Test, který u dětí odhaluje míru jejich sebekontroly

Podstata Marshmallow testu spočívá v naprosto jednoduché záležitosti. Zkuste před dítě na stůl položit jeho oblíbený bonbon (v případě původního testu se jednalo o marshmallow) a říct mu, že může získat i druhý, pokud vydrží ten první bonbon 15-20 minut nesníst. Pak ho nechte v pokoji s bonbonem na stole samotné. Po uplynutí doby uvidíte, jak na tom vaše dítě s trpělivostí a silnou vůlí je.

Test, který prováděl u předškoláků před 40 lety americký psycholog Walter Mischel, ukázal, že odolat svodům chuti na bonbon zvládaly zprvu všechny děti. Postupem času ale u mnohých z nich stoupala nervozita - aby bonbon nesnědly, začaly si pomáhat například tím, že si zakrývaly oči, kopaly do stolu, dívaly se jiným směrem či bonbon různě schovávaly.

Problém nadešel v okamžiku, kdy si s bonbonem začaly hrát, očichávat ho a okousávat ho. Tehdy obvykle svodu podlehly a bonbon do uplynutí doby snědly. Odolat bonbonu tak vydržela asi jen necelá 1/3 dětí.

Mischel se svými kolegy poté děti sledoval, jak se jim v jejich životě dařilo. Své výsledky následně zveřejnili ve studii z roku 1990. Podle nich, pokud děti dokázaly odolat svodům v testu, a tedy zažít opožděné uspokojení, byly skutečně v životě úspěšnější.

Po letech si ale další vědci začali klást otázky, proč některé děti v daný okamžik bonbonu odolaly, a jiné ne. Do jaké míry je to dáno povahou jedince, ale i tím, jak je vychován a v jakém prostředí žije.

Vědec Tylor Watts proto udělal nový výzkum, do kterého přizval 900 dětí z různého sociálního a etnického prostředí, přičemž ve svém zjišťování zohlednil i to, jaký je příjem domácnosti, ve které dítě žije, zda má sourozence a jaké je vzdělání jeho rodičů apod.

Jeho výsledky pak ukázaly, že schopnost odolávat svodům je velmi ovlivněna sociálním a ekonomickým zázemím dítěte a také je to důležitý atribut, který dítě ovlivňuje i v jeho budoucnosti, co se týče životních úspěchů.

Průzkum Wattse probíhal navíc tak, že před samotným Marshmallow testem dal vědec dětem papír a použité pastelky a řekl jim, že pokud chvilku počkají, donese jim pastelky nové a lepší.

Po chvilce pak jedné skupině nové pastelky skutečně donesl, čímž u nich navodil pocit, že lze dospělým skutečně věřit. Ke druhé skupině se ale po několika minutách vrátil s omluvou, že bohužel nové pastelky nesehnal. Když pak oběma skupinám přinesl oblíbený bonbon a provedl samotný Marshmallow test, bylo patrné, že skupina, která předtím dostala nové pastelky, a měla tedy i k dospělým větší důvěru, zvládla i bonbonu déle odolávat.

Podle vědců tak vůli dětí a jejich sebekontrolu významně ovlivňuje i jejich racionální uvažování. Pokud nabudou pocit, že druhý bonbon na základě předchozího chování dospělých skutečně dostanou, pak udělají maximum proto, aby ho získaly.

Jakmile ale mají pochybnosti, spíše se přiklánějí ke krátkodobým cílům, a tedy raději bonbon sní, aby získaly alespoň něco.

Navazující studie poté ještě potvrdily, že děti, které počkaly na druhý bonbon, tak dosáhly jak lepších výsledků při studiu, tak i v osobním a profesním životě. Podle odborníků pak dokázaly i mnohem lépe vycházet s penězi a měly i nižší sklon k obezitě a nejrůznějším závislostem.

Sebekontrola je schopnost odolávat impulzům a pudům ve prospěch dlouhodobých cílů. I díky ní se významně odlišujeme od zvířat, protože ta jednají především na základě pudů a nejsou tak ani schopna odložit bezprostřední potřeby ve prospěch vzdálených cílů.

Pokud máme sebekontroly nedostatek, obvykle selháváme v dosahování jednotlivých cílů. Například jíme nezdravě, nedonutíme se pravidelně cvičit, odkládáme důležité úkoly, podléháme svodům alkoholu, cigaret a dalších berliček, raději trávíme čas na internetu či u televize, než bychom se něco nového učili či dělali něco užitečného apod.

Nedostatek sebekontroly a sebedisciplíny nás tak omezuje v dosahování úspěchu a spokojenosti v životě, jež jsou přímo závislé na tom, jak moc se dokážeme ovládat a jak moc máme naše chování a činy pod kontrolou.

Jak ukázal výzkum odborníků Angely Duckworthové a Martina Seligmana, sebekontrola je i pro úspěch ve škole důležitější než výše inteligence. Ani talent tedy ještě není zárukou toho, zda dosáhnete více úspěchů než ti, kdo nebyli obdarováni, ale jsou velmi pilní a vytrvalí.

Přestože je sebekontrola do velké míry ovlivněna geneticky, ale i výchovou, lze se ji i částečně naučit. Jedinec ale musí sám chtít.