Roste počet dětských patologických hráčů

Kromě poklesu fyzické aktivity dochází u dětí k úbytku reálných vztahů tváří v tvář a přátel. Naopak jim přibývá problémů a konfliktů v osobních vztazích.

Děti zanedbávají své povinnosti, což vede ke konfliktům nejen doma, ale i ve škole. Pozdní příchody, nesoustředěnost, snížená výkonnost, vyšší nehodovost i úrazovost, to vše se může dít vlivem jejich závislosti.

Mohou trpět i chronickými bolestmi zad, šíje a hlavy, únavou a napětím očí a v důsledku nedostatečného pohybu i obezitou.

Mimo jiné i proto, že se jejich ještě zrající mozek vypořádává s účinky závislostí mnohem obtížněji než mozek dospělých. Navíc některé dopady na vyvíjející se mozek mohou být i nevratné nebo obtížně rehabilitovatelné (např. poruchy pozornosti, paměti atd.).

V řešení závislostí se jednoznačně vyplácí, aby si rodiče stanovili pro děti určitá pravidla a důsledně dbali na jejich dodržování. „Je zapotřebí, aby rodiče mnohem aktivněji komunikovali se svými dětmi a zajímali se o jejich kamarády a volný čas. Ukazuje se, že extrémně liberální přístup v oblasti závislostí, ať už látkových či nelátkových, není tou nejlepší cestou, a u dítěte i dospívajícího nepůsobí preventivně tak silně jako jasná pravidla a struktura,“ upozorňuje přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

Dalším poznatkem českých adiktologů je, že děti se chtějí chovat „normálně“ jako jejich vrstevníci. Tlak vrstevníků a normy jsou jedny z vysoce rizikových faktorů, které se však naopak v prevenci s úspěchem dají využít jako faktory protektivní.

„Je tedy zapotřebí, aby o normách chování dostávaly děti ty správné informace, tedy ne zkreslené, které se k nim mohou dostat zprostředkovaně přes média a sociální sítě,“ upozorňuje prof. Miovský. Proto odborníci zavádějí do praxe na školách to, že dětem vysvětlují, co je normální a co je již za hranicemi běžného chování.

V případě již existujících problémů, působených užíváním návykových látek, nebo jinými, zdraví škodlivými návyky, se mohou děti, mladiství a jejich blízké osoby obracet na adiktologickou ambulanci, která je součástí Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN.

,„Zde se jim věnují zkušení pracovníci – psychiatři, psychologové, adiktologové –, kteří jsou schopni komplexně posoudit konkrétní situace a navrhnout odpovídající postup pro jejich zvládání,” upozorňuje primář Kliniky adiktologie MUDr. Petr Popov, MHA.

Ambulance ve své činnosti navazuje na Středisko pro děti, mládež a rodinnou terapii, které vzniklo při původním Oddělení pro léčbu závislostí již v roce 1967 a inspirovalo vznik dalších programů, pomáhajících rodinám, ve kterých se vyskytuje problém se závislostí.