Článek
K hraní na harfu se dostala paní Jana díky své mamince, která na ni hrála, tudíž její cesta k tomuto nástroji byla víceméně přirozená. Trénovat začala v sedmi letech, později cvičila i 14 hodin denně, a už v deseti vystupovala před publikem v Německu s nevídaným úspěchem.
„V Německu jsem měla opravdu velice krásné kritiky, které hlásaly v titulcích: Bravo Jana, auf wiedersehen Jana!, a to mi bylo jenom deset let. Od té doby se mi otevřely dveře do světa. V 15 letech jsem již byla sólistkou anglického orchestru a hrála s ním po celém světě,“ popsala své první úspěchy harfistka.
České ručičky ve světě
Následující obrovský úspěch, který dosud nikdo z České republiky nepřekonal, přišel v době jejích studií v roce 1992. Uspěla ve dvou nejprestižnějších soutěžích světa a v jedné dokonce v konkurenci dalších 50 výborných muzikantů z celého světa vyhrála.
„Nejdřív jsem se přihlásila do soutěže v Izraeli, které jsem se nakonec zúčastnila jako první v historii Česka. V konkurenci 50 lidí z celého světa jsem skončila jako druhá. Ten jeden krůček k první ceně byl ale pro mě takovou motivací, že jsem se zvládla připravit na další velkou soutěž v Americe za pouhé čtyři měsíce, přestože většina lidí se na ni připravuje i dva roky. Jedná se o opravdu prestižní záležitost, kde hrajete 4 hodiny. Nakonec jsem tu soutěž skutečně vyhrála,“ vzpomíná s pýchou v hlase na svůj nevídaný úspěch Jana Boušková.
Neustálý trénink
Svůj dar přiřazuje nejen velkému talentu, ale také ohromné píli, bez které by toho všeho nedosáhla.
„Bez píle by to nešlo a já jsem tomu obětovala veškerý svůj život. Tím, že mě to bavilo, tak to samozřejmě za žádnou oběť nepovažuji, ale nevím, jak bych jinak vyjádřila, když jsem u nástroje v podstatě seděla od rána do večera,” vysvětluje harfistka.
V době jejích začátků také nebyl moc snadný přístup k hudebním nástrojům, a proto si své umění opravdu vydřela. V 90. letech minulého století byly v Česku k dispozici pouze těžké nástroje z Ruska, které sloužily k učení a pro vystupování moc vhodné nebyly.
Jana ale nakonec dosáhla svého největšího úspěchu v Americe i s tímto nepříznivým nástrojem. O to větší pak měla motivaci vyhrát světovou soutěž, jelikož zde kromě jiného byla hlavní výhrou i velmi drahá a kvalitní harfa.
Žádný soukromý život
Přestože se stihla Jana Boušková během hraní po celém světě vdát a mít dvě děti, dnes už prý téměř žádné osobní volno nemá. Kromě sólových koncertů vystupuje také s Českou filharmonií. Jak sama říká, každý typ hraní jí přináší něco jiného a za vše je vděčná a užívá si to.
Vedle toho také učí nové talenty na třech různých vysokých školách. Jedna z nich je česká AMU (Akademie múzických umění) v Praze. Další pak královská konzervatoř v Belgii. Od letošního září pak na Royal College of Music v Londýně, což je jedna z největších a nejprestižnějších hudebních škol na světě.
Její program je tak velmi naplněný. „Moje moto je - všechno jde, když se chce. A já mám svůj režim naplánovaný vždycky hodně, hodně dopředu. Musím rok dopředu mít přesně rozplánované učení ve všech školách, stejně tak své sólové koncerty a filharmonické akce. Vše se dá zvládnout, ale přiznám se, že volný čas pro mne absolutně neexistuje,“ shrnuje Jana Boušková.
Mimo vystupování ve velkých světových sálech hraje také pro menší publikum v malých městech i vesnicích. Podle ní má být hudba předávána všem.
Může se vám hodit na Firmy.cz: