Ženy jsou výřečnější a muži mají větší představivost

Mnohočetné studie (například Huttlenkocher et al., 1991, Bealová 1994) potvrzují lepší předpoklady dívek k verbální komunikaci už od jejich útlého věku. Holčičky si dříve broukají, říkají první slova i věty a v prvních letech života mají v průměru větší slovní zásobu a tvoří delší větná spojení než chlapečci stejného věku.

Chlapci se naopak častěji potýkají s koktavostí a s potížemi se psaním a čtením. Podle odborníků ale tyto rozdíly nejsou tak veliké, jak se předpokládá. „Největší rozdílnosti jsou zaznamenávány v prvních letech školní docházky. V průběhu dalších let se postupně snižují a ke konci adolescence jsou rozdíly v podávaných výkonech minimální,“ uvádí psycholožka docentka Pavlína Janošová ve své knize Dívčí a chlapecká identita, vydané nakladatelstvím Grada.

Pokud jsou holčičky lépe vybaveny k verbální komunikaci a mají lepší jazykový cit, téměř automaticky se předpokládá, že chlapci vynikají v početních úkonech. Jenže i v této oblasti v předškolním a na počátku školního období vedou dívky, které dříve chápou význam čísel a zpočátku, zejména u jednodušších početních výkonů, jsou napřed před chlapci. Tyto rozdíly se začnou stírat teprve s nástupem na střední školu. To je dáno tím, že chlapci začínají více používat abstrakci a logické uvažování.

Abstrakce a logické uvažování chlapcům ale pomáhají jen při náročnějších matematických operacích, v oblasti klasických počtů i v tomto věku mohou být lepší dívky. I přesto je však statisticky prokázáno, že matematických soutěží se více a úspěšněji zúčastňují chlapci. Pokud by však došlo na porovnání znalostí absolventů matematických kurzů, výrazné rozdíly by mezi oběma pohlavími zaznamenány nebyly a získané vědomosti by byly na srovnatelné úrovni.

Totéž platí i o prostorových schopnostech, kde se automaticky předpokládá vyšší úspěšnost mužů. Ani zde ale rozdíl mezi pohlavími není nijak propastný. Největší rozdíl mezi dívkami a chlapci se týká strategií, které při řešení prostorových cvičení užívají. „Zřejmě z tohoto důvodu dívkám trvá řešení některých úloh v průměru déle. V některých typech těchto úkolů dívky chybují významně častěji než chlapci,“ uvádí Janošová.

Na rozdíl od jazykové zručnosti a matematických dovedností se se zvyšujícím věkem rozdíly v prostorových schopnostech navyšují. V dospělosti by však mělo dojít k jejich potírání.

Rozdíly v kognitivních schopnostech mezi pohlavími jsou dány více faktory. První z hypotéz vychází z podmínek, které se vytvářejí během nitroděložního vývoje, kdy vlivem působení pohlavních hormonů androgenů dochází u mužů k ovlivnění vyhraněnosti mozkových hemisfér. Právě ty jsou zodpovědné nejen za pravo či levorukost jedince, ale také za to, která schopnost bude u daného člověka dominantní. Podle odborníků tato hypotéza může vysvětlovat rozdíly v podávaných výkonech během školní docházky i adaptační potíže chlapců.

Vlivem odlišného fungování mozkových center jsou ženy lépe vybaveny pro řešení úkonů, které vyžadují integraci většího počtu mozkových center. Proto lépe zvládají úlohy vyžadující orientaci problému v širokém kontextu a mohou vykonávat více činností najednou – například číst si knihu a zároveň vnímat jim pokládané otázky a odpovídat na ně. Muži naopak úkoly řeší pomocí zapojení menšího počtu mozkových center, což jim umožňuje lepší soustředění na jednu činnost.

Tato teorie však připouští i to, že rozdíly ve funkci mozkových hemisfér nejsou nijak velké a neznamenají rozdíly v inteligenci a ve schopnosti dosáhnout vzdělání.

Velký vliv na vytváření kognitivních schopností má i výchova, působení rodičů, pedagogů i celé společnosti. Uvedené předpoklady, které se automaticky u dítěte daného pohlaví očekávají (a které nemusejí být vždy zcela jasné, případně výrazně rozdílné), vedou k tomu, že jsou děti vychovávány podle předem daných vzorců.

Tyto vzorce je možné zaznamenat již v útlém věku, kdy rodiče dětem pořizují hračky. Chlapcům jsou ve větší míře odmalička nabízena auta a jsou jim předkládány stavebnice, u kterých se předpokládá, že rozvíjejí větší představivost a prostorové vnímání.

Naopak dívkám jsou častěji nabízeny panenky, plyšáci či živí domácí mazlíčci, se kterými si děvčátka povídají a vytvářejí si k nim citový vztah.

Rozdílný je i přístup rodičů ve vedení dítěte. S dívkami si rodiče více povídají, případně jim nabízejí více kulturních akcí a zážitků, naopak rodiče chlapců se svými dětmi tráví čas spíš v přírodě a při sportovních aktivitách.

Za rozdílné výkony ve školní docházce často může i přístup pedagoga, který dítě v jeho zájmech může velmi formovat. Pokud je pedagog oblíbený a učební látku umí podat zajímavým způsobem, je větší naděje na to, že se dítě pro předmět nadchne a dosáhne v něm dobrých výsledků. Tento faktor je shodný jak u děvčat, tak u chlapců. Z toho pohledu je tedy rozhodující spíše přístup pedagogů k oběma pohlavím než samotné pohlaví dítěte.

Rozdíly mezi kognitivními schopnostmi dívek a chlapců jsou dány i sociálními poměry a finančním zázemím rodiny, ve kterém děti vyrůstají.

Obecně platí, že rodiče dětí z vyšších sociokulturních vrstev mají menší předsudky o výchově dívek a chlapců než rodiče dětí ze sociálně slabších vrstev. V rodinách se silným finančním zázemím není problém zajistit dostatek hraček a dalších podnětů pro děti. Pokud tedy dívka v takové rodině vysloví přání mít stavebnici, není problém, aby vedle panenek dostala i stavebnici, díky které u ní dojde k trénování prostorového vnímání.

U sociálně slabých rodin je naopak spíš předpoklad toho, že si děvče bude hrát pouze s panenkami a chlapec s auty či stavebnicí, na jiné hračky už nejspíš nezbydou finance.

Bez zajímavosti není ani to, že údaje ukazují, že rodiče chlapců jsou v pořizování hraček striktnější a více preferují pořizování maskulinních hraček pro své syny, než je tomu u rodičů děvčátek a jejich femininních hraček, a toto platí i u velké části dobře situovaných rodin.

Podle odborníků jsou tedy kognitivní schopnosti dány nejen pohlavím jedince a genetickými předpoklady, ale především tím, jak je jedinec během života formován a rozvíjen. Pominout nelze ani to, v jakém věku se dané schopnosti mezi dívkami a chlapci, případně mezi ženami a muži porovnávají. Rozhodně však nelze tvrdit, že výkony dosažené v jednotlivých kognitivních schopnostech jsou vždy předem dané a že o nich rozhoduje pouze pohlaví.