Jak vyzrát na poruchy učení

Ministerstvo školství aktuálně uvádí, že jen v základních školách je 33 tisíc dětí s vývojovými poruchami učení. Mají nesmírné problémy se čtením a psaním. Jsou nezvladatelné, zlobí.

Nový ministr školství Josef Dobeš (VV), původní profesí psycholog, míní, že psychologové by měli působit ve školách masivně. „Měli by řešit též šikanu, drogy. Nicméně důležité je proškolovat i učitele a pořádat pro ně specializované kurzy,“ řekl Právu ministr.

Podle dalších odhadů může být podíl hyperaktivních dětí v populaci i vyšší, zvlášť v regionech se znečištěným prostředím. Hyperaktivitu prý ovlivňují i riziková těhotenství.

Někteří psychologové ale mají za to, že těchto dětí na rozdíl od minulosti, kdy se jejich počet nesledoval, nepřibývá.

Ať už je tomu tak, či onak, pedagogicko-psychologické poradny (PPP) praskají ve švech. Na specializované vyšetření se ale bohužel čeká běžně dva měsíce. Mezi nejčastěji diagnostikované poruchy patří dyslexie, dysgrafie a dysortografie.

„V Praze je situace ještě dobrá. Na první vyšetření čekáte mezi 14 dny až třemi týdny, i když v červnu jsme se dostali na objednací dobu jednoho měsíce. Ale mimo hlavní město mají obrovské problémy, leckde jsou lhůty až několik měsíců,“ řekla Právu Daniela Švancarová, zástupkyně ředitelky PPP pro Prahu.

Podle jejích kolegů tkví problém v nedostatku psychologů, což je dáno nízkými platy. „Jsme školská zařízení. Když přijde absolvent fakulty, je rok zařazen v jedenácté platové třídě. Máme odloučená pracoviště, kam z těchto důvodů psychologa neseženeme,“ upozorňují.

Vývojové poruchy učení jsou vrozené. Podle odborníků je příčinou drobné poškození centrální nervové soustavy, k němuž došlo s vysokou pravděpodobností ještě před narozením dítěte.

Trpí-li poruchou někdo z rodičů, zvyšuje se prý pravděpodobnost, že problémy zdědí i jeho potomek. Chlapci jsou přitom ohroženi více než dívky. Vzhledem ke vrozeným nedostatkům není možné poruchy vyléčit, avšak intenzivní nápravou je lze kompenzovat.

První náznaky budoucích obtíží se projevují již v předškolním věku. Dítě je neobratné při kreslení, kresba je roztřesená. Nedokáže vytleskat rytmus slova či jednoduchého říkadla. Má potíže se sluchovým rozlišením slabik.

Diagnózu, jedná-li se skutečně o poruchu učení, je ale možno s jistotou stanovit nejdříve až po pololetí druhé třídy.

Máte-li podezření, že čtení nebo písemný projev dítěte nejsou v pořádku, konzultujte vše s třídním učitelem.

Běžnou praxí je tříměsíční zkušební lhůta, během níž učitel s dítětem pracuje tak, jako by mělo poruchu učení již diagnostikovanou. Při výuce využívá speciální metody a zohledňuje pomalejší tempo čtení a psaní.

Není-li ani po třech měsících patrný pokrok, je vhodné navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Ty bývají ve všech větších městech a vyšetření je zdarma. Základem je dobrá diagnóza. Tu provádí nejčastěji psycholog ve spolupráci se speciálním pedagogem. Často se odehraje během dvou návštěv.

Cílem vyšetření je posouzení intelektových schopností dítěte. Vedle toho psycholog sleduje i řadu dalších faktorů ovlivňujících školní výkon: pracovní tempo, pozornost, samostatnost. To proto, aby odhalil, zda se jedná skutečně o poruchu a zda nemá potíže na svědomí třeba nesprávné metodické vedení hodiny učitelem.

Speciální pedagog se pak zaměřuje přímo na specifické obtíže ve čtení, psaní či matematice. Oba odborníci určí diagnózu a doporučí postup práce s dítětem jak doma, tak ve škole.

S výsledky vyšetření vždy seznámí rodiče a s jejich svolením je pak mohou poskytnout i škole. Pro efektivní nápravu poruch učení je třeba respektovat pokyny poradny.

Ta si bude dítě průběžně zvát na kontroly. Rovněž stanoví konkrétní reedukační plán a doporučí vhodné korekční pomůcky šité na míru dítěti.

Některé děti jsou posléze tzv. integrovány do tříd, je jim tedy vytvořen individuální vzdělávací plán.

V případě integrace škola s rodiči uzavře smlouvu, v níž se zavazuje, že dítěti poskytne potřebné pomůcky a zohlední je při výuce a hodnocení tak, aby nebylo znevýhodněno ve srovnání se spolužáky, kteří poruchu nemají. Rodiče se pak zavážou, že budou s dítětem denně procvičovat podle pokynů vedoucí dyslektického kroužku nebo učitele.

Škola má na integrované dítě zvýšený finanční normativ.

Další variantou jsou specializované dyslektické třídy, jež zřizují některé školy.

Důležitým rysem všech poruch je, že nesouvisejí s inteligencí. Při správné péči tedy není nereálné, aby člověk s poruchou učení vystudoval vysokou školu. Podle psychologů se nadto často ukazuje, že se tyto děti velmi dobře uplatňují v umění, v technických a přírodovědných oborech, vynikají v geometrii, mechanice a tvořivosti.