Lidé vnímají vaření jako ztrátu času, říká autorka Květinové kuchařky

Předloni na podzim iniciovala moje kadeřnice teoretické přednášky. Věděla, že se jedlým kvítím už dlouho zabývám. To, co jsem o květinách a bylinách psala ve své rubrice, jsem shrnula a zjistila jsem, že je toho strašně moc. Měla jsem 40 slidů prezentace a přitom tam nebylo všechno. Tak mě napadlo, že by z toho mohla vzniknout kniha. A do roka a do dne byla na světě.

Beru si příklad ze středomořské kuchyně. Vždycky říkám, že mi chutná to, co se vaří na jih od Alp. Mám ráda rychle udělaná jídla na oleji, neholduji omáčkám ani vařeným a dušeným potravinám. Navíc ve středomořské kuchyni nechybí bylinky a čerstvá zelenina. Co najdu, vidím, mám, to zpracovávám, takže vlastně neuvařím dvakrát stejné jídlo. Recepty v knížce jsou jednoduché a sestavené tak, aby byly chuťově co nejlepší. Čtenáři se dočtou, jak je různě obměňuji.

Asi není. Já jsem si z té kuchařky udělala vlastně takový památníček. U každého receptu je můj osobní příběh, který má čtenáře motivovat k tomu, aby si dané jídlo spojoval s něčím příjemným. Zkusím to jinak.

Řekla bych, že zapečený popenec. Zahrádkáři mají tuhle plazivou rostlinu za plevel, ale je vlastně hrozně zvláštní. Je příbuzná se známými bylinkami, jako je tymián nebo mateřídouška. Popenec se ale plazí v trávě, takže nemá tak silné aroma jako byliny, které jsem jmenovala. K vytvoření vonných látek je totiž nezbytnou podmínkou slunce. Překvapivé je, že chuť popence je jemná a zároveň dost specifická. Jakákoliv variace s bramborami a vajíčky je výborná. Dají se udělat třeba i omelety.

Od půlky dubna je úžasná Divoká Šárka. Praha 6 je celkově skvělá díky přírodě a zároveň dopravní dostupnosti. V Suchdole jsem objevila například historický sad, ve kterém vůbec nevíte, že jste ve městě. Dostala jsem nějaké tipy do Hvězdy, takže tam se taky chystám.

Od půlky března do půlky září.

Je tam třeba použitá sušená mařinka a tužebník, ale to jsou rostliny, které se používají pro své aroma. Obě mají schopnost si ho zachovat i v sušeném stavu. Jinak jsou ale mnohem lepší čerstvé rostliny.

(smích) Ne. Pokud vím, že jsem v čisté přírodě, tak různě ochutnávám a uždibuji.

Jsem členem zahrádkářského spolku, takže mám zahrádku v Suchdole, ale pronajatou na cizím pozemku.

Mám tam hodně trvalek, takové ty voňavé středomořské bylinky, jako je třeba šalvěj nebo saturejka. Pak také jednoduché bezúdržbové denivky a floxy. Rostou mi tam i chryzantémy, chrpy a slézy. A pak se snažím pěstovat taky zeleninu — ředkvičky, špenát a výjimečně rajčata.

Hodně záleží na tom, v jakém patře bydlí a kam mají orientovaná okna. Studené dvory mnoho možností nenabídnou, asi bych tam volila zeleň, jako jsou zlateň věncová, kerblík třebule, různé petržele — rostliny na listy. Jižní prosluněná okna jsou dobrá na všechny nízké aromatické bylinky. Mívám na tuto stranu i malinká rajčátka. Vděčnou trvanlivou bylinou je pažitka pobřežní alias šnytlík. Trochu více možností dávají balkóny, kde by se dala pěstovat možná i lichořeřišnice.

Obojí. Někteří už předtím byli na mých teoretických přednáškách. Vesměs to byli lidé, kteří hledali jakýsi umírněný návrat k přírodě.

Pod to se mohu podepsat. Když to hodně zjednoduším, funguje to tak, že když se člověk jídla, které jí, bojí nebo vůči němu cítí nechuť, jeho tělo vylučuje látky, které znesnadňují trávení takového „nemilovaného“ jídla.

Na jídlo je nutné se mentálně připravit, pak ho v klidu sníst a nechat žaludek zavřít. To znamená ještě třeba 20 minut posedět, aby žaludek pochopil, že se dojedlo. Tělo takto jídlo přijme a dobře stráví.

Když jídlo připravujete nebo sedíte v restauraci a těšíte se na něj, mluvíte o něm, tělo spustí podmíněné reflexy, které ho připravují na proces trávení.

Jsou to v uvozovkách smutní lidé řešící problémy s jídlem. Často se obviňují, že jedí špatně. Jsou ve vleku trendů, kdy je výživoví poradci nutí, aby jedli pětkrát denně. To je sice dobrý nápad, ale naši předkové jedli dvakrát denně, protože to častěji nestíhali. Dnes lidé trpí představou, že se musejí najíst častěji a stresují se tím, jestli každá porce měla správné výživové hodnoty, počítají kalorie a tak dále. Chodí za mnou i lidé, kteří vyzkoušeli všechny možné diety a už je to nebaví, protože nic nefunguje.

Jednou jsem ji držela ze studijních důvodů a už za tři dny jsem si potvrdila, že je to šílené. Člověk celý den myslí na to, co smí sníst, kde to sežene a co naopak nemůže a jestli nebude mít hlad, až se nají. Navíc třeba někam přijde, tam je grilovačka, takže musí vysvětlovat, proč si nedá tu tučnou krkovičku jako ostatní...

Důležité je si uvědomit, že jídlo má mimo jiné silnou sociální složku, proto je dobré nejíst sám. Taky je potřeba zbavit se vnímání vaření jako ztráty času, je to naopak investice do zdraví. Nemá se jíst u televize nebo s mobilem v ruce. Pro lidi s nadváhou existují principy, jak si uspořádat jídlo, aby je neprovokovalo — uklízet si v kuchyni, vždycky jíst u stolu a z talíře, ne přímo z lednice nebo z hrnce... Asi to nejde shrnout.

Touhle dobou se dostavuje zvýšená touha po něčem zeleném, což je podle mě přirozené. Doporučila bych třeba pampelišky, čekanky, kokošky a podobnou zeleň. Někdo si to krájí do jídla, někdo si připravuje ranní očistné nápoje. Pokud máte možnost jít sbírat ráno, můžete si to pak rozmixovat třeba s banánem.

Doufám, že budu hlavně běhat v přírodě a ukazovat lidem kytky. Ráda bych semináře více tematicky rozdělila. Loni jsme třeba nestihli fialky, tak to snad zvládneme letos. Chci taky vyrazit na medvědí česnek.