Článek
Chcete příklad? Pak si vzpomeňte na rusovlasou Bree ze seriálu Zoufalé manželky. O své děti se starala s takovou péčí, až jí dcera v pubertě sdělila, že ji nenávidí, a syn začal předstírat, že je homosexuál, jen aby jí ublížil.
„I když mě moje práce bavila, na svoje první dítě jsem se nesmírně těšila. Už od patnácti jsem věděla, jak moc ho chci,“ vypráví ekonomka Martina z Prahy. Vdávala se mladá, bylo jí třiadvacet let. Nikam nespěchala, věnovala se zahraničnímu obchodu. Po šesti letech se dohodla s manželem, že už rodičovství nebudou dál odkládat. Do roka se narodila malá Eliška.
Z vytouženého snu se stalo peklo
Jenže místo splnění vytouženého snu začalo pro novopečenou maminku peklo. „Ještě v nemocnici, pár dní po porodu, jsem začala trpět těžkými depresemi. Celé hodiny jsem proplakala, pořád jsem chtěla spát a měla jsem pocit, že starost o malou nemůžu nikdy zvládnout. Kojení pro mě bylo utrpení, malá ode mě pít nechtěla. Vydržela řvát třeba hodinu, a já pak ještě déle. Nakonec jsem kojit začala, ale pocit, že jsem nějak vadná, ve mně asi zůstal.“
Jenže místo splnění vytouženého snu začalo pro novopečenou maminku peklo. „Ještě v nemocnici, pár dní po porodu, jsem začala trpět těžkými depresemi. Celé hodiny jsem proplakala, pořád jsem chtěla spát a měla jsem pocit, že starost o malou nemůžu nikdy zvládnout. Kojení pro mě bylo utrpení, malá ode mě pít nechtěla. Vydržela řvát třeba hodinu, a já pak ještě déle. Nakonec jsem kojit začala, ale pocit, že jsem nějak vadná, ve mně asi zůstal.“
„Po návratu z porodnice to bylo ještě horší. Celé dny jsem jen hlídala, jestli malá dýchá, smýčila jsem každý kout, aby nikde nebyl prach. Bydlíme totiž v dost prašné části Prahy. Manželský život šel samozřejmě stranou, ale po porodu to je přece běžné, ne?“ Ano, odpovídají odborníci, běžné to je, pokud se vše časem vrátí k normálu.
Místo vděku odstup a vztek
Martina se psychicky zvedla a za čas se všechno zdálo být v pořádku. Ale jen do chvíle, kdy Elišce mateřské mléko přestalo stačit. „Propadla jsem panice. Přece nemůžu takovému uzlíčku dávat do těla všechny ty kontaminované potraviny! Zelenina je přece plná dusičnanů. O masu ani nemluvě. Začala jsem objíždět prodejny biopotravin, abych nakoupila kvalitní jídlo.“
.:Těhotenství nemusí nutně znamenat ukončení kariéry.foto: archiv Spráce.cz
Podobné nároky měla Martina na vše, co se dcerky týkalo. Včetně dcery samotné. Jenže místo ocenění se Martině dostalo jen mrazivého odstupu od manžela, a jak šla léta, i čím dál tím častějších záchvatů vzteku od dcerky. Ve škole, kterou Martina tak pečlivě vybrala, Eliška rozhodně nepatří k těm nejlepším. Martině se vrací staré deprese a s nimi otázky: co dělám špatně?
Na dnešní ženy jsou kladeny větší nároky
„Špatná matka ze všeho nejvíc chce být dobrou či spíše tou nejlepší matkou,“ myslí si dětská psycholožka Eva Kneblová. „Její perfekcionismus se často nevztahuje jen k roli matky, ale provází veškeré její konání. Klade vysoké nároky nejen sama na sebe, ale i na své okolí. Pro své děti chce jen to nejlepší. Jakékoli vybočení z pomyslné dokonalosti vnímá jako své selhání, což je pro ni často velmi stresující.“
Stačí se kolem sebe rozhlédnout a hned je jasné, že dnešní matky se dají rozdělit do dvou táborů, které mají jedno společné: dělají ve výchově chyby stejně, jako je dělaly vždy a všechny matky světa. Jenže jedny se s tím dokážou vyrovnat a v rozumné míře takové chyby házejí za hlavu. Ty druhé se z toho hroutí.
„Toho všeho byly naše matky a babičky ušetřeny. Neřešily, zda to či ono dělají dobře, nepodléhaly pocitům méněcennosti proto, že ujely mimo předepsaná pravidla. Žena toužící být dokonalou matkou se podobá dívce prahnoucí po dokonalosti manekýny,“ varuje psycholožka Eva Kneblová.
Ve výchově často chybí humor a čisté emoce
Matek, které mají pocit, že nesmějí udělat jedinou výchovnou chybu, přibývá. Naštěstí i těch, které si toho všimly a dokážou se tomu zasmát. Důkazem jsou kluby špatných matek, které vznikají jako houby po dešti po celém světě (např. www.badmothersclub.com ).
V nich si vyměňují zkušenosti matky, které se zbavují pocitu viny. Za to, že nejsou vždycky k dispozici svému potomku, že mu občas dají na zadek a někdy dokonce zajdou místo oběda do cukrárny.
„Domov by měl být místem, kde se člověk může naprosto uvolnit,“ upozorňuje psycholožka Eva Kneblová. „Ale perfekcionistická matka potřebuje mít věci pod kontrolou. Ve výchově často chybí spontálnost, uvolněný humor, čisté emoce. Díky neustálé kontrole příliš milující matky se dítě často nenaučí samo řešit problémy a rozhodovat se. V dospělosti není výjimkou, že dítě pak hledá partnera, který mu bude podobnou autoritou jako matka.“
Dětský vztek může mít původ v chování matky
Martina takové štěstí nemá. I přesto, že ji psycholog upozornil, kde dělá chyby a kde jsou kořeny nezvladatelných emocí její dcery, nedokáže své chování změnit.
„Možná je to tím, že jsem své matce musela jako holka pořád dokazovat, že jsem dobrá,“ myslí si. S tím souhlasí i psycholožka Eva Kneblová.
„Perfekcionistické matky často už jako děti musely jednomu nebo dokonce oběma rodičům dokazovat své kvality, své místo na slunci si musely vybojovat. Chybělo jim absolutní bezvýhradné přijetí. Z toho často pramení jejich snížené sebevědomí. Nedokážou mít samy sebe rády, chybí jim sebeúcta. Kladou si přehnaně vysoké cíle, jichž nemohou dosáhnout. Obviňují se za každý neúspěch.“
Pokud u sebe objevíte příznaky „špatné matky“, nezoufejte. Začněte myslet samy na sebe, ať to zní jakkoli sobecky. Protože jen šťastné matky mají šťastné děti.
První pomoc pro „špatné“ matky
- Dokonalost neexistuje! Žádný člověk nemůže být dokonalý. Zvláště vezme-li si žena za měřítko své dokonalosti vlastní dítě, varují psychologové. Každé dítě je jedinečnou osobností, kterou nelze vměstnat do vývojových tabulek ani psychologických pouček.
- Matka se musí naučit respektovat celou svou osobnost i se svými nedostatky a stejně tak i osobnost svého dítěte. Tyto matky se musejí naučit vnímat svět kolem sebe takový, jaký je, a nesnažit se jej za každou cenu měnit k obrazu svému.
- Jsou situace, kdy si může dovolit vypnout. Dítě, které je milováno, v žádném případě neutrpí vážnou psychickou újmu, když jeho matce občas ujedou nervy a zcela nevýchovně se na něj rozječí. Spontaneita je ve výchově daleko lepší než chladná dokonalost.
- Jde o to, aby žena své mateřství nepojala jako jediný životní úkol a cíl. Neměla by zapomenout na své zájmy a profesi.
- Jak se chovají děti „špatných“ matek? Dělají naschvály, úmyslně narušují matčin řád. To bývá typické zejména v pubertě a dospívání, kdy si dítě nutně vyhraňuje svou osobnost.
Dcery perfekcionistických matek často nedokážou přijmout samy sebe a mají tendenci pokračovat v začarovaném kruhu i poté, co se samy stanou matkami. Mívají nízké sebevědomí, z čehož pak pramení řada potíží: od problematického začlenění do kolektivu vrstevníků až po nejrůznější psychosomatická onemocnění.
Mohou mít i syndrom tzv. dětí - poslušných robotů, u kterých hrozí velké riziko, že podlehnou nevhodným partám, v nichž se pěstuje vandalismus a berou drogy. Vysvětlení je jednoduché - hledají náhradní autoritu.