Hrabě z Oxford Street stvořil nákupní chrámy

První obří obchodní dům nesoucí jeho jméno byl otevřen v Londýně patnáctého března 1909. Na padesáti tisících čtverečních metrech prodejních ploch nabízelo zboží 1400 zaměstnanců. Začátky přitom nebyly slavné.

Podle anglické Wikipedie se Harry Gordon Selfridge narodil 11. ledna 1858 v Riponu ve státě Wisconsin. Jiné prameny, například oficiální historie firmy Selfridges, uvádějí, že Harry Gordon Selfridge mohl spatřit světlo světa o dva roky dříve, nebo naopak až v roce 1864. To už byla v plném proudu americká občanská válka.

Jisté je, že brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Jacksonu ve státě Michigan na severovýchodě, kde otec koupil obchod se smíšeným zbožím. A rovněž je známo, že otec malého Harryho za války nastoupil do armády Unie, kde to dotáhl na majora.

Po skončení občanské války rodinu opustil a na výchovu Harryho a jeho dvou bratrů zůstala matka sama.

Za to, že se stal legendárním příkladem self-made mana, tedy chudého chlapce, který se proslavil, vděčil Harry Gordon především vlastní houževnatosti, neústupnosti a vynikajícímu obchodnímu talentu.

Už jako desetiletý pomáhal matce živit rodinu jako kamelot. Pak začal pracovat jako příručí ve firmě Leonarda Fielda, který oceňoval jeho obchodní nadání a pomáhal mu vzhůru po stupních ekonomického úspěchu.

K tomu je ale zapotřebí také alespoň kapička štěstí. A Harrymu Gordonovi osud dopřál přívalovou vlnu štěstí ve formě sňatku s mimořádně zámožnou Rose Buckinghamovou. Brali se v roce 1890, narodili se jim tři dcery a dva synové.

Když Harry přijel v roce 1906 s Rose do Londýna na dovolenou, nelíbily se mu anglické obchodní metody, které podle něj pokulhávaly za americkým standardem.

Rozhodl se investovat čtyři sta tisíc liber do koupě budov a pozemků v západní části Oxford Street a krajanovi, architektu Danielu Burnhamovi, zadal projekt hypermoderního obchodního domu. Upjaté anglické společnosti chtěl ukázat, že nakupování může být vzrušující zábava.

Byl to nanejvýš odvážný projekt, jehož základem byl obří ocelový rám o pěti podlažích se třemi podzemními patry a terasovou střechou. Záměrem bylo umístit do daného prostoru ne méně než sto obchodních jednotek.

Na konstrukci se podílel také švédský inženýr Sven Bylander. Jeho smělé koncepce si dokonce vyžádaly úpravu britského stavebního zákona.

Před slavnostním otevřením Selfridges, 15. března 1909, se před budovou shromáždily tak velké davy, že k udržování pořádku šlo do akce třicet uniformovaných „bobíků“.

Harry Gordon o manželku Rose přišel během epidemie tzv. španělské chřipky roku 1918. Dožila se pouhých 57 let, zatímco Harry zemřel v londýnské čtvrti Putney v úctyhodném věku 89 let.

V polovině třicátých let musel být zbaven své vedoucí role ve firmě pro obrovské dluhy. Nadělal je jako oběť své slávy. Po smrti milované manželky vynaložil značné sumy na zábavu se ženami a dívkami nevalné pověsti a stal se hazardním hráčem.

Obchodní dům Selfridges na Oxford Street je dnes řetězcem, který slaví jeden úspěch za druhým. Po vystřídání několika majitelů Selfridges koupil v roce 2003 kanadský miliardář s irskými kořeny Galen Weston.

Po jeho loňské smrti firmu koupila thajská Central Group a rakouská realitní společnost Signa Holding, podle odhadů za čtyři miliardy liber (118 miliard korun).

Řetězec Selfridges tvoří čtyři obchodní domy. Kromě ikonického objektu na Oxford Street do něj patří domy v Oxfordu, Manchesteru a Birminghamu. Poslední zmíněný, na Bullring v centru Birminghamu, je dílem pražského rodáka Jana Kaplického (1937–2009), který žil od roku 1968 v Londýně.

Birminghamská budova sestává z železobetonové kostry a je obložena 15 tisíci eloxovanými hliníkovými kotouči přimontovanými na modře nasprejovaném betonu. Je považována za příklad blobismu, stylu připomínajícího bloby a různé nové organismy.

K inspiraci údajně sloužily šaty, které v šedesátých letech navrhl francouzský módní návrhář Paco Rabanne za použití propojených disků z leštěného plechu.

Budova využívá změn úrovně, nuance světla a stínu padajícího na barvy na povrchu. Dokončena byla v roce 2003 nákladem 60 milionů liber (dnes 1,7 mld. korun) a stala se symbolem ekonomicky rostoucího Birminghamu. Je považována za Kaplického nejvýznamnější stavbu.

Kaplický spolupracoval s řadou předních světových architektů, mezi nimi s Richardem Rogersem nebo Normanem Fosterem.

Kaplického názory na architekturu úzce souvisely s jeho láskou k přírodě a přírodním tvarům. Neměl rád rovné linie, dával přednost zaobleným tvarům a celý život byl velkým obdivovatelem ženského těla.

„Myslím, že tvary v architektuře mají mít skrytý, zastřený význam. Musí to tam být. Pak už je jedno, jestli někdo omdlí, nebo se naštve. Myslím, že největší urážka je, když někdo řekne, že ta architektura není sexy,“ prohlásil.