Článek
Darování vajíček je opravdu velmi náročný proces. Velmi často ženy musí podstoupit hormonální terapii, která může mít řadu vedlejších účinků a pak také vcelku nepříjemný zákrok v podobě odběru vajíček. Proto dárcovství vajíček není a nikdy nebude tak běžné jako darování spermií.
Darované vajíčka nejčastěji využívají ženy, jež o ty svá přišly z důvodu nějakého onemocnění. Další skupinou jsou ženy, které mají nějakou genetickou zátěž a při početí z vlastních vajíček je minimální šance, že jejich dítě bude zdravé. Takových žen a tedy i párů se léčí v některém z center reprodukční medicíny stovky.
"V našem centru se jedná přibližně o každou patnáctou dvojici, která se podrobuje umělým oplodněním IVF (in vitro fertilizace - pozn.red.)," říká vedoucí lékař Centra reprodukční medicíny GEST Jan Šulc.
Poptávka převyšuje nabídku
Přestože počet darovaných vajíček každým rokem roste, stále poptávka převyšuje nabídku.
" V loňském roce se u nás nově přihlásilo celkem 45 dárkyní vajíček a další vajíčka pak poskytly ženy, jež je již dříve darovaly. Možná se vám zdá, že je to velmi málo, ale při srovnání s předchozími lety je to skutečně úspěšné číslo. V roce 2008 se přihlásilo již 32 nových dárkyň, ale v roce 2007 už jen 16 a v roce 2006 pouhé dvě nové dárkyně," dodává Šulc.
Párů se zdravotními problémy neustále přibývá. Do center asistované reprodukce pak přichází ty páry, které po dítěti skutečně moc touží a jsou i ochotny akceptovat možnost, že jeden z rodičů nebo dokonce žádný z nich nebude tím pravým biologickým rodičem.
Toto rozhodnutí není nikdy jednoduché a vyžaduje patřičnou dávku odhodlání. Navíc ani pro ženu samotný zákrok umělého oplodnění není žádná procházka růžovým sadem. I ona musí podstoupit hormonální terapii, pak nepříjemný zákrok zavedení oplodněného vajíčka a vzápětí opět další hormonální terapii. Přesto stále nemá žádnou jistotu, že plod ve svém těle donosí a že se jí skutečně narodí zdravé miminko.
Co všechno musí ženy dárkyně podstoupit
Mezi ženy dárkyně se mohou zařadit pouze zdravé ženy starší 18 let a mladší 35 let. Při výběru pak hrají svou roli i vzdělání a vzhled.
Poté každá žena musí podstoupit krevní vyšetření, které vyloučí sexuálně přenosné choroby a určí krevní skupinu a Rh faktor. Samozřejmostí jsou i genetické testy, které vyloučí i případné dědičné choroby.
"Pokud dárkyně úspěšně projde testy, podstoupí stejnou proceduru jako ženy, které se podrobují umělému oplodnění metodou IVF (in vitro fertilizace). Hormonální léčba zajistí, aby dozrálo více vajíček. Samotný odběr probíhá ambulantně, obvykle pod narkózou, punkcí přes poševní stěnu pod kontrolou vaginální ultrazvukovou sondou. Zhruba po dvou hodinách odchází dárkyně domů. Následuje několikadenní pracovní neschopnost," vysvětluje Šulc.
Nejhůře ženy snášejí hormonální terapii. "V praxi to znamená dennodenně si zhruba deset dní píchat injekce pod kůži břicha, což rozhodně není nic jednoduchého a ne každá žena to sama zvládne. Navíc během této léčby může žena cítit tlak v podbřišku či si stěžovat na bolest prsů a změny nálad," dodává Šulc.
Dárkyně zůstávají v anonymitě
Dárcovství pohlavních buněk je ze zákona přísně anonymní. Tudíž žena nemůže darovat své vajíčko nějaké konkrétní osobě, což je pro mnohé ženy zklamáním.
Ovšem odborníci se shodují na tom, že anonymita se vyplácí. Pokud by se po dárcovství totiž například narodilo nějak nemocné dítě, čemuž ani dnešní špičková medicína nedokáže zabránit, pak by mohly vzniknout mezi dárkyní a darovanou velké problémy. A ze všeho nejvíce by tím mohlo utrpět samotné dítě.
Přísnou anonymitu však lze i přesto obejít a to tzv. nepřímou pomocí. Jestliže si pár přivede dárkyni, automaticky totiž poskočí na seznamu čekatelů na první místo. V ostatních případech jsou čekací lhůty zpravidla několik měsíců.
