Článek
Sotva skončila StarDance, a už jste zase „naskočila“ do projektu, který mapuje svět českých celebrit. Jak změnil televizní magazín TopStar váš každodenní rozvrh?
Točíme jednou týdně a mě se týkají záběry pouze ve studiu, takže to zase tak časově náročné není. Jsme už sehraná partička a jde nám to docela od ruky. Konečně mě také obléká moje nejlepší kamarádka Zuzanka Straková, a tak se cítím skvěle. Zná mě nejlíp a je profík. Hlídá si mě po celou dobu natáčení stejně jako Pavel Bauer, který mě líčí. Oba jsou špičky ve svém oboru, takže si jejich péči užívám.
Nedoplácí na to vaše slibně odstartovaná taneční kariéra?
S Jarouškem (profesionální tanečník Jaroslav Kuneš – pozn. red.) tančíme stále dál. Je to pro nás oba krásné zpestření práce. Já se díky tomu hýbám a makám, nelenivím a držím si figuru. Jarda zase často mění prostředí, už se mnou chudák tančil snad všude po republice. A potkává lidi ze showbyznysu. Ne že by to s ním praštilo o zem, ale rozhodně je to zajímavé. Třeba nedávno poznal populární německou zpěvačku Sandru nebo členy skupiny Eruption, vedle nichž jsme měli šatnu. Taky si užijeme hodně srandy. Nejvíc nás baví, když se na plese sejde víc tanečních párů z první řady Stardance. To je pak radosti, jako malý děti...
.: Kvůli zranění partnera Jaroslava Kuneše musela ze StarDance odstoupit.foto: Novinky/Archiv Mahuleny Bočanové
Vystupujete s několikanásobným mistrem v latinskoamerických tancích. Tančíte také někdy s manželem (podnikatel Viktor Mráz - pozn. red.)?
Spousta žen vám závidí perfektní postavu. Je to dar přírody, nebo se o ni musíte přičinit pravidelným cvičením?
Měřím 180 centimetrů, tam se ledacos schová. Ale ať si někdo zkusí mé životní tempo – taneční tréninky, vystoupení, divadlo, malé dítě, nedostatek spánku, spousta stresů, přejezdy Čechy – Morava... to je u divadla úplně běžné. Pak jste prostě vyžle, ani nevíte jak. Teď mě navíc čapla nějaká viróza a za dva dny jsem zhubla pět kilogramů. Vážím jenom 55 a vypadám tragicky. Ale dojím to čokoládou, ta je super na žaludek i nervy.
Už vám někdo řekl, že jste velmi podobná hollywoodské hvězdě Salmě Hayekové, a to nejen vzhledem, ale i osudem? Tedy až na tu katolickou internátní školu, kterou prošla Salma v dospívání.
Já jsem zase prošla dost důslednou katolickou výchovou doma a myslím, že to nebylo na škodu. Márinku budu taky držet zkrátka. Holčička má být holčička a basta. Se Salmou jsme se jednou potkaly ve výtahu na filmovém festivalu v Karlových Varech. Té podoby jsme si všimly obě, usmály jsme se a pokračovaly v krasojízdě. Měly jsme i stejné šaty, jen já už měla tenkrát víc o půl metru a ona o pět miliónů. Samozřejmě dolarů (smích).
.: Módní návrháž Josef Klír proměnil Mahulenu v neodolatelnou gejšu.foto: Právo/Michaela Říhová
Zbývá vám ještě čas i pro divadlo?
Hraju minimálně patnáctkrát měsíčně. Před pár dny jsme měli premiéru nové hry nazvané To byl ale Silvestr. Napsal ji můj kolega a spolužák Zbyšek Pantůček a nastudoval režisér Milan Schejbal. Jinak účinkuji v Činoherním klubu ve hrách Sex noci svatojánské a Dámský krejčí, v Divadelní společnosti Háta zase v představeních Prolhaná Katty, Rozmarný duch, Láska sex a žárlivost, Klíče na neděli. Takže jeviště mám až nad hlavu.
Co byste řekla na nabídku z Hollywoodu?
Že je to daleko a že nemám čas.
Natáčíte pro televizi, moderujete, tančíte, vystupujete v divadle... jak se k tomu všemu ještě stihnete postarat o dceru Márinku?
Všechno jde, když se chce. Jen prostě musíte nasadit pořádné tempo, brzy ráno vstávat a smířit se s tím, že každý druhý den Márinku uspí tatínek. Ale od září půjde do školy, a pak už nechci tolik pracovat. Koupili jsme vedle našeho domu penzion a chceme se mu věnovat. Být víc doma, a hlavně hodně pomáhat Márince s přesunem ze školky do světa už trochu opravdových starostí, jaké škola přinese.
.: O dovolené je vždycky největší legrace s mámou Mahulenou.foto: Novinky/Archiv Mahuleny Bočanové
Proč vlastně tolik pracujete? Máte skvělé zázemí, leckterá žena by si ho na vašem místě naplno užívala.
Protože neumím být líná, jsem zvyklá na své finance a nikdy jsem se nenechala nikým živit. Dává mi to pocit svobody a sebeúcty. Miluju svou práci, divadlo a tanec mám prostě za odměnu a nejen jako každodenní nutnost. Když se mi daří přenést atmosféru do publika, nebo splynout v pohybu s Jardou, který to setsakramentsky umí, to není zaměstnání. To je prostě štěstí.
Nevadí vašemu muži, že jste neustále veřejnosti na očích, a tím je také pozornost mnohem víc upřena na něj?
Nenávidí to, a tak ho z povídání vynecháme. I za to ho miluji, jak není slavomanskej.
.: Mahulena Bočanová se svým manželemfoto: Právo/Michaela Říhová
V mládí jste byla pěkná divoška a dokonce jste se na čas rozešla ve zlém s maminkou. Jak na to pohlížíte s odstupem času?
Že jsem byla blbá a že se budu snažit vychovávat Márinku tak, aby nedělala stejné chyby. Abychom byly nejlepší kamarádky až do okamžiku, než ji budu muset opustit napořád.
Z domova odešla podobně jako vy spousta holek, většinou ale nedostudovaly. Vám se to podařilo. Díky komu nebo čemu?
Jsme zpátky u tzv. přísné výchovy. Mám to v sobě a vyhovuje mi to. Nemám ráda vulgárnost, cokoli oplzlého, sprostého, prostě jsem se těmto věcem v životě instinktivně vyhýbala, a tak mě výrazné průšvihy obešly. Taky jsem v osmnácti letech začala hrát v Činoheráku, a to je skvělá výchova jak intelektu, tak povahy. Díky za to... Hraju tam dodnes, ale teď už mámy.
Není Márinka tvrdohlavá po vás?
Ne. Márinka je z Marsu. Je neuvěřitelně jemná, hodná, spravedlivá, nezákeřná, nemá žádné takové ty typicky dětské špatné vlastnosti. Ona má svůj svět, je to anděl. Kdyby jednoho dne ráno rozpřáhla křídla a odletěla nad mraky, vůbec by mě to nepřekvapilo.
Působíte energicky a sebejistě. Nakolik je to jen obranná slupka, která má chránit křehkou duši?
Řeknu vám jedno. Ty malinkatý křehký mrkací panenky jsou vždycky největší potvůrky. A bývá pravidlem, že přílišná sebejistota je naopak jen a jen forma obrany. Mě nezná nikdo, jen pár lidí na planetě, a tak to zůstane.
Leckdo vám závidí, že už vlastně máte úplně všechno. Chybí vám ještě něco ke štěstí?
Jo... a tím končím. To jste teď zvědavá, co?
