Článek
Málokdo z rodičů si uvědomuje, jak moc může být pocit osamění pro děti tíživý a tím pádem i nebezpečný. Dětská duše je mnohem křehčí, a tak řadu věcí vnímá mnohem intenzivněji, než si druzí myslí. „Dlouhodobá samota je u dětí svými důsledky podobná psychickému týrání,“ vysvětluje Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě, která se na dětskou samotu zaměřila osvětovou kampaní.
A nemusí jít vždy jen o klasický nezájem ze strany rodičů. Pocit osamění mohou zažívat i děti, u nichž mají rodiče pocit, že se jim dostatečně věnují, připravují pro ně program, kroužky, sednou si s nimi po práci a povídají si. Jejich chybou ale často je, že svým dětem nenaslouchají.
Osamoceně se občas cítí každý
„Ve své vlastní představě, o tom, jaké by jejich dítě mělo být, zapomenou, že to, které sedí před nimi, se cítí smutné a osamělé. Vnitřně křičí - tati, mami, poslouchejte mě, já potřebuju něco jiného, než mi dáváte, proč mě neposloucháte,” upozorňuje Jana Hrušková na www.detskasamota.cz.
„Osamoceně se občas cítí každý, ale je-li to dlouhodobějšího rázu, dítě se raději zavře, odstřihne se od bolesti, pocitů méněcennosti a hledá… V knihách, filmech, u kamarádů, na internetu, v náruči někoho jiného či něčeho jiného,” dodává.
Na svou beznaděj pak také děti mnohdy upozorňují zoufalými činy v podobě sebeubližování či naopak teroru nebo šikany svého okolí. Spadá sem i řešení v podobě návykových látek, které jim alespoň zprvu přináší nové obzory a v podstatě i odreagování a úlevu. Bohužel toto všechno je jen krátkodobé. Jakmile je návykové látky zcela pohltí, děti se dostávají na okraj společnosti a osamění vnímají o to intenzivněji.
„Dítě potřebuje lásku, za všech okolností. Lásku, kterou čerpá s obyčejné pozornosti, zájmu, klidu, míru v rodině, pravdivosti a upřímnosti ve vztazích a opravdovosti ve všem, co celá rodina dělá,” dodává Jana Hrušková.
Dopisy dětem
V rámci kampaně Nadace Naše dítě vznikly Dopisy dětem o samotě, které sepsaly známé osobnosti. O svůj příběh se podělil například badmintonista Petr Koukal nebo spisovatelka Petra Soukupová a neustále se zapojují další. Svůj dopis dětem, ale může napsat úplně každý.
„Někdy stačí najít alespoň jednu spřízněnou duši. Může to být milá paní učitelka, děti v zájmovém kroužku, ale i dopis, ve kterém dítě nalezne porozumění,” upozorňují pracovníci Dětského krizového centra.
Rodičovská prevence ve výchově s ohledem na riziko užívání návykových látek
Psycholožka PhDr. Ilona Preslová pro www.sancedetem.cz připravila několik osvědčených doporučení, co mohou rodiče dělat (nejen) v rámci prevence užívání drog u svých dětí:
- Být správným vzorem – takovým, který chci, aby dítě ode mě převzalo, tedy i můj postoj k jakýmkoli návykovým látkám.
- Hledat a najít dítěti nějaký koníček, zábavu, která pro něj bude vhodná a bude mu přinášet radost.
- Mluvit s dítětem o všem, co se ho týká, zajímat se o něj, poslouchat ho, reagovat na něj.
- Mluvit s dítětem pravidelně a začít co nejdřív, dokud nás ještě chce a bere, ne až s nastupující pubertou, to už se všechny kroky ve výchově dělají velice špatně.
- Mít dobrý přehled o tom, v jaké partě se dítě pohybuje, jak tráví čas, co se v jeho životě mění…
- Učit dítě radovat se ze života, za něčím jít, toužit po něčem, ale i umět přijímat těžkosti v životě, umět být smutný, a úplně se z toho nesesypat, a v neposlední řadě umět prohrávat. To je velice důležité, protože prohra dříve či později potká každého a je zapotřebí umět takové situace zvládnout.
- Za vše, co dítě dělá dobře, ho odmalička chválit. Tím mu vytváříme zdravé sebevědomí, což hraje stěžejní roli nejen v drogové závislosti, ale i v šikaně, zneužívání, sektách apod.
- Mluvit s dítětem včas o rizicích jakýchkoli návykových látek, a nezapomínat na alkohol.
- Přemýšlet o tom, jak dítě vychováváme. Jestli to, jak to děláme, je něco, co ho dobře připravuje do života, protože o tom vlastně výchova je. Naučit dítě, aby v životě obstálo, dokázalo se zorientovat, aby nemuselo hledat náhradní řešení nebo náhradní cesty, jako jsou drogy, alkohol, léky a podobné úniky.