Rozvod děti nemusí poznamenat, záleží však na rodičích

Čísla hovoří nekompromisně: více než polovina rozvedených vychovává neplnoleté potomky. Ti, kteří se rozvádějí, jsou naplno zaujati rozvodem či novými partnery a partnerkami, že si neuvědomují, že nejvíce jsou rozpadem rodiny zaskočeny jejich děti. Ty také mohou nejvíce utrpět.

MUDr. Zbyněk Mlčoch říká, že dospělí se s rozvodovým traumatem vyrovnávají průměrně za dva roky: "Jenže u dětí je stav mnohem složitější. Většinou má toto zranění v jejich duši charakter obalené rozbušky čekající na odjištění. Ať už jde o nemluvně, či školní dítko, v každém věku je rozvod poznamenává. Dokonce i na prahu dospělosti může pocit ztráty kořenů silně rozkolísat psychiku." [celá zpráva]

Jak dítě rozvod emocionálně i psychicky zvládne, záleží také na jeho věku a stádiu jeho vývoje. Pokud bude dítě během rozvodu ve věku nemluvněte a nebude se například hned stěhovat z bytu, kde doposud žilo, a bude se aspoň částečně stýkat s oběma rodiči, nemuselo by rozvod vůbec postřehnout.

Neznamená to, že před ním můžeme hrát divadlo, že se nic nezměnilo. I když si rodiče myslí, „že dítě tomu ještě nemůže porozumět“, je třeba ho šetrně informovat o tom, že táta s mámou už nebudou žít spolu, což ale neznamená, že jej přestávají mít rádi.

Pro dobrý psychický stav dítěte je důležité měnit toho v jeho životě co nejméně, protože rozvod mu jistě bohatě stačí. Dítě by mělo navštěvovat stejná místa (hřiště, školku, park, chalupu, místa výletů) jako doposud, aby se stýkalo se stejnými kamarády, prarodiči i tetami jako doposud a aby si nadále hrálo se stejnými hračkami jako před rozvodem rodičů. Pokud to je jen trochu možné, mělo by dítě zůstat s tím, komu bylo svěřeno do péče, v bytě, v němž žili všichni pohromadě.

Předškolák se zpočátku nebude starat, jestli se rodiče rozejdou a bude doufat v brzký zvrat k normálu. Proto je třeba být velmi opatrný s výběrem a seznamováním potomka s novou partnerkou či partnerem, určitě se nesmí „tlačit na pilu“. Nejlepší by bylo dát dítěti, sobě a situaci čas a po uplynutí několika měsíců až roku začít vzájemné seznamování. Jinak dítě přehodí vinu za rozpad rodiny na nové partnery svých rodičů.

Zároveň v tomto věku hrozí, že by mohlo dítě vinu za rozchod rodičů svalovat na sebe, „že zlobilo nebo řeklo něco špatně, a oni se proto rozešli“. Je mu třeba vysvětlit, že důvod rozchodu dospělých s ním neměl nic společného a že se v lásce k němu nic nezmění. To ale většinou nestačí, protože dospělí v této pro ně již tak těžké době nemají na samotné dítě tolik času a anergie jako před rozchodem, protože řeší majetkové, soudní, finanční a bytové otázky.

Stává se, že dítě se necítí bezpečně, komfortně jako doposud, a nastane zastavení či dokonce zvrat v jeho vývoji. Může se začít pomočovat, chtít sát mateřské mléko, cucat znovu dudlík. S tím může být spojený i strach z budoucnosti, proto může mít potíže s usínáním, začne mít strach ze tmy. Důležité je v této době za všech okolností být a usínat s dítětem, je dobré nalézt si čas na projevování citů a časté mazlení. Dospělým pocit blízkého tvorečka také uleví při trudomyslnosti.

Dítě školou povinné také bude v tichosti doufat, že se rodiče znovu dají dohromady, a proto může být proti rodičům i novým partnerům mnohdy arogantní až agresivní. Je to rovněž období, kdy se dítěti stýská po tom z rodičů, s nímž nežije. Také se mnohdy stává, že dítě neví, komu má stranit, vůči komu má být loajální. Absolutně se nedoporučuje rozebírat s takto starým dítětem detaily rozvodu s partnerem, zvláště pak, jaké povahové rysy nebo chyby vám vadily.

Děti starší devíti let se mohou dokonce stydět říci kamarádům a spolužákům, „co se u nich doma děje“, mohou se cítit osamělé, mnohdy se jim zhorší prospěch a také ve vývoji by se mohly zpozdit.

Dospívající mládež se zdá být vyspělejší, než ve svém věku skutečně je, zdá se být přetížena věčným odporováním rodičům nebo péčí o mladšího sourozence. Rodiče v očích puberťáka ztrácejí na autoritě, stávají se mu více bratrem či sestrou. Potomek může začít po rodičích chtít například peníze za pomoc v domácnosti nebo za dobré výsledky ve škole. Rozchod rodičů náctiletých dětí pak může mít za následek to, že nebudou věřit v trvalé svazky a v budoucnu mohou mít problém vůbec uvěřit životnímu partnerovi.

Psychologové říkají, že při rozvodu se nemusí nutně jednat o rodinnou tragédii, pokud se jsou bývalí partneři schopni domlouvit na péči, například kdy se spolu uvidí, kam spolu půjdou.

Nejdůležitější je neklást dítěti otázky typu „koho máš raději“, „s kým chceš strávit víkend“, „s kým bys chtěl bydlet“, protože to, že jste se přestali milovat s partnerem, neznamená, že jste přestali milovat vaše dítě. A to by mělo dítě vždy vědět.

Pokud mají jednotlivci z laické i odborné veřejnosti, partneři či manželé pochybnosti nebo otázky pro psychology zabývající se tématikou partnerských i rodičovských vztahů, mohou se do konce září přihlásit na celodenní seminář www.pozitivnirodicovstvi.cz, pořádaný nadací Naše dítě.

Bude se konat 18. října v pražské Justiční akademii v Hybernské ulici. Přednášky povedou odborníci a tentokrát se budou týkat témat Partneři a rodiče, Předpoklady a podmínky pro fungování dlouhodobých vztahů, Úskalí otcovství v Česku nebo Problémy v párové komunikaci. Vstupné na jednodenní seminář činí 500 korun.