Článek
Na matky samoživitelky čeká v životě mnoho nástrah. Jednou z nejhorších je fakt, že od státu toho moc čekat nemohou. Podle statistik je dokonce 40 % neúplných rodin s dětmi ohroženo chudobou a nízkou životní úrovní.
| Podívejte se na přiložené video a zkušenosti zpěvačky Magdy Malé s rolí single matky. |
Dalším úskalím může být až nezdravá fixace na dítě. Ta v hraničních případech může přerůst v touhu dítě vlastnit a ovládat.
Je pravda, že single matka má na jedné straně obrovskou zodpovědnost a leží na ní velká zátěž, ale na druhou stranu má v podstatě veškeré pravomoci. Pokud je opravdu na výchovu dítěte sama, pak se nemusí nikomu zodpovídat, dělat kompromisy nebo o něco žádat. A to právě v některých případech může vést k již zmiňované nezdravé závislosti.
Psycholožka Alice Vondrová potvrzuje, že pokud matka vychovává dítě sama, vznikne automaticky silná vzájemná citová závislost. „Pro dítě je máma často jediná jistota a opora, kterou má,“ vysvětluje. Aby se toto pouto alespoň trochu oslabilo a nenabylo opravdu nezdravých rozměrů, doporučuje – pokud je to jen trochu možné – aby matka s dítětem udržovala blízké vztahy s prarodiči a dalšími příbuznými, se kterými dítě může navázat citový vztah. A to platí i o přátelích nebo, chcete-li, kamarádech matky. Jsou-li mezi nimi i muži, tím lépe.
Jak tedy na to?
Kde je tedy ta hranice, která by se neměla překročit? Dítě není věc ani domácí mazlíček. Je to malá lidská bytost, která má mít možnost se zdravě vyvíjet a rozvíjet. Alice Vondrová říká: „Zralá žena a matka si je vědoma toho, že má dítě ve svém životě jen na čas půjčené a že splní svou roli, když se jí povede dítě vychovat v dospělého a samostatného člověka. To by měl být cíl každého rodiče. Matka, která je sama dospělá a která toto chápe, postupně své dítě uvolňuje a záměrně ho vede k samostatnosti. I ze sobeckých důvodů. Protože jednou přijde čas, kdy se role otočí a ona sama bude ve stáří potřebovat oporu a pomoc svých dospělých dětí, a té by se rozhodně od rozmazlených a nesamostatných nezralců nedočkala.“
Většinu single matek, ač jsou třeba jejich původní představy naivní, život naučí stát oběma nohama na zemi. Obrazně řečeno. Protože, jak už je výše napsáno, matky-samoživitelky v Česku zrovna na růžích ustláno nemají. „Takové ženy se musí hodně ohánět, aby zabezpečily sebe, dítě a domácnost. Moc dobře tedy vědí, že pokud se na dítě nezdravě upnou a budou záměrně protahovat jeho dětství a závislost, udělají medvědí službu jemu, ale i sobě, protože závisláček jim pak může viset na krku třeba do čtyřiceti let,“ dodává Alice Vondrová.
Sama z vlastního rozhodnutí
Jiná situace je u žen, které se svobodně rozhodnou pro život single matky. Takových ale mnoho není. Za nebezpečné považuje psycholožka, když se k mateřství rozhoduje žena, která čeká, že si porodí konečně někoho, kdo bude jen a jen její.
„Už tato motivace je nezdravá a patologická. Jsou to většinou ženy, které k tomu mají ještě tu výhodu, že mají veškerou finanční a praktickou pomoc od své rodiny. Což jim v podstatě zabrání sáhnout si na opravdový život. Pak nezralec vychovává dalšího nesamostatného nezralce a ty konce bývají dost tragické.“ Nicméně faktem je, že citová vazba mezi matkou a dítětem v neúplných rodinách je silnější než v rodinách úplných.
A pro dítě může být osamostatnění těžší, i když to jeho máma bere rozumně a snaží se ho na to připravovat.
„Myslím si, že si každá rozumná máma přeje, aby si její dítě našlo vhodného partnera, aby si založilo rodinu, aby se dočkala vnoučat a viděla, že její dítě vede šťastný život. Vždyť tu sama věčně nebude a jistě nepřeje svému potomku smutnou osamělost,“ dodává Alice Vondrová.
Nejen samoživitelky mají problém s fixací
Téměř automaticky se člověk může domnívat, že silná fixace se odehrává právě jen u matek samoživitelek. Není tomu tak. „Síla závislosti a to, zda matka záměrně, nebo dokonce podvědomě pěstuje nezdravou fixaci dítěte na sebe, souvisí se zralostí osobnosti matky více než na tom, zda vychovává dítě sama nebo ne,“ říká psycholožka. Je totiž spousta matek, které samy nejsou, a přitom tuto závislost vědomě pěstují.
K tomu mají podle Alice Vondrové sklon většinou ženy, které jsou v manželství nespokojené. Z dítěte si v takových případech vytvoří v podstatě svého partnera. „Je hodně matek, které si i v manželství uzurpují dítě jen pro sebe, a když je větší, uzavírají s ním pevnou koalici, do které ale otec nepatří. Ten je psychologicky vně toho jejich společenství,“ vysvětluje psycholožka. Z dcery si pak takové matky vytvoří jakousi kamarádku a společnici, v některých případech dokonce důvěrnici. Často jsou tyto holčičky informované o vztahu matky s otcem nebo o jejich mimomanželských vztazích, zkrátka o věcech, které dítě vůbec nemá vědět.
Varující je, že matka pak vnímá svou dceru jako sobě rovnou. „Samozřejmě rodič nikdy nemá být rovnocenný s dítětem,“ upozorňuje Alice Vondrová.
Syn má pak u takových matek roli odlišnou. Je povýšen do role muže v rodině, čímž jakoby diskvalifikuje otce. Psycholožka vysvětluje, že se to stává často tam, kde je otec více mimo rodinu než doma, anebo když jaksi úředně v rodině existuje, ale přitom v ní vlastně není, protože se o dění v rodině nezajímá, jeho aktivity a zájmy jsou mimo a svoji roli partnera, manžela a otce chronicky neplní. „Tam se role dítěte, potažmo partnera stane nebezpečnou, protože se na dítě ze strany matky kladou nároky, které by k jeho věku a k jeho postavení v žádném případě neměly patřit."
