Článek
S rybníky a rybářstvím souvisela v historii i řada řemesel, mimo jiné na zpracování v gastronomii nevyužitých částí ryb. Prvně byly rybí výšivky spatřeny ve Vídni v 19. století, na polštářích a kabelkách. Jihočeši to odkoukali a přenesli techniku na své kroje.
V současnosti studentky získávají šupiny přímo od rybářů. Nejprve musejí šupiny vyprat ve velkých kádích, což trvá zhruba dva dny. „Každá šupina se pak musí vyčistit kartáčkem, aby se odstranil sliz a přebytečná špína. Potom se lisuje a až pak se s ní dá pracovat. Je to zdlouhavý proces,“ popsala Novinkám studentka Michaela Mikešová s tím, že vyšít jedny společenské šaty trvá i dva měsíce.
Nejlepší šupiny jsou podle dívek z kapra nebo okouna. Protože bývají ostré, nit se do nich musí vtlačit na dvakrát. Na látce tolik nezáleží, je zapotřebí vhodné nitě a korálku, který šupinu „přidrží“.
Na vlastní oči
O téměř zapomenuté technice vyšívání rybími šupinami se lze více dozvědět v Národním zemědělském muzeu v Praze na Letné na výstavě Šupinami vyšívané až do 25. března.
Na výstavě jsou kromě šatů k vidění i klobouky, které zdobí i skutečné hlavy štik. Modely nejsou určené na denní nošení, ale na veřejné expozice nebo maximálně na výjimečnou příležitost, jako je ples.
„Jsme rádi, že můžeme veřejnosti představit unikum, které je úzce navázáno na rybníkářské řemeslo našich předků. O to více, že nejde o historické předměty, ale o jeho živou ukázku v současné módě,“ říká generální ředitel Národního zemědělského muzea Milan Jan Půček.
Další ukázka vyšívání rybími šupinami se uskuteční 10. března.