Článek
Dětí s touto diagnózou (ADHD, anglická zkratka pro Attention Deficit Hyperactivity Disorder - v Česku se používá i výraz lehká mozková dysfunkce) stále přibývá, podle zjištění trpí hyperaktivitou asi každé padesáté dítě, porucha se projevuje častěji u chlapců.
Hyperaktivní děti ve společnosti jistě rozeznáte mezi ostatními. Bývají velmi neposedné, na okolí působí až nevychovaně, proto se mohou rodiče velmi často stávat terčem řečí, že nezvládají výchovu vlastního potomka. [celá zpráva]
Vědci z univerzity v Cardiffu ale nyní přišli s výsledky studie, které prokazují, že původ chování těchto dětí je dán v genech. "Z výsledků jsme velmi nadšeni. Již dříve se uvažovalo o nějakém propojení poruchy v rámci rodiny, toto je ale první prokazatelné genetické spojení," uvádí Anita Thaparová, profesorka psychiatrie.
"Rodiče bývají často nařčeni ze špatné výchovy nebo špatného stravování dítěte. Jako lékařka jsem vždy považovala za nepravděpodobné, že hlavní příčinou je špatná výchova. Nyní mohu já i kolegové potvrdit, že ADHD je genetická choroba, a že mozek dětí s touto poruchou se jednoznačně vyvíjí jinak, než je tomu u ostatních dětí," dodala Thaparová.
Genové propojení v rodině
Je známo, že ADHD je propojeno v rámci rodiny. Pokud má například jedno z identických dvojčat tuto poruchu, je zde třikrát až čtyřikrát vyšší šance, že bude diagnostikována i u druhého dítěte. Až v poslední době se ale rozhořela vážná diskuze o tom, zda se dá o této poruše mluvit jako o "dědičné" v rámci sdílených genů, uvádí server Independent.
Lékaři analyzovali v rámci studie DNA u 366 dětí, u kterých byla diagnostikována hyperaktivita, a výsledky porovnali s DNA tisícovky dětí, které touto poruchou netrpí. Z výsledků zjistili, že u dětí s ADHD některé části genetické informatice buď úplně chybí, nebo jsou naopak duplicitní.
Vědci také konstatovali, že tyto poruchy se vyskytují v místech, která se jako chromozom 16 podílejí na schizofrenii a autismu. Ten vykazuje některé společné znaky s hyperaktivitou, například sníženou schopnost se učit.
"Tato porucha se nedá zcela vyléčit, je ale možné její příznaky co nejvíce minimalizovat. Výsledky studie možná povedou k lepšímu pochopení biologie, což může vést i k vývoji nových typů léků, které by v budoucnu mohly výrazně pomoci," dodala Thaparová.