Článek
Největším problémem v oblasti náhradní rodinné péče je roztříštěnost a nesystémovost, řekla ředitelka Sdružení SOS dětských vesniček Květuše Paichlová. V Evropské unii se Česko řadí mezi země s nejvyšším počtem dětí v ústavní péči.
"Dlouhodobým problémem je rozdělení péče o takzvané ohrožené děti z nevyhovujících rodin zejména mezi ministerstvo školství a sociální rezort. Neexistuje jednotný princip financování, různé typy náhradní péče o děti jsou financovány různě. V Česku neexistují jednotné standardy kvality, které by definovaly, za jakých podmínek a jak by měla být náhradní péče vykonávána," vyjmenoval některé nedostatky programový ředitel sdružení Jan Folda.
Není dostatečně postaráno ani o děti, které odcházejí z péče, a zaostává také pomoc rodině, kde hrozí riziko odebrání dítěte do náhradní péče. Mnohdy je proto podle odborníků dítě odebráno z rodiny do náhradní péče zbytečně. Třeba když se rodina ocitne v existenční nouzi.
"Žádoucí je podpořit rodinu, pokud to jde, aby se dítě mohlo do rodinného prostředí co nejdříve vrátit. To se ale mnohdy neděje. S rodinou se nepracuje a dítě zůstává v náhradní péči," řekl Folda.
Adopce, osvojení nebo náhradní rodinná péče
Děti z rizikových rodin se ocitají buď v ústavní, nebo náhradní rodinné péči. Pod první spadají dětské domovy, diagnostické ústavy, případně zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. K náhradní rodinné péči patří pěstounská péče jak individuální, tak skupinová vykonávaná v zařízeních, dál poručenství a osvojení čili adopce.
Na rozdíl od osvojení nemusí být dítě svěřované do pěstounské péče právně volné. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte a k dítěti nemá vyživovací povinnost. U poručenství soud jasně stanoví rozsah práv poručníka ke konkrétnímu dítěti. Ročně bývá v ČR do pěstounské a poručenské péče svěřováno na sedm set dětí. Zhruba polovinu představují děti přecházející přímo od rodičů do péče příbuzných. Kolem 350 dětí bývá do pěstounské péče umisťováno z péče ústavní.
V českých ústavech sociální péče žije deset tisíc až 11 tisíc dětí s mentálním nebo fyzickým postižením. Asi osm tisíc dětí vyrůstá v dětských domovech, dalších patnáct set v kojeneckých ústavech. Dohromady žije v ústavech přes 20 tisíc dětí. V pěstounské péči se ocitá zhruba 8000 dětí, v Česku působí na padesát zařízení pro výkon pěstounské péče.
Celých 96 procent dětí se dostává do ústavů sociální péče na základě rozhodnutí samotné rodiny, u pouhých čtyř procent je to z rozhodnutí úřadů. Pro mnoho rodin je velmi obtížné z různých důvodů o dítě s postižením pečovat v domácím prostředí. Slabinou systému je, že nepočítá s tím, že by měla taková rodina dostat podporu v rozsahu, aby dítě nemuselo být umístěno do ústavu sociální péče, míní Folda.
Dětské vesničky
V úterý uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy v Doubí u Karlových Varů zahájila své aktivity první ze tří dětských vesniček. Útočiště v nich dosud našlo asi čtyři sta dětí.
"Zájemců o pěstounskou péči v kontrastu s počtem dětí, které jsou v péči ústavní, je málo. Je obtížné najít dostatek vhodných kandidátů," uvedl Folda. Když pořádalo sdružení přípravné kurzy pro pěstouny v 90. letech, zájem projevilo každoročně na dvě stě zájemců. V posledních letech jejich počet klesl pod sto," dodal.
V poslední době se v ČR podle ministerstva práce daří umísťovat děti mimo státní ústavy lépe než dříve. V roce 2008 mělo alespoň jedno dítě v pěstounské péči, která je podle odborníků výrazně levnější než péče ústavní, 5178 rodin. Osvojeny byly 542 děti a 11 402 děti byly svěřeny do péče jiných občanů než rodičů.
