I handicapovaní mohou raftovat nebo jezdit na čtyřkolce

Majitelé cestovní kanceláře pro mladé Jan a Tomáš Vimmerovi uspořádali víkendový zájezd, na kterém pro rodiče ani kvalifikované asistenty handicapovaných nebylo místo. O postižené se starali jejich zdraví vrstevníci a připravili pro ně tak trochu „party zájezd“.

„Myslíme si, že aktivity organizované pro handicapované jsou dost často monotónní, zažité až nudné a děti nezažívají nic nového. A tak jsme chtěli vymyslet něco akčnějšího,“ popsal Jan Vimmer. Projekt má hlavně odbourávat bariéry mezi mladými handicapovanými lidmi a jejich zdravými vrstevníky.

Vše začalo, když se Jan Vimmer rozhodl běžet pražský půlmaraton, nechtěl však běžet sám. Náhodou narazil na nabídku, že se hledají běžci, kteří by s sebou během půlmaratonu vezli handicapovaného na sportovním vozíčku, tak se přihlásil.

„Dost mě to nadchlo. Moje matka navíc vlastní solnou jeskyni a občas tam chodí děti ze speciální školy. Když jsem tam jednou byl, přišla skupina autistických dětí, chvíli jsem si s nimi povídal a byly super.“ Po těchto zážitcích s handicapovanými si uvědomil, že by chtěl pomáhat víc. V Opavě, odkud pochází, začal o víkendech chodit ven a sportovat s postiženým klukem.

Postupně se k němu připojil jeho bratr s dalšími kamarády. Toho si všimla ředitelka opavského klubu pro postižené děti a zeptala se jich, zda by s její pomocí nechtěli v rámci své cestovní kanceláře pro mladé Layno Tour zorganizovat zájezd pro handicapované děti.

„Řekli jsme si, že je to dobrý nápad. Tak jsme začali hledat místo, kam by mohlo jet více vozíčkářů. Spousta hotelů má třeba bezbariérový přístup, ale nabízejí jen jeden pokoj,“ vysvětluje Vimmer. Nakonec našli bezbariérový objekt v Kateřinicích na Valašsku a začali řešit, kdo by měl s handicapovanými jet.

„Děti jsou pořád se svými rodiči nebo kvalifikovanými asistenty. I když se o ně hezky starají, může to být náročné, proto jsme to chtěli udělat jinak,“ popisuje. Na stránkách své cestovní kanceláře proto zkusili nabídnout zájezd mladým, kteří by jeli dělat asistenci handicapovaným s tím, že cena zájezdu je dobrovolná a každý může přispět, kolik chce. Samotné pořadatele překvapilo, jak velký zájem o akci byl.

Když handicapovaní někam jedou, většinou zájezd platí za sebe i svého asistenta. „Tomu jsme se chtěli vyhnout. Zkusili jsme obejít firmy v Opavě a nakonec jsme sehnali dost sponzorů, aby nemuseli nic platit asistenti ani handicapovaní,“ vysvětluje Vimmer. Asistenti byli z řad mladých lidí, kteří nemají kvalifikaci k práci s postiženými a byli běžnými účastníky zájezdu.

Další, co chtěli pořadatelé udělat jinak, byl program. „Postižení nestojí o to, aby s nimi všichni soucítili a jednali opatrně. Jsou rádi, když si z nich děláme srandu nebo když si ji oni dělají z nás. Chtějí si zkrátka užívat stejně jako my,“ myslí si. Během víkendu proto půjčili rafty, paintballové zbraně i čtyřkolku.

„Byl tam s námi jeden poměrně těžký kluk. Většina lidí by mu asi řekla, že se na čtyřkolce nikdy neprojede, protože ho na ni nikdo nedostane. My jsme ho tam ve čtyřech lidech vyzvedli, připásali jsme ho, jeden z nás seděl před ním, druhý za ním a jeli jsme,“ vypráví. Součástí programu pro plnoleté byla kromě adrenalinových zážitků například i večerní party.

„Rodiče nám po návratu říkali, že ze začátku měli strach dát děti někomu, kdo nemá zkušenosti starat se o handicapované,“ vypráví Vimmer. Když však viděli, jak jejich děti byly šťastné a některé dokonce brečely, že nechtějí domů, obavy je opustily. „Navíc jsme se dozvěděli, že pro mnohé z rodičů to byl po několika letech volný víkend. To je další z důvodů, proč v pořádání takových akcí pokračujeme.“

V Kateřinicích se Joy ride konal dvakrát. Podruhé už ale pořadatelé nesháněli sponzory, protože by to nebylo finančně dlouho udržitelné. Handicapovaní platili normální cenu za sebe, asistenti si zájezd financovali také sami. „Nikomu to nedělalo problém. Je to prostě normální zájezd, a hlavně i životní zkušenost. I když je to občas fyzicky náročné, psychicky vás to neskutečně nabije a dodá energii,“ popisuje Vimmer.

Kromě zájezdů se Joy ride orientuje i na menší akce. „Byli jsme například v Praze na muzikálu a v zoo. Důležité je, že handicapovaní jsou se svými vrstevníky, a ne pouze s rodiči či kvalifikovanými asistenty,“ myslí si Vimmer.

Pětadvacetiletý podnikatel má v plánu rozšířit projekt po celé republice. „V létě chceme udělat moderní party tábor, možná bychom mohli jet do zahraničí, například do Chorvatska.“ V prosinci se chystá menší akce, kdy nakoupí krmivo pro psy a půjdou s postiženými do útulku, na jaře chtějí uspořádat „běžecké” závody pro vozíčkáře.

V současnosti se Joy ride zapojil do projektu Hithit, který funguje na základě takzvaného crowdfundingu, což je vlastně hromadné financování. Lidé mají nějaký nápad, ale aby ho mohli uskutečnit, potřebují sehnat peníze.

Místo toho, aby sháněli velké sponzory, vytvoří prezentaci o svém projektu a pomocí internetu, sociálních sítí, e-mailů či médií hledají menší „investory“ mezi lidmi. Na sehnání peněz má každý 45 dní, a pokud se nevybere cílová suma, peníze se vracejí lidem, kteří přispěli, zpátky.

Joy ride si jako cílovou částku vytyčilo 150 tisíc korun, za ni by chtěli koupit sportovní vozíčky pro handicapované. „S nimi bychom se účastnili těch běžeckých závodů,“ říká Vimmer.

Pokud se částka vybere, Nadace Vodafone Česká republika, která projekt Joy ride podporuje v rámci svého programu „V pohybu“, přispěje stejnou částkou, tedy dalšími 150 tisíci korunami. „Tyto peníze bychom použili na další zájezdy a akce pro handicapované děti,“ vysvětluje Vimmer.