Článek
„Blízká a pozitivní přátelství jsou jedním z důležitých faktorů úspěšného vzdělávání,“ je přesvědčená pedagožka a vědkyně Laurie Futtermanová. „Je to fascinující koncept, který mají rodiče i pedagogové, včetně mě, tendence přehlížet.“
Jde totiž o to, že rodičovská podpora je jen jednou částí daleko složitějšího a komplexnějšího procesu. Rodiče se se svými dětmi učí, zařizují jim doučování, radí se s pedagogy, vybírají jim vhodné školy a v ideálním případě dětem i naslouchají a zajímají se, co se ve škole děje. Účel je jasný, zajistit jim úspěch v budoucnosti. Ukazuje se ale, že pouze jejich role nestačí.
Ten učitel je fakt...
Podle studie Kalifornské univerzity z roku 2010 může být vedle rodičovské úlohy, úrovně školy a vlastních schopností žáka tou poslední chybějící ingrediencí k úspěchu právě dobrý kamarád či kamarádi.
„Někdo, kdo se potí nad stejným úkolem nebo testem a stěžuje si na stejného učitele,“ uvádějí autoři studie.
Úspěch dětí v kolektivu se odvíjí od jejich aktivity na sociálních sítích
A proč jsou tak důležití? „V důsledku pak děti s kamarády ve třídě mívají lepší postoj ke škole a učení samotnému. Ve zkratce řečeno, děti z přátelství velice profitují,“ vysvětluje výzkumná pracovnice Millie Ferrerová.
Rodiče obvykle nechtějí mít jen úspěšné dítě, ale také šťastné. Spolužáci, kteří jsou zároveň dobrými kamarády, k tomu mohou přispět nejen vzájemnou podporou a sdílením stejných starostí, pomáhají si navíc navzájem vybudovat lepší sebevědomí.
Je to jednak tím, že dítě ví, že je pro kamaráda nebo kamarády důležité. V kolektivu kolikrát stačí jedna spřízněná duše a dítě si připadá mnohem více jako jeho součást. Pocit, že mezi své vrstevníky opravdu patří, je velmi důležitý.
Rodiče jako koučové dětských přátelství
A pak je tu samozřejmě prostá radost z přátelství. Na kamaráda se přece těšíte, je s ním zábava, čas s ním nepovažujete za ztracený. Něco takového dokáže škole dodat na zajímavosti opravdu zásadně.
Nehledě na to, že taková přátelství nezřídka přetrvají až do dospělosti. Co víc si tedy přát...
Čas na silná pouta dnes chybějí
Proto těm, kteří mají kamarády především mimo školu, taková ingredience citelně chybí. Faktem je, že pro školáky není snadné tvořit přátelství během desetiminutových přestávek.
O tom, že dnešní děti už obvykle nechodí samy do školy a ze školy ani neběhají po vyučování kolem domu s partou, ve které se mísí spolužáci s dětmi z okolí, se napsalo již mnoho. Byly to příležitosti, kdy si děti přirozeně cestou ze školy mohly důkladně popovídat, utužit vztahy hrou i drobnými lumpačinami...
Omezení zavedená kvůli koronaviru v posledním roce a půl to školákům ještě víc ztížila.
Dost dobrý rodič je lepší než ten perfektní
„I když většina dětí potkává své nejbližší kamarády ve škole, dynamika se postupem času mění, myslí si pedagožka Futtermanová. Samostatné učení zabírá stále více času.
„Najít nejlepšího kamaráda dnes není snadné. Když se děti snaží navázat silná přátelská pouta, může se jim do cesty postavit spousta překážek.”
Jak jim pomoci?
Mnoho dětí samozřejmě v době koronavirových opatření pokračovalo ve svých kamarádstvích díky internetu, ale výzkumy naznačují, že vztahy udržované pouze v online prostoru bývají spíš povrchnější. Jak jim tedy mohou rodiče pomoci zase navázat lepší a hlubší přátelství?
- Zjistěte, kdo jsou jejich kamarádi, a dejte je dohromady. Pokud to nevíte nebo si nejste jistí, prostě se zeptejte, s kým si dítě hrálo na hřišti, koho má ve třídě rádo či s kým si nejradši povídá ve frontě na oběd. Pak překonejte vlastní rozpaky, nesmělost či pohodlnost a zkuste zorganizovat společné odpoledne, domluvte se s rodiči kamaráda a vezměte je na výlet, případně na pár dnů na chalupu.
- Pomozte dětem naučit se hry a sporty. Pro školáky bývá důležité umět hrát třeba deskovky nebo získat sportovní dovednosti. Nejde o to, aby něco dělali závodně a byly z nich superhvězdy. Stačí, aby za vrstevníky nezaostávali – pak se nebudou ostýchat zapojit do společných aktivit. Třeba bude k učení vhodná příležitost na dovolené. Někdy bývá největším oříškem zjistit, co by je vlastně mohlo bavit. Možná jim právě tyto aktivity pomohou setkat se s někým už o prázdninách, vždyť společný zájem a zábava vždy stmelují. Každopádně jim tyto dovednosti usnadní navazovat přátelství v příštím školním roce.
- Vysvětlete pravidla správného chování. To, jak se má dítě chovat k vrstevníkům, se naučí v rodině. Ne každé dítě má talent na chápání sociálních situací nebo přirozeně vysokou emoční inteligenci. Pravidla jsou tedy dobrým vodítkem.
- Pomozte dětem uvědomit si, že existují i jiné úhly pohledu. Chápavý kamarád je dobrý kamarád.
Bez rodičů
Kromě hraní na hřišti nebo vzájemných návštěv je pro děti zážitkem i to, když jsou bez rodičů. Letos je enormní zájem o tábory, ať už o ty klasické v kempu a v přírodě, kde děti přespávají, nebo o ty příměstské, jež jsou často zaměřené na určité aktivity a ze kterých se děti vracejí navečer domů. I to je dobrá příležitost, jak dát spolužáky na pár dní dohromady i o prázdninách.
„U nás na táboře se sejdou děti, které se znají ze školy,“ uvádí konkrétní příklad Katarína Prevandarčíková z pražské Scio školy, která příměstský tábor pro své žáky pořádá. Sejdou se ve společnosti spolužáků, když už ne ze stejného ročníku, tak alespoň těch, kteří jsou o rok dva výš nebo níž.
Časté chyby, kterých se rodiče dopouštějí v komunikaci s dospívajícími syny
„Právě v tom vidíme přínos zvláště v této době, kdy se děti nemohly moc potkávat. Teď mají příležitost se setkat bez učebního tlaku.“
Zato s rodiči letos trávila většina školáků enormní množství času. „Mám pocit, že si to děti letos víc užijí bez kontroly rodičů. Myslím, že o tábory je takový zájem, protože to děti vrátí do normálu a připomene jim to normální svět. Děti samy si tolik neuvědomují, co všechno jim poslední rok vzal.“
Spolupráce utužuje vztahy
Podle Prevandarčíkové je sblíží i to, že budou muset spolupracovat a spoléhat jeden na druhého. „Idea našeho příměstského tábora je v duchu Scio.“ Soukromá škola nabízí svým žákům respektující přístup a hledání vnitřní motivace.
„U nás nebudou mít moc řízeného programu, spíš hodně výletů a aktivit, při kterých mohou rozvíjet kompetence jako samostatnost nebo plánování.“ V podstatě se děti učí, jak tyto věci řešit samy a s pomocí vrstevníků.
Tábora se navíc podle pedagožky mohou účastnit i prvňáčci, a to jak současní, kteří se letos ve škole opravdu neměli šanci příliš poznat, tak ti budoucí. Ulehčí jim to první den ve škole - budou se mít na koho těšit a budou klidnější.
Stydí se? Respektujte ho!
Některé děti jsou prostě stydlíni a dovést je do kolektivu samo o sobě nestačí. Psychoterapeutka a autorka Susan Stiffelmanová upozorňuje, že každé dítě má vlastní temperament, což je třeba respektovat. V tomto případě už tím, že se vyvarujete následujících postojů:
- Nenálepkujte své vlastní dítě. Věty jako Je to náš stydlín mohou malé děti velice ovlivnit. Takové přesvědčení o sobě samém si může nést celým životem. Spíš jen zohledněte jeho pocity slovy jako: Vypadá to, že se cítíš při hraní s jinými dětmi trochu nejistě.
- Nesnažte se z něj udělat někoho jiného. Vaše dítě může být doma úplný komediant, ale jakmile je mezi vrstevníky, ztichne. V takovém případě plachost vymizí, když se bude cítit dobře.
- Nevyslýchejte ho negativními otázkami. Když ho vyzvedáváte ze školy, nepokládejte otázky typu: Hrál sis zase sám? Vaše dítě bude předpokládat, že jen čekáte na to, co všechno zase udělalo špatně.
- Nezahlcujte ho. Pokud se cítí nejistě ve větší skupině, zkuste vzít situaci do vlastních rukou a zorganizujte něco jen s jedním nebo dvěma kamarády. Tak vaše ratolest situaci snáze zvládne. Uzavřenějším a citlivějším dětem se lépe navazují přátelství, pokud nejsou zahlceny mnoha vjemy.
Plaché děti a špatní kamarádi
Některé děti se se svými trápeními svěřují, jiné naopak mlčí. Možná si nejste jistí, jestli má vaše dítě někoho, s kým si rozumí, nebo máte obavy, že se kamarádí s někým, kdo na něj může mít špatný vliv. Co v takovém případě dělat?
- Čtěte jim ty správné příběhy. Pokud děti nejsou zrovna komunikativní, rodiče jim mohou pomoci třeba čtením příběhů, které popisují problémy mezi kamarády. V češtině vyšla například knížka Dany Nowakové Kamarádi to nevzdávají, která je vhodná pro děti od šesti let, nebo Neobyčejná dobrodružství pro neobyčejné holky a kluky od Radka Daniela určená pro trochu starší školáky. Podobné příběhy jim můžete i vyprávět, vzpomeňte si na vlastní dětství a konkrétní příklady určitých situací...
- Neukazujte na chyby, učte pozitivně. Když děti dělají neplechy, není vždycky snadné určit, kdo je strůjcem, a různí opatrovníci na to můžou mít různé názory. Děti občas dělají nebezpečné věci, jako když po klouzačce nesklouznou, ale rovnou z ní skáčou, a ještě se v tom vzájemně hecují. V takových situacích raději neukazujte prstem, ale učte dítě, co je bezpečné, a co ne, aby v budoucnu dělalo lepší rozhodnutí.
Může se vám hodit na Firmy.cz:
