Školáky děsí nová podoba šikany: stalking

Bojí se kyberšikany, bojí se stalkingu. Neboli pronásledování, slídění, výhrůžných mailů, pomluv, diskreditačních fotek, které jim mohou udělat ze života peklo.

Pronásledování podle expertů z organizací, které se v Česku zabývají pomocí obětem násilí včetně stalkingu, za život zažije až 17 procent populace. Zhruba dvě procenta mohou končit smrtí pronásledované osoby. Stalking je totiž jednou z forem násilí mezi partnery, nejčastěji se s ním setkávají mladí lidé kolem 18 let.

Jako prostředek k takovému chování se stále častěji využívají moderní informační a komunikační technologie. Potvrdil to dvouletý projekt týkající se projevů násilí v prvních partnerských vztazích, který s učiteli a studenty pražských středních škol provádělo Informační a poradenské centrum ROSA.

„Varující je, že poměrně velký počet učitelů a pedagogů neví, jak na tyto jevy reagovat,“ říká vedoucí projektu Martina Hronová z centra.

Ale jsou to ve stále větším počtu i učitelé, kteří se rovněž stávají oběťmi kyberšikany. „I čeští pedagogové jsou nahráváni mobily v ponižujících situacích, nacházejí na sociálních sítích videa, která je zesměšňují, dostávají posměšné SMS zprávy,“ dodává.

Stejně alarmující je podle Hronové i zjištění, že poměrně velké procento mladých mužů a dívek tyto násilné projevy ve vztazích považuje za normální.

Polovina z oslovených dvou stovek pražských pedagogů už řešila situaci, kdy docházelo k nějaké formě násilí ve vztahu studentů. Každý desátý pak byl postaven do situace, kdy násilí řešil a musel informovat další instituce jako Policii ČR.

Zajímavé je, že devadesát procent učitelů si myslí, že některé ženy jsou přitahovány muži, kteří je týrají.

Každý desátý je také přesvědčen, že kdyby násilí bylo tak hrozné, tak by oběť už dávno odešla. Přes polovina pedagogů je přesvědčena, že ženy muže k násilí vyprovokují.

V Česku nebyl proveden oficiální průzkum stalkingu ani kyberšikany. Evidencí a sociologickými sondami se zabývají pouze organizace, které bojují s projevy násilí.

Podle nich se s tímto jevem setkává až 17 procent populace. Zjištěním odpovídá i evidence policie, která žel registruje i případy, kdy právě stalking skončil tím nejhorším způsobem – vraždou. Údajům v České republice odpovídají i odborné analýzy ze zahraničí. V Itálii byla v roce 2006 zveřejněna studie, která ukazuje, že obětí stalkingu ze strany bývalého partnera se v průběhu života stalo 18,8 procenta žen.

Podle zahraničních průzkumů je 12 procentům obětí stalkingu méně než 18 let. Celých 71 procent dotěrných kontaktů měli na svědomí současní nebo bývalí partneři. Průměrný věk, kdy začal jejich vztah, byl u dívek 16,5 roku a u chlapců 15,7 roku.

„Důvodem pronásledování je, že mladí lidé si často myslí, že mají na druhého právo, vypěstují si k němu vlastnický vztah,“ míní Hronová. „Když se oběť vzepře, odmítne se podřizovat, oni to cítí jako vzpouru. Proto usilují, aby se tento vztah změnil a oni připoutali opět oběť k sobě,“ vysvětluje.

Základní chybou obětí je, že se často za to, že jsou terčem útoků pronásledovatele, stydí a snaží se problém vyřešit sami; například tím, že se stýkají s pronásledovatelem. Pokud se někdo stane objektem stalkingu, měl by o tom otevřeně promluvit, vyhledat odbornou pomoc.

„S pronásledovatelem okamžitě přerušit všechny kontakty. Vyhýbat se možným místům setkání. Pokud vás někdo obtěžuje maily, měňte adresy a čísla mobilního telefonu,“ radí Hronová.