Priscilla Presleyová: Chybí mi Elvisův smích

Fanoušci uvidí již dávno zesnulého amerického zpěváka a také oblíbeného herce na velkoplošné obrazovce v originálních záběrech z dob, kdy ženy i muže svým zpěvem uváděl do transu.

Během show zazní jeho největší hity, jimž dodá zcela nový rozměr Český národní symfonický orchestr (ČNSO). Priscilla Presleyová v našem interview nejednou zmínila, jak klíčovým člověkem v jejím životě Elvis byl a je.

Na otázku, zda je král rock´n´rollu stále naživu, bohužel nedošlo. Nicméně prozradila, že před svými vystoupeními býval hodně nervózní. „Co je na tom tak překvapivého?! Byl to taky obyčejný člověk," prohlásila.

Nejprve bych vám chtěla říct, jak nadšená jsem z toho, že mohu navštívit vaši zemi a Prahu. Vždycky jsem se tam chtěla podívat. Je mi líto, že právě tento můj blízký přítel tam se mnou nebude, aby mi Prahu ukázal. Tolikrát mi vyprávěl, že je to jedno z nejkrásnějších měst na světě. Doufám, že budu mít čas si Prahu trochu prohlédnout.

Když mi nabídli, jestli bychom nemohli udělat show, v níž se propojí Elvisova hudba a orchestr, byla jsem nadšená. Úplná rajská hudba pro mé uši. Přesně tohle si totiž Elvis celou dobu přál - mít na pódiu vedle sebe velký orchestr, protože se mu líbil ten komplexní velký zvuk.

Už u hitu If I Can Dream a vystoupení v Las Vegas chtěl mít větší orchestr na pódiu, ale nebylo to kvůli jeho velikosti možné. Tehdy jej doprovázela malá kapela a gospeloví zpěváci.

Promotér vybral města, která pro turné pasovala. Vybrali jsme také místa, kde nikdy Elvis nebyl a kam se chtěl vždycky podívat. Lidé v České republice dosud neměli možnost vidět jeho koncerty naživo.

Moc se těším, až představím jeho koncertní umění v Praze. (Doplňující otázku jsem položila řediteli ČNSO Janu Hasenšhrlovi: „K této produkci jsme se dostali díky předchozí spolupráci se Stingem a Georgem Michaelem.")

Základem jsou záznamy jeho koncertů, takový mix. Diváci budou mít téměř autentický zážitek, jako by tam Elvis skutečně stál. Uvidí jeho výjimečná vystoupení z Havaje nebo koncerty v Las Vegas, zařadili jsme rovněž ukázku z jeho klasických turné.

Koncertoval pouze po USA. Nikdy nenavštívil žádné město mimo Ameriku. Toto vysvětluji divákům ve svém úvodu. Snažím se jim říct, jaké to bylo, když vystupoval, prozradím příběhy ze zákulisí vzniku jeho nejslavnějších songů i to, co miloval a proč zbožňoval určité písničky.

Ano, velmi nervózní (důrazně zvýší sílu svého jinak jemného hlasu). Před vystoupeními museli všichni pryč, nikdo ho nesměl rušit. Potřeboval čas jen pro sebe. Zůstal sám ve své šatně, aby se mohl soustředit a připravit.

Nepředstavujte si to tak, že vstal z postele a rovnou šel zpívat. Byl velmi poctivý v přípravě. Když jsem se ho zeptala, jestli je vždycky tak nervózní, odpověděl: Ano, jsem nervózní, protože každé publikum je jiné. Nemůžeš spoléhat na to, že tě budou jen tak milovat nebo že se budou lidé bavit sami od sebe.

Když si nějakého diváka svým vystoupením nenaklonil, myslel si, že nepracuje naplno. To ho donutilo dřít na sobě ještě tvrději. Stále hodně lidí překvapuje, že býval nervózní. Přitom co je na tom tak překvapivého?! Byl to taky obyčejný člověk, tak proč by nemohl být nervózní.

Nová verze bude už samotný orchestr. Turné s početným bandem bylo, jak už jsem řekla, Elvisovým snem. Zazní jeho oblíbené písničky, ale také starší hity z počátku kariéry jako Burning Love, Suspicious Minds, jeho verze Bridge over Troubled Water, stejně jako ty, které neměl až tak rád, ale jež naopak milovali lidé - příkladem budiž And the Grass Won´t Pay No Mind, kterou složil Neil Diamond, nebo hit Don´t. Nechci prozrazovat všechno, ať se mají fanoušci na co těšit.

Moc se mi po něm stýská. Asi jako všem ostatním. Chybí mi jeho smích, chybí mi jeho osobnost. Chybí mi on celý. Při určitých jeho písničkách se mi vybaví konkrétní situace a pocity. Vrátím se v čase, kdy jsme byli ve studiu, vidím kapelu jako živou.

Mám jednu speciální - Suspicious Minds, protože jsem tehdy na vlastní oči viděla, jak vznikala úžasná písnička Kentucky Rain. A také Burning Love, protože je to skvělý song pro rádia. Zaručený zlepšovák nálady. Řada z Elvisových písní pro mě znamená něco jiného než pro ostatní, protože jsem mu byla blíž. Myslím, že rozumíte, co tím chci říct.

Nejprve je třeba říct, že Elvis pocházel z velmi skromných poměrů. Přitom vždycky věděl, že je jiný, že je jedinečný. Cítil, že jej v životě čeká něco velkého, čemu se bude muset postavit. Svou cestu našel v hudbě. Neznám nikoho, kdo by jako on dokázal svým zpěvem tak silně navázat kontakt s publikem.

Lidé mi po koncertech často říkali, jak fascinovaně poslouchali jeho hlas a jak téměř cítili jeho energii. Dokázal se s diváky neskutečně spojit, jako by zpíval jen pro toho jednoho jediného člověka. A k tomu byl ještě velmi pohledný.

Byl výjimečný. Na hudební scénu vkročil jako nikdo jiný. Měl obrovské charisma, dokázal si získat ženy, muže, dokonce i děti. Opravdu, když sledujete jeho vystoupení, je neuvěřitelný ten jeho kontakt s publikem.

Miloval hudbu, cítil každou svou píseň. Tohle jsem nikdy potom už nezažila, a to jsem se setkala s nejlepšími muzikanty a zpěváky. Vždycky jsem si řekla "super, skvělá hudba a koncert", ale už nikdy jsem nepocítila takové propojení mezi zpěvákem a jeho posluchači. Elvis miloval lidi. Jako první určil hudební styl 50. a 60. let, jehož stopy jsou dodnes patrné v současné hudbě.

Je to tak. A kromě toho byl také průzkumník, jak jsme nazvali nový dokumentární film o něm (The Searcher vznikl pro komerční televizní stanici HBO - pozn. red.). V něm mluví právě o věcech, na které se mě ptáte. Doufám, že se nám podaří snímek nabídnout i do jiných států, aby mohli lidé dostat odpovědi na některé své otázky.

(smích) Bože, Elvis měl svérázný smysl pro humor! Jeho dokázaly rozveselit docela neobvyklé věci. Jak bych vám to jenom vysvětlila...

Když jel třeba po ulici a uviděl dopravní značku "Stop ahead!" (v angličtině výzva k zastavení - pozn. red.), vybavil se mu obrázek, jak někomu na ulici říká: Zastav, tamhle je něčí hlava! (anglicky hlava je a head - pozn. red.) Rád si hrával s přesmyčkami a dělal slovní hříčky. Tím mě vždycky dokázal rozesmát.

Měl bujnou fantazii. Rád se smál a jeho smích byl nakažlivý. A my jsme se mockrát bavili jeho vtípky.