Život s batoletem

Děťátko zkouší chodit a v pusince si rovná první slůvka. Psychologové hovoří o zdvojených slabikách, rodiče ale vědí, že jejich drobeček už říká "bába" a "táta". A to je ta pravá chvíle pro zapojení tatínka do dětských her. Péče o kojence spočívá obvykle na bedrech matky a pro otce nebývá nikterak atraktivní. Jen málokterý otec však později odolá žvatlajícímu a batolícímu se mrněti. Dejte svému partnerovi dostatek důvěry a prostoru pro hru s dítětem. Nepokoušejte se jej ale do těchto aktivit nutit. Přirozenost a spontaneita jsou tím nejlepším výchovným doporučením. Váš partner si pravděpodobně bude s dítětem hrát úplně jinak než vy. Jejich dovádění se z vašeho pohledu může zdát bláznivé a nebezpečné, věřte však, že otec své dítě miluje úplně stejně jako vy a rozhodně mu nechce nijak ublížit.

Dítě, které vyrůstá bez otce nebo dítě vyrůstající v rodině, kde otec funguje jen zcela sporadicky nemusí být pro budoucí život nijak zásadně poznamenáno. Rozhodně je však o mnohé ochuzeno. Konfrontace mužského a ženského světa, řešení konfliktů, vnímání jedinečnosti každého z rodičů, to vše je pro dítě unikátním studijním materiálem, z něhož bude čerpat celý život. Pokud dítě z jakéhokoliv důvodu vychováváte sama, umožněte mu častý kontakt s některým mužem z příbuzenstva nebo z vašich známých, k němuž má dítě důvěru. Ideální je, může-li dítě občas pobývat v rodině prarodičů (samozřejmě v případě, že žijí společně).

Zcela příhodné označení pro období mezi druhým a třetím rokem věku dítěte. Někdy bývá také nazýváno obdobím vzdoru. Důrazné "Ne!" je nepoužívanějším slůvkem vašeho sotva dvouletého potomka. Nebude se oblékat, nepůjde na procházku, nebude jíst, nebude dělat vůbec nic z toho, co po něm právě žádáte. Zaručeně však bude chtít nepřirozeně barevné gumové bonbóny (jejichž nezdravost a odpornost ve vašich očích jen potvrdí výčet "éček" na obalu) a pro jejich dosažení je schopno udělat maximum. Od decentního podupávání až po hysterický most podbarvený ďábelským řevem. Možná mu nakonec podlehnete, protože ta ostuda v obchodě vám za to nestojí. Pak si vyčítáte, jak špatná jste matka. Nejen, že dítěti kazíte zuby a žaludek, ale navíc ještě absolutně nezvládáte výchovu.

Nepropadejte panice! Podobně jako ve skutečné pubertě prochází vaše dítě řadou vývojových změn. Občasné záchvaty vzteku či vzdoru jsou zcela přirozenou reakcí na přebytek energie či napětí, které dítě ještě není schopno zvládnout v mezích jimž říkáme kultivované chování. Věřte, že podobné bezmoci tváří v tvář vztekajícímu se dítěti propadají napoprvé téměř všechny matky.

Záchvatům vzteku je zčásti možné předcházet. Dítě obvykle bývá náchylnější k "výbuchu" v době, kdy je unavené nebo se blíží doba jídla. V takových chvílích se snažte vyhnout jakýmkoli konfrontacím, neberte dítě na nákupy nebo do prostředí, kde by bylo příliš zahlceno podněty (úřady, hromadné dopravní prostředky apod.). V případě, že se vaše dítě začne vztekat, je nejlepší nedělat vůbec nic. Váš křik, výprask nebo zoufalá snaha dítě uklidnit, abyste se nestali terčem kritických pohledů okolí, celou situaci jenom zhorší a záchvat prodlouží. Teprve, až dítě vyfoukne všechnu přebytečnou páru, můžete začít s vysvětlováním, proč je danou věc nutno udělat či naopak neudělat. Osvědčenou metodou je odpoutání pozornosti od předmětu vzdoru a její zaměření na něco, co je pro dítě atraktivní.

Batole stále vyžaduje velkou dávku vaší péče i vašeho času, pomáháte mu při jídle, oblékání, koupání, rozhoupáváte houpačku, roztáčíte kolotoč... Stále více si však uvědomujete jeho samostatnost. Po několika měsících mateřské dovolené asi mnohé z nás začne stereotyp sestávající ze stovek umytých talířů, žlutých kačenek do vany a komínů z lega přerůstat přes hlavu. Možná jste tomu dříve sama nevěřila. Život s dítětem je přece tak vzrušující. Je úžasné pozorovat, jak z miminka roste malinký sebevědomý chlapík se spoustou bláznivých nápadů. Jenže... Každému člověku je přirozená potřeba něco tvořit, pracovat. Výsledky práce pak přinášejí uspokojení a zvyšují sebedůvěru. Vy pracujete bez nároku na víkend a dovolenou minimálně šestnáct hodin denně a hmatatelný výsledek vaší práce veškerý žádný. Samozřejmě zdravé a šťastné dítě je tím největším darem a odměnou za probdělé noci a vyčerpávající dny. Přesto občas máte pocit, že vlastně nic pořádného neděláte a ještě jste z toho unavená. Sebevědomí klesá a vaše nálada taky.

Nejlepším lékem proti "zblbnutí z mateřské" je jakákoliv tvořivá činnost nebo sebevzdělávání. Pěstujte kytky, malujte obrazy nebo se učte japonsky. Vše podle libosti a vaší schopnosti správně rozplánovat a rozdělit úkoly. Místo teplé večeře můžete občas podávat chleba s máslem a pažitkou, tatínkovi dopřát podvečerní rejdění na hřišti a sobě pak ten jedinečný pocit užitečnosti a realizace svých přání.

Pokud si během mateřské dovolené nezachováte ani jediný ze svých koníčků a nedopřejete si ani chvilku pro sebe, neuděláte tím v žádném případě dobrou službu sobě, svému partnerovi a ani svému dítěti. Prohlášení: "Rodina je můj život" zní sice mile starosvětsky, v momentě, kdy vaše děti dospějí a odejdou z domu vás však může zcela umrtvit. Dovolte si být nejen matkou a partnerkou svého muže, ale také sama sebou!