Článek
Vlaďka je na devatenáctiletou Dominiku sama. Ta se narodila předčasně s diagnózou dětské mozkové obrny. Má mentální retardaci a je upoutaná na invalidní vozík. Obě ženy žily v domě s Vlaďčiným tatínkem, Dominičiným dědečkem. Ten ale bohužel před pár měsíci zemřel.
Honza trpí těžkou formou autismu a vyžaduje speciální péči, do budoucna mu může pomoci nové centrum
Dceru už sotva unese
Veškeré šrámy na starém domě do té doby opravoval on a také se podílel na péči o postiženou vnučku. Teď je na to mladá maminka sama a síly jí nestačí.
„Dům je pro dceru nevyhovující, s vozíkem do spousty dveří ani neprojedeme a nejhorší je koupelna, tam vedou schody, musím proto dceru pokaždé nosit,“ vysvětluje maminka s tím, že dcera se dost vytáhla a také přibrala, takže už má s bolavými zády problém ji unést.
„Kolikrát se už bojím, abych ji neupustila,“ přiznává.
Dominika už je na maminku velká a těžká.
Chybí věnce
Navíc do domu zatéká v kuchyni a na chodbě, vlhne. Dle slov Vlaďky chybí domu věnce, které jsou nepostradatelnou součástí všech zděných staveb. Jsou jedním ze zásadních prvků zajišťujících spolu s příčnými ztužujícími stěnami a stropy prostorovou tuhost stavby.
Přenášejí vodorovná zatížení ze střešní konstrukce do příčných ztužujících stěn, zajišťují stabilitu vysokých a dlouhých stěn, vyrovnávají nerovnoměrné sedání stavby a zamezují vzniku trhlin ve zdivu.
Vlaďka se s pomocí přátel snaží domek opravovat. Když je Dominika ve stacionáři, ona chodí na různé brigády, rozprodává, co jde, a to včetně části pozemku a stodoly, a peníze ukládá na účet určený k rekonstrukci domu.
Do této situace se také vložil místní spolek, nezisková organizace S nadějí - Cum Spe, který pro rodinu zřídil nejen veřejnou sbírku.
Do domu zatéká.
Rozprodává majetek
„Zajistili jsme provizorní ošetření střechy, aby nebyly tak velké průsaky vody, vytvořili jsme veřejnou sbírku, spustili jsme Aukro, kde lidé mohou zakoupit různé dary a tím rodině pomoci,“ řekla Novinkám místopředsedkyně spolku Hana Hykšová.
Číslo veřejné sbírky je: 2002252200/2010.
„Nevím, kolik tohle všechno bude stát, ale doufám, že se nám podaří vybrat dost, abychom to tu opravily, aby se nám tu dobře žilo. Teď mám strach, že jednou půjdeme spát a spadne nám barák na hlavu. Všem, kdo se nám snaží pomoci, velmi děkuji,“ říká na závěr maminka Vlaďka.