Článek
Hned po narození se dvojčata Míša a Kačka měla k světu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by některá z nich měla nějaké problémy. Jejich reakce a pokroky byly podobné. O to víc byla maminka překvapená, když za ní ve čtyřech měsících dvojčat přišel její bratr, že má podezření, že Míša neslyší.
„Nejprve jsem se urazila a přesvědčovala ho, že Míša samozřejmě slyší, jen ji teď nejspíš nezajímá, co se děje okolo. Jenže potom pustil v telefonu hodně nahlas hudbu, přišel k Míše, která k nám seděla zády, a dal jí ho k uchu. A Míša na to vůbec nezareagovala,” vypráví maminka dvojčat.
Následovalo mnoho vyšetření, na jejichž konci stála Míšina diagnóza oboustranné hluchoty. V té době se mamince zhroutil svět, vůbec nevěděla, jak se s touto informací vyrovnat. Míša nejprve dostala na půl roku sluchadla, s nimiž ale neslyšela. Až poté mohla maminka požádat o kochleární implantát, který by její dceři mohl vrátit sluch.
Přes rok trvalo, než prošla Míša dalším vyšetřením, schvalovacím procesem a nadešel čas samotné operace. Míšu tehdy ve Fakultní nemocnici v pražském Motole operoval sám docent Zdeněk Kabelka, který u nás zahájil program kochleárních implantací.
Když Míša poprvé uslyšela, lekla se a začala plakat. Nevěděla, co se s ní děje a nějakou dobu trvalo, než si na implantát zvykla. „Já to také oplakala, ale štěstím. Bylo to něco úžasného, jako dar z nebes,” svěřuje se maminka.
Bohužel její radost netrvala dlouho. Než šla s Míšou do nemocnice na operaci, poprosila svou matku, zda by v době jejich hospitalizace zašla s druhou dcerou Kačkou k dětské lékařce, aby se podívala na její bříško, které měla v poslední době nějak velké.
„To, co se dělo potom, byla noční můra. Babička mi vyděšeně zavolala, že má Kačka zhoubný nádor - tzv. Wilmsův tumor, který jí pohltil jednu ledvinu. Kačka tak nejprve musela podstoupit sérii chemoterapií, aby se nádor zmenšil, pak podstoupila operaci, při které jí lékaři vyjmuli nádor i s ledvinou,” svěřuje se Novinkám.
„Byla to strašná doba, pořád jsem jen brečela. Musela jsem být v Motole s Kačenkou a Míšu jsem vůbec neviděla, protože na dětskou onkologii tenkrát malé děti nemohly, tak byla stále s babičkou. K tomu to nebylo jednoduché ani po finanční stránce. Bydlela jsem v pronájmu, do toho jsem musela denně platit za pobyt v nemocnici 120 Kč za den, přitom jsem pobírala jednu mateřskou na dvojčata. Občas mi musela po finanční stránce pomoci mamka. Když jsme se s Kačkou konečně vrátily domů, Míše chvilku trvalo, než jí došlo, že jsem maminka,” vzpomíná.
Kačka pak musela jezdit pravidelně na kontroly do Motola. Rok po operaci u ní lékaři objevili metastáze na plicích. „Tehdy jsem se opět úplně sesypala. Všechno to peklo začalo znovu, ale v mnohem horší formě. Dva roky chemoterapií a ozařování. Dva roky plné naděje, strachu, slz, stesku, bolesti ...Kačka to všechno ale zvládla. Ozařování jí spálilo prsní žlázu, ale naštěstí i tu hnusnou rakovinu,” dodává maminka.
Od té doby uplynulo 10 let.
Míša začala navštěvovat školu pro sluchově postižené, kde má skvělé kamarády i učitele. Díky kochleárnímu implantátu může žít normální život slyšících, a to je pro ni ten nejkrásnější dar. Samozřejmě má stále ještě spoustu omezení, jak v řeči, tak ve sluchu. Občas jí lidé musí každé slovo opakovat a některá slova vůbec nechápe, v ten okamžik si dopomáhá znakovou řečí.
Implantát, respektive jeho zvukový procesor, se jí však nedávno rozbil a opravit už bohužel nejde.
„Máme sice nárok na jeho výměnu, stále však musíme doplatit 57 883 korun, které bohužel nemám. Míša zatím používá půjčený zvukový procesor, ten ale bude muset v brzké době vrátit,” dodává její maminka.
Proto požádala o pomoc neziskovou organizaci Patron dětí, která pro její dceru Míšu vypsala on-line sbírku, kde se lidé mohou na zvukový procesor složit. Chcete-li přispět, můžete to udělat zde. Peníze budou do koruny připsány na konto Míši. Na webu naleznete i další příběhy dětí, kterým lze přispět na lepší život.