Článek
Řadu let jste žila a působila v Paříži, ve městě, které určuje tempo a směr ve světě módy. Získala jste tam bohaté znalosti a praxi. Začněme ale od začátku. Proč jste si vybrala za svou profesi právě návrhářství?
Vyrůstala jsem mezi střihy, látkami a šitím. Maminka šila z domova na zakázku a já nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych dělala něco jiného. Pokračovala jsem dál na střední oděvní průmyslové škole v Praze. Když jsem dostudovala, zamířili jsme s manželem rovnou do Paříže, kde jsme rok před tím byli na dovolené. Paříž se nám moc líbila, cítili jsme se tam dobře, jako doma.
V Paříži jsem nakonec strávila od roku 1988 deset let. Začínala jsem od šití, přes modelování střihů až jsem se dostala k vlastnímu navrhování. Po sedmi letech práce pro firmu s luxusním pret - a - porter jsem už chtěla dělat vlastní věci. Rozhodla jsem se jít zpět do Prahy, využít zde své zkušenosti z Paříže a založit si značku a firmu.
Paříž mi dala hodně, především jsem se naučila vybírat látky na francouzských veletrzích. Byla to největší škola toho, jak módní kolotoč funguje.
Nebyl pro vás šok se vrátit z pestré a odvážné Paříže do průměrně šedé středoevropské Prahy, která se teprve v módě hledala?
Čechy si zdaleka nevytvořily svůj vkus a styl. Bude to ještě asi dlouho trvat a kdo ví, jestli kdy nějaký mít bude. V České republice nemůže značka přežít bez toho, aniž by měla vlastní obchod, protože tady neexistují multiznačkové butiky nebo obchodní domy, kam by návrháři prodávali, jak je tomu zvykem všude ve světě.
Když jsem se vrátila, klientela se v Praze začínala teprve tvořit. Lidi si začínali tříbit vlastní vkus a ženy se hledaly. Na jednu stranu bylo zajímavé tu změnu pozorovat. Ze začátku se oblékalo více cizinek než Češek. Co si koupily cizinky zase nevyhovovalo Češkám. Dnes je to natolik vyrovnané, že v naší klientele není rozdíl. Chodí k nám vrstva zákaznic, která vyhledává kvalitu a design, chce mít něco jiného než běžnou konfekci.
Vypozorovala jste nějaké rozdíly v tvorbě pro francouzskou ženu než pro Češku?
Rozdíly jsem mezi tím nikdy nedělala. Kolekce vytvářím, jak je cítím. Pro mě móda nebylo nikdy umění, ale něco, co má fungovat a co má člověk nosit. Má se v tom cítit dobře a taky dobře vypadat. Nikdy jsem nedělala rozdíl v tom, co bych ušila pro český nebo pro francouzský trh. Podřizovat se českému trhu a vkusu by asi znamenalo skončit u běžné konfekce. Takovou cestou jsem jít nechtěla.
U Francouzek se mi líbí, že ony se trendy řídí, oblékají se do aktuální módy, ale vždycky do toho vnesou sebe samu. Do módy se neschovávají, ale skrze ni ukazují, jaké jsou. Nejen ženy, ale i muži. V podstatě jsou každý osobností. Kdežto v Čechách mám pocit, že se hodně lidí za módu a značky schovává a bojí se naopak ukázat svoji tvář, protože mají pocit, že tím neudělají žádnou chybu.
Kdybyste se ohlédla za svou tvorbou, jaké jsou typické znaky oblečení Kláry Nademlýnské?
Mé modely jsou na první pohled jednoduché. Žena by v nich měla vypadat žensky, a tak se i cítit. Společným prvkem pro mé oblečení jsou detaily, ráda propojuji a kombinuji ruční práci, štepování a prošívání nebo různé materiály vzájemně se k sobě jakoby nehodící.
Velmi důležitý je i výběr materiálu, musí být kvalitní. Jezdím dvakrát ročně na veletrh do Paříže, kde nakupuji látky na rok dopředu. Další podstatný prvek je střih, aby oblečení nejen dobře vypadalo, ale i střihově sedělo na těle.
Tvoříte zatím jen pro ženy. Neuvažujete o kolekci i pro může?
Zatím ne, protože žena je pro mě mnohem větší inspirací než muž. Spoustu věcí, i když je nemůžu nosit, hodnotím podle toho, jestli by se mi líbily. Říkám si, tohle bych měla ráda, a koukám na to, jak bych se v tom cítila, jestli by to bylo příjemné. Podstatnou roli hraje má představa ideální ženy, pro kterou jakoby tvořím. Vnitřní vyrovnanost je vidět skrz náš zevnějšek.
Jaká je podle vás ideální žena?
Za ideál ženské krásy považuji právě Terezu Maxovou, která je tváří naší značky od roku 2001. U ní se snoubí nejenom vnější krása, ale i ta vnitřní. Je velmi příjemná a pohodová. Duše ideální ženy by měla jít s jejím vnějškem.
Dnes jste zkušenou a vyhledávanou návrhářkou i obchodnicí. Rozšířila jste butik o kolekce Klára Jeans a Klára Sport. Jaké máte plány do budoucna?
Přála bych si, aby se značka rozvíjela a rozrůstala a aby nezůstala jen na českém trhu. S partnerkou, která je ve firmě dva roky, koketujeme s Francií. V Monaku jsme loni začaly prodávat v jednom multiznačkovém obchodě. Chtěly bychom jít směrem k zahraničí, ať už na východ nebo na západ. Jednou třeba otevřeme vlastní obchod ve Francii.
Pro každou sezónu jsou typické trendy. Prozradíte, co se bude letos na jaře a v létě nosit?
Pro kolekce jaro/léto jsou typické barvy černá a bílá, tělové a pudrové odstíny. Na světových molech se také často objevovaly syté pastelové barvy, žlutá, oranžová a královská modrá. Návrat zažívají ultraúzké "cigaretové" kalhoty, pásky se začínají posouvat z boků do pasu. Jsou široké a bohatě zdobené. Trendem budou i tisky. Hodně návrhářů sáhlo po strohých kalhotových kostýmech, ale i po šatech. Řekla bych, že bude až "přešatováno".
Klára Nademlýnská
Po vystudování střední oděvní průmyslové školy v Praze pracovala deset let jako návrhářka v Paříži. V roce 1994 představila svou první autorskou kolekci a o čtyři roky později vytvořila vlastní značku a otevřela si butik v Dlouhé ulici v Praze. V roce 2004 se firma rozšířila o kolekce Klára Jeans a Klára Sport. Letos návrhářka propůjčila své jméno kolekci klasických šperků firmy Zepter.
Od roku 2001 je tváří značky topmodelka Tereza Maxová. Návrhářka Klára Nademlýnská žije v Praze. Žije s fotografem Goranem Tačevskim, s kterým má syna Natana.