Rok válčila se zákeřnou rakovinou uzlin. V boji pomohla i moderní technologie

„Na začátku jsem cítila tlak v podpaží. Třeba když jsem řídila nebo spala na boku, tak jsem to cítila. Bulku jsem si nenahmatala, tu našel doktor při gynekologické prohlídce. Tehdy už měla 2 centimetry,“ řekla Novinkám Barbora Strymplová.

S Hodgkinovým lymfomem se nakonec léčila rok, než se ale na správnou diagnózu přišlo, musela Barbora projít dlouhou řadou vyšetření. Prvotní návštěva mamocentra v jejím případě totiž nenaznačila, že by se mohlo jednat o závažnou nemoc.

Do mamocentra se ale Barbora vrátila ještě před naplánovanou kontrolou. „Sama jsem si už bulku nahmatala a cítila jsem, jak změnila strukturu. Jiná paní doktorka mi tehdy kontrolovala i hrudní část a ultrazvukem, tam našla další nálezy. Následně se dělala biopsie,“ zmínila.

„Nejprve jsem se nebála, paní doktorka říkala, že je to padesát na padesát. Když jsem si šla pro výsledky, tak jsem stále věřila, že to bude jen zánět. Doktorka si mě ale pozvala i s mamkou, takže jsem tušila, že se něco děje,“ popsala s tím, že těžké pro ni také bylo, jak se s její nemocí vyrovnávala rodina. „Ta nemoc zasáhne celou rodinu, nejen nemocného,“ dodala.

Barboru tak následně čekalo další kolečko vyšetření, které potvrdilo, že nemoc postoupila do čtvrtého, nejpokročilejšího stádia a rozšířila se dále po těle. Na řadu tak přišla chemoterapie, kterou podstupovala v pražské vinohradské nemocnici v šesti cyklech po třech týdnech.

„První dva týdny je člověk jako ležák, nechce se mu nic dělat, tělo je unavené, já jsem nemohla ani číst. Kvůli léčbě jsem nechodila ani do práce,“ vypráví Novinkám mladá žena.

Ani po chemoterapii neměla ale vyhráno, opětovná kontrola ukázala, že léčba u ní vyvolala metabolickou reakci, což mohlo naznačovat zánět v těle nebo další lymfom. S tím už zpravidla pomáhá fotonové ozařování, které ale bývá pro pacienta větší zátěží než chemoterapie, jelikož takzvané ionizující záření může vyvolat nežádoucí účinky v budoucnu.

Alternativou je protonová terapie, která cíleně ničí nádorové buňky ozařováním protony a které se v Česku jako jediné věnuje pražské Protonové centrum. Podle jeho ředitele zdravotního úseku Jiřího Kubeše je léčba vhodná zejména pro mladé pacienty, jako je právě Barbora, která zde léčbu podstoupila letos v červnu.

„U velmi mladých lidí je šance na vyléčení vysoká, o to větší je obava z možných nežádoucích účinků ionizujícího záření, které se leckdy projevují třeba i za dvacet, třicet let,” vysvětlil Jiří Kubeš.

Předcházet těmto nežádoucím účinkům jim umožňuje nejmodernější protonová technologie takzvané metody tužkového skenování, kdy s milimetrovou přesností dokážou zacílit a ozářit protonovým paprskem oblast nádoru s minimálním poškozením okolních zdravých tkání a orgánů.

„Protonové záření je velmi účinné z hlediska likvidace zbytkové nádorové choroby, ale co je asi ještě důležitější, je to, že snižuje riziko možných komplikací v budoucnu. Pro značné procento pacientů je léčba vhodná a přináší jim určité šetření zdravých tkání před negativními vlivy ionizujícího záření,“ vysvětlil Kubeš.

Centrum se mimo jiné také zaměřuje na léčbu nádorů plic, centrální nervové soustavy, hlavy a krku či rakoviny prostaty a prsu. Od vzniku v roce 2012 zde pečovali už o skoro 8000 pacientů z 50 zemí světa.

Protonová terapie je navíc v současné době proplácena a podle Kubeše mají se zdravotními pojišťovnami velmi dobrou spolupráci.

Léčba pomocí protonového ozařování nakonec pomohla i Barboře. „Když mi řekli, že jsem zdravá, byl to skvělý pocit. Ani se to nedá popsat. Jsem opravdu ráda, že jsem po léčbě mohla jít ještě na ozařování, protože je to jistota, že se nemoc nevrátí,“ zmínila s tím, že díky nemoci, kterou, zdá se, zdárně překonala, se jí změnily i životní priority.

„Člověk si začne víc vážit života. Začala jsem například častěji chodit na výlety. Také si teď víc myslím, že je dobré odpočívat po práci a říct si někdy, že místo vaření si to jídlo objednám, když to finance dovolí,“ dodala s úsměvem.