Článek
Lidský mozek je fascinující orgán. Je v něm okolo 128 miliard neuronů a v rozporu s dlouho opakovaným mýtem je prý používáme všechny. I přesto potřebuje motivaci k tomu, aby si všechny potřebné informace co nejdéle udržel.
Základem učení je osvojit si informace a „dostat“ je do naší dlouhodobé paměti. Ta má velkou kapacitu a může uchovávat znalosti po dlouhou dobu, v závislosti na tom, jak kvalitně byly naučeny.
Než se ale dostane do dlouhodobé paměti, je každá informace umístěna v tzv. pracovní paměti, která má naopak omezenou kapacitu a krátkou dobu „ukládání“, tvrdí pro Psychology Today výkonný ředitel Centra pro výuku a učení na Oregonské státní univerzitě v USA a profesor psychologických věd Regan Gurung.
Školáci se cítí víc osaměle než před 20 lety. Na vině jsou smartphony
„Chcete-li získané informace z pracovní paměti přesunout co nejefektivněji do paměti dlouhodobé, je třeba dodržovat několik jednoduchých základních postupů,“ dodává s tím, že bohužel právě těmito radami se ne všichni studenti řídí, což je mnohdy vidět na výsledcích testů a zkoušek.
A obratem doplňuje, že ne vždy je ovšem vina jen na straně samotných žáků. Mnohé školy i samotní vyučující totiž často dané postupy sami nedodržují a ani k nim nenabádají. Na co se tedy zaměřit?
Dávat pozor
Není nijak výjimečným zjištěním, že řada studentů se během hodin ve škole věnuje čemukoli jinému, než je právě probíraná látka. Lze si to přece dohledat, případně nahrát a poslechnout později, nebo také od někoho opsat zápisky.
Jenže právě věnování pozornosti probíranému tématu je klíčovou součástí učení, tvrdí Gurung.
Školy našich předků: osmdesát žáků na jednoho učitele, výprasky metlou i chlouba národa
Vzhledem k již zmíněné nízké kapacitě pracovní nebo také krátkodobé paměti platí, že čím méně pozornosti probírané látce člověk věnuje, o to více je pravděpodobné, že se informace neuloží v dlouhodobé paměti. Kapacita pracovní paměti se rovněž liší od člověka k člověku, což snadno vysvětluje, proč jsou někteří studenti schopni u učení poslouchat ještě třeba hudbu, zatímco jiní ne.
Obecně pak platí, že jakékoli rozptylování navíc přesun do dlouhodobé paměti ztěžuje. Stejně tak platí, že učení se z nahrávky se výkladu látky přímo v hodině nevyrovná.
Dělat si poznámky
Proč si dělat poznámky nebo výpisky, když máme na všechno učebnice, nebo lze vše dohledat na internetu? Odpověď je podle psychologa opět jednoduchá. Zapisování poznámek nutí posluchače aktivně pracovat s probíranou látkou.
Za předpokladu, že vyučující nemluví příliš rychle a poskytuje čas na přemýšlení, je psaní poznámek další významnou strategií v kvalitě učení. Pomáhají organizovat materiál, poskytují záznam toho, co se chcete naučit, a rovněž posilují pracovní paměť ve snaze se něco naučit.
„Je také vhodné se na poznámky podívat ještě jednou týž den, kdy jste je zapsali, aby se podpořil přesun do dlouhodobé paměti,“ nabádá psycholog.
Tužka, nebo klávesnice? Při psaní perem vstřebáváme informace rychleji
Testování znalostí
Zkusíte-li se zeptat jakéhokoli vědce erudovaného v oblasti kognitivního chování, jaký je nejlepší způsob učení, určitě vám odpoví všichni to samé – postupné přeučování a testování znalostí.
Klíčové je ovšem nejen opakování, ale i časové intervaly mezi ním. Nepřekvapivě tak častější opakování a zkoušení nabytých znalostí znamenají silnější paměť a také pružnější mozek vůči dalšímu učení.