Článek
Již římští císaři - zhruba ve třetím století našeho letopočtu - udělili Galům privilegium vlastnit vinice. Krom jiných území se to týkalo i oblasti nacházející se kolem řeky Charente.
A právě z této oblasti se po celá staletí víno exportovalo přes město Cognac po moři dál do světa. Čilá obchodní výměna probíhala zejména s vyhlášenými milovníky alkoholu, s Holanďany. Zakázek bylo hodně a v 16. století už byla produkce skoro bezbřehá. Víno z této oblasti ale nebylo nijak zvlášť vynikající.
Pálené víno
Navíc dlouhé cestování na lodích, ve špatných skladovacích podmínkách, nedělalo mokům s nízkým obsahem alkoholu dobře. Holandští obchodníci však chtěli své pití ber kde ber. Francouzi se tedy rozhodli, aby ubylo reklamací, že budou tohle nevábné víno raději destilovat. A začali vyrábět pálené víno, čili „brandwijn“, pro nás jednoduše brandy.
Neví se, koho z vinařů tohle napadlo, nicméně s první lahví páleného vína tento člověk zahájil věk koňaku. Brandwijn se ujal. Ostatně - vymyslete něco lepšího na zahřátí uprostřed deštivé holandské zimy, kdy to od moře pořádně fučí... Na počátku 17. století začaly kolem Charente vyrůstat vinopalny jako houby po dešti.
Řada z nich měla časem i holandské provozovatele, kteří celý proces ještě zdokonalili - destilovali víno dvakrát, čímž vznikl nápoj, jenž byl odolný proti nástrahám dlouhého cestování a mohl putovat i do vzdálených kolonií. A protože na etiketách býval velkým písmem často uveden název místa, kde se nápoj nakládal, začalo se této nové alkoholické lahůdce říkat Cognac.
Pomohla lenost
I lenost může být přínosem. Zapomnětlivost a liknavost obsluhy ve vinopalnách totiž způsobila, že se přišlo na to, že čím déle je koňak ponechán v dubových sudech, tím je chuťově lahodnější. Dobře organizovaný francouzsko-holandský obchod zásoboval tímto pitím nejen Holandsko a jeho kolonie, ale i Anglii a Skandinávii.
V blízkosti vinopalen se budovaly sklárny a výrobny beden. Fenomenálních 280 000 hektarů vinic představovalo kapitál, který zajišťoval prosperitu širokému okolí.
Vůbec nejstarší dochovaná reklama na tento nápoj se nachází ve městě Cherbourg na severu Francie.
Jenže na konci 19. století přišla pohroma: objevila se Phylloxera vitifolii - zákeřná mšice, révokaz. Rozmnožila se a v průběhu krátké doby zdecimovala francouzské vinice. Rozloha těch kolem řeky Charente náhle klesla na pouhých 40 tisíc hektarů! Francouzi nakoupili americké vinné kmeny, které byly vůči parazitovi více odolné, ovšem než vyroste vinice, trvá to třicet let...
Studujte etiketu
Etiketa na každé láhvi koňaku musí obsahovat mimo jiné i údaje o stáří nápoje. Pravý koňak se nemůže prodávat, dokud nezestárl v dubových sudech minimálně dva roky od 1. dubna po sklizni a destilaci vína. Koňak přestává stárnout, když se nalije do lahví. Od té chvíle je jeho „věk“ neměnný.
Nápisy na láhvích nám pomohou při určení stáří nápoje:
V. S. (Very Special) = koňak starý minimálně dva roky.
Superior = koňak starý nejméně tři roky.
V. S. O. P. (Very Superior Old Pale);
V. O. (Very Old); Vieux = koňak starý minimálně čtyři roky.
V. V. S. O. P.; Grande Reserve - koňak starý nejméně pět let.
X. O. (Extremly Old); Extra; Royal = nejkvalitnější koňak, je starý minimálně šest let nebo i více.
Dnes už věhlas koňaku trochu upadl - nicméně pořád zůstává svátečním, luxusním pitím.
