Článek
Těhotenství paní Michaely probíhalo bezproblémově, měl se jim narodit zdravý chlapeček. Bohužel ve 29. týdnu těhotenství došlo k předčasnému porodu a nikdo pořádně nevěděl, co se stalo, ani co se bude dít nadále.
„Čtyři dny po porodu mi řekli, že Tadeášek měl masivní krvácení do hlavy,“ popisuje maminka Michaela s tím, že šok a strach si nikdo, kdo to nezažil, nedokáže představit.
„Cítila jsem beznaděj, nevěděla jsem, jak vysvětlím starším synům, co se děje,“ vzpomíná a dodává, že Tadeášek trpí takzvaným hydrocefalem, nadměrným hromaděním mozkomíšního moku v mozkových komorách.
Hrozila mu amputace nohy. Dnes si plní sny a provází lidi v horách
Bezmoc
Situaci lékaři vyřešili zavedením takzvaného VP shuntu, což je hadička, která odvádí přebytečnou tekutinu přímo do dutiny břišní.
„Tento shunt museli Tadeáškovi lékaři zavádět celkem čtyřikrát. Třikrát ještě v porodnici pro jeho opakovanou nefunkčnost a počtvrté, když se mu ucpal a způsobil mu zánět mozkových blan,“ říká maminka s tím, že jí nikdo nedokázal vysvětlit, proč se nedaří léčba a musí se neustále opakovat.
Tehdy prý pociťovala největší zoufalost a bezmoc, synkovi nedokázala nijak pomoct.
Starší sourozenci se na brášku moc těšili.
Později byl Tadeáškovi diagnostikován ještě takzvaný strabismus neboli šilhání.
Z porodnice musela paní Michaela po týdnu odejít, vrátit se domů ke svým dvěma starším synům a fungovat. Za Tadeáškem jezdila obden, jak jen to šlo.
„Z porodnice nás po dvou měsících poslali do nemocnice na dětské oddělení, kde zůstal ještě další dva měsíce,“ vzpomíná na první týdny chlapečkova života.
Otec dvou dětí bojuje s ALS. I přes zákeřnou nemoc se snaží žít naplno a cestovat
Když už ho po čtyřech měsících pustili domů, začali bojovat rodiče bez lékařské pomoci. Problémů bylo nespočet, nejvíc je ale trápilo jídlo.
Každých čtrnáct dní museli jezdit s miminkem do nemocnice, protože nebylo možné ho normálně krmit.
Největší následek zanechal zánět mozkových blan
Jednoho dne pak Tadeášek v noci dostal vysoké horečky. „Vůbec jsem nevěděla, co s ním, jeli jsme do nemocnice. Tam zjistili, že má zánět mozkových blan, a že nikdo neví, jestli přežije do dalšího dne,“ říká Michaela.
Rodiče držel při smyslech fakt, že doma na ně čekají další dvě děti. „Nikdo nevěděl, co bude, ale člověk ví, že musí zůstat silný.“
Brzký příchod do života mu přinesl značné zdravotní komplikace, které u něj přetrvávají dodnes. Ve svých třech letech si tak třeba pořád dokáže hrát jen vleže, sedět sám nedokáže. Hračky dokáže uchopit jen do levé ruky, pravá ho neposlouchá.
Maminka doufá, že by jednou mohl být soběstačný na vozíčku.
I přes náročný start je z Tadeáška veselý chlapeček
Za každým Tadeáškovým zlepšením stojí obrovské úsilí rodičů a náročná celodenní péče. Pravidelně s ním rehabilitují, jezdí na terapie a do lázní.
„Občas se cítíme jako na houpačce. Jsou dny, kdy se máme skvěle, a pak naopak přijdou chvíle, kdy už je toho na člověka prostě moc. Snažíme se ale vše zvládat s úsměvem a optimisticky, i když zrovna docházejí síly,“ popisuje tatínek Josef.
I přes svůj hendikep je Tadeáš usměvavým chlapečkem, který má rád pozornost svých sourozenců i rodičů.
Rodiče podali dceři první pomoc při zástavě srdce, přesto u ní došlo k poškození mozku
„Aktuálně se mu daří dobře, je to naše usměvavé sluníčko,“ popisuje paní Michaela, která se kromě Tadeáška stará ještě o pětiletého Šimona a devítiletého Martina.
„Neustále nás překvapuje svou šikovností a pokroky, kterých dosáhl. Nejčerstvější novinkou je, že začal povídat jednoduchá slovíčka, z čehož máme obrovskou radost!“
Dobrý anděl
Od minulého roku podporuje rodinu malého Tadeáška nadace Dobrý anděl. Rodina by finančně sama péči neutáhla.
Příspěvky využívají na nákup plenek, intenzivní rehabilitace, terapie, lázeňské pobyty a různé zdravotnické pomůcky.
Dobrým andělem se může stát každý, kdo chce přispět rodinám, ve kterých se vyskytlo závažné onemocnění.