu 101. narozeniny oslavila. Její synové jí k tomuto úctyhodnému číslu nadělili výlet na Sněžku, kde nikdy předtím nebyla. Stovku oslavila v malém privátním letadle, což si, jak mi říká, znovu zopakovala později.

„Já bych chtěla zažít ještě trošičku zdraví a pobytu tady, protože 29. února se mi narodila pátá pravnučka. Tak ještě chviličku bych ji chtěla vidět, jak vyrůstá. Ale je to ode mne taková trošku drzost, viďte?“ říká lišácky na úvod.

„Buď to vyjde, nebo… Ale já jsem i tak za ty leta vděčná,“ dodává. Na dlouhověkost recept nemá, má ji prý v genech. „Můj tatínek zemřel v 98 letech, ale já žiju normálně, tak po staru. Neznám hamburger, jídlo si dělám sama, abych si to zdravíčko trošičku držela,“ vypravuje.

Skromnost z ní čiší a ani jí není nijak zvlášť příjemná přítomnost kamery. Přesto má chytrý telefon a v něm nainstalovaný e-mail, Facebook, Instagram i Whatsapp a všude pilně komunikuje. Díky její aktivitě na sociálních sítích má již své obdivovatele, kteří jí k narozeninám pravidelně vypisují stovky zpráv.

„Já jsem z toho mile potěšena. Opravdu všem, kteří mi pogratulovali, ještě jednou moc moc děkuji,“ prozrazuje. „Víte, ale já jsem opravdu skromná a nemám ráda tuhle velkou popularitu,“ doplňuje.

„Když mě ale lidé prosí a říkají, že by si se mnou chtěli popovídat, tak nemůžu říct, že ne. Ráda odpovím,“ prozrazuje dál. Radit ale lidem nechce a už vůbec ne mladým. „Já se nechci vnucovat, radit ani kritizovat. To nedělám. Já si říkám, že jsem stará babka a z jinýho světa,“ říká mi s úsměvem.

Za to nejlepší, co v životě dělala, považuje cestování, 28 let pracovala v cestovní kanceláři jako odborný referent zahraničních zájezdů a i díky tomu se celkem padesátkrát podívala na svůj milovaný Jadran. „Já jsem v Čedoku, tedy začínala jsem ještě u CK Turista v Mladé Boleslavi, kterou Čedok pak převzal, prodávala zahraniční zájezdy. To pro mě bylo všechno. Já jsem byla ve styku s lidmi a snažila jsem se jim vyhovět,“ prozrazuje.

I proto s radostí přijala nabídku stát se kmotrou knihy Historie psaná Čedokem, která mapuje dění cestovní kanceláře, která je o pouhé tři roky starší než paní Koubková. „Pro mě to byla čest. Kmotrou jsem v mém věku poprvé,“ prozrazuje.

Kromě lásky k cestování ji pojí také láska k fotbalové Spartě. Její muž Ladislav byl totiž československý fotbalový reprezentant. Seznámili se v jejích sedmnácti letech v roce 1939. „Láďa hrál za Spartu 15 let a odehrál 550 zápasů,“ vzpomíná.

Bez manžela je Jaroslava Koubková už od začátku 90. let, sama ale rozhodně není. Obklopuje ji její velká rodina a věnuje se koníčkům. Chodí do divadla, na koncerty, ráda čte nebo plete a také jezdí na svou chalupu do Českého ráje. Na otázku, co by si v životě ještě přála, odpovídá po svém, skromně: „Aby byly děti zdravé a to přeji i všem lidem. Zdraví je opravdu poklad. Já vím, že jsou peníze potřeba, ale zdraví si nekoupíte,“ uzavřela povídání.