Článek
„Johanka se narodila doma, tatínkovi přímo do náruče,“ prozrazuje osmatřicetiletá Petra Malá. „To už jsem měla dva kluky, kteří se narodili v porodnici. Tam jsem však pochopila, že personál nemocnice nesdílí můj pocit, že bych měla tak zásadní životní událost, jakou porod je, mít pod kontrolou. I proto jsem se rozhodla přivést třetí dítě na svět doma.“ Bez komplikací tak přišla na svět zdravá holčička.
Lektorka Katarína Zatovičová (vlevo) si myslí, že žena by měla mít možnost volby, kde bude rodit. Petra Malá (vpravo) se rozhodla svou Johanku přivést na svět doma.
Ženy chtějí rodit v bezpečí
Podobně jako Petra uvažují i jiné ženy. Nad porody doma však stále visí mnoho otázek. Jsou ženy, které se pro tuto variantu rozhodnou, nezodpovědné hazardérky, nebo naopak jde o ženy statečné, které chtějí pro sebe a své dítě to nejlepší?
„Žena by měla rodit tam, kde se cítí v bezpečí,“ má jasno Katarína Zatovičová, která před deseti lety nastartovala v Praze projekt A centrum – vědomá a aktivní příprava na mateřství a rodičovství. Zapojují se do něj ženy, které se o své těhotenství a porod aktivně zajímají. Mnoho z nich se rozhodne rodit doma. Podle lektorky Zatovičové je proto důležité přemýšlet nad tím, proč určité procento žen v porodnici rodit nechce.
„Některé ženy se v porodnici cítí bezpečně, jiné ne. Jsou ženy, které porod vnímají jako přirozenou věc a nechtějí u něj lékaře a přístroje, pokud to není nezbytně nutné. A těm by měla být nabídnuta možnost rodit jinde než v porodnici,“ tvrdí lektorka, jejímž centrem nabízejícím komplexní přípravu na porod už prošly tisíce rodiček.
Porod je přirozená věc
Jednou z nich je i Petra Malá. Její předchozí dva porody ji rozhodně nenadchly. „Samé povely a nesmyslné procedury, kterými se lékaři jistili, ale pro mě jako rodičku byly vyloženě obtížné. Nikdo na mě nebyl hrubý, pokud nepočítám sestru, která mě okřikla, když jsem si při tlačení zařvala. Vadilo mi ale, že mi dítě hned po porodu odnesli na nějaká vyšetření. Cítila jsem, že to tak není v pořádku. Chtěla jsem ho hned mít u sebe.“
A tak se třetí dítě rozhodla porodit doma. Manžel ji v tom podpořil. Kromě vlastních zkušeností se Petra opřela i o ty, které nasbírala jako dula.
Původně vystudovaná baletka se totiž před šesti lety rekvalifikovala na profesionální průvodkyni a pomocnici matky těhotenstvím a porodem – dulu. Byla u porodů lékařských i u těch domácích. A tak může srovnávat. „Při porodech doma vládla atmosféra klidu a důvěry, v porodnici většinou nervozita a stres,“ má jasno. Kde bude rodit potřetí, se proto nijak dlouze nerozmýšlela.
K domácímu porodu by se měly rozhodnout jen zdravé ženy s nekomplikovaným těhotenstvím.
O přirozeném porodu nastudovala kila knih, jinak se na něj nepřipravovala. „Vyvařila jsem nůžky a do postele dala nepromokavou podložku. Byla jsem dopředu domluvená s porodní asistentkou, že mi přijede pomoci. Když se blížil termín porodu, synové odjeli na prázdniny. Hned druhý den se Johanka ohlásila. Přišla porodní asistentka, řekla mi, že je ještě čas, a tak jsem ji zase poslala pryč. Byla jsem zaskočená přílivem porodní bolesti, už jsem zapomněla, jak může být intenzívní. Ale s manželem jsme to zvládli.
Žádné komplikace nenastaly, vše pokračovalo přirozeným tempem. Asistentka dorazila ve chvíli, kdy už byla Johanka venku a spokojeně mi ležela na břiše.“
Petře je přes pětatřicet let a některá těhotenská vyšetření, včetně odběru plodové vody, odmítla. „Nezříkám se však lékařské péče, pokud je nutná,“ zdůrazňuje. „Doma jsem nerodila kvůli svému pohodlí, ale protože jsem nechtěla, aby lékaři do porodu zasahovali. Urychlování porodu, holení, nástřihu hráze, klystýru, zákazu volného pohybu či pití, porodu v nepřirozené poloze s nohama nahoru, toho všeho jsem byla doma ušetřená. Lékaři často dělají operaci i z porodu, který by mohl být bez komplikací,“ myslí si Petra.
Lékař: V kuchyni riziko nepoznáte
Lékařský pohled na porod je však zcela odlišný. Vychází z předpokladu, že nikdo nemůže dopředu říct, že bude bez komplikací. „Ženy, které se rozhodnou rodit doma, považuji za sobecké. Pro své pohodlí vystavují dítě riziku,“ myslí si vedoucí lékař porodnického úseku Fakultní nemocnice Motol Tomáš Binder. Uznává sice, že žena má právo rozhodnout se, kde bude rodit, ale zároveň poukazuje na to, že i fyziologické neboli přirozené těhotenství může občas vyústit v komplikovaný porod.
„Doma v kuchyni komplikaci nepoznáte,“ argumentuje. „Porodní bába je u porodu s holýma rukama a nemá možnost ověřit si stav plodu, zatímco v porodnici jsou specializované přístroje. Snažíme se dopředu vyloučit riziko, a tak je pro mě jako pro lékaře nepřijatelné, že pokud bude sto žen rodit doma a 98 z nich bude spokojených, tak dvě budou mít mrtvé nebo postižené dítě.“
Porodní bába je u porodu s holýma rukama, říká lékař a porodník Tomáš Binder.
Podle lékařů existují v současném porodnictví dva trendy. Jeden tíhne k bezbolestnému porodu, kdy si ženy připlatí za léky tlumící bolest nebo za epidurální umrtvení a plně se odevzdají do rukou lékařů. Ten druhý bere porod jako přirozený proces, do něhož lékař vstoupí jen v případě nutnosti. Z nejrůznějších důvodů, zejména kvůli setrvačnosti systému, se ale přirozený porod v českých porodnicích takřka neprovádí.
„Taky se snažíme přenechat bezproblémové porody porodním asistentkám a nezasahovat do nich,“ upozorňuje doktor Binder. V praxi to však bývá málokdy.
I porodníci si uvědomují, že arogance personálu či porodní sály bez jakékoli intimity jsou pro rodičku v tak vypjaté chvíli, jakou porod je, stresující. „Autoritářství lékařů a sester je už minulostí. Dnes si nikdo nedovolí na rodičku zařvat či jí udělat něco, s čím nesouhlasí,“ myslí si doktor Tomáš Binder.
S tím souhlasí i čtyřiatřicetiletá dvojnásobná matka Jana ze středních Čech. Obě své děti přivedla na svět v porodnici v Nymburce a nelituje.
„Při prvním porodu mě nechali doktoři v klidu a do porodu nijak nezasahovali. Až do té doby, než holčičce přestalo bít srdíčko. Byl nutný okamžitý zásah. O tři roky později mi zase u druhého porodu po odtoku vody odezněly stahy a dalších více než deset hodin se nedělo vůbec nic. Porod spontánně nepostupoval. Byla jsem ráda, že mi lékaři píchli injekci na povzbuzení děložních stahů. Miminko se však narodilo přidušené. Šlo o minuty a nebýt lékařů, nevím, jak by to dopadlo. Měla jsem štěstí na vynikající doktory, a proto jim stoprocentně věřím. Možná i proto, že mě nikdy nikdo neléčil a nezasahoval mi do života proti mému přesvědčení.“
První obžalovaná porodní asistentka v Česku
Lékař Tomáš Binder však přiznává, že ač podle statistik devadesát procent porodů proběhne bez komplikací, dvacet procent jich končí nadměrnou aktivitou lékaře. Přeloženo do češtiny to znamená, že lékař zasahuje i tam, kde by si příroda pomohla sama. „A divíte se?“ namítá. „Podle zákona je lékař zodpovědný za výsledek porodu. A tak se jistí.“
Rodička podle něj může do porodnice přijít s takzvaným porodním plánem, kde má vypsáno, co přesně chce a jaké zákroky si naopak nepřeje. „Pokud je to rozumné, není důvod jí nevyhovět,“ uzavírá zkušený porodník.
Porodní plán, který nevyšel
S podobným porodním plánem přišla loni v létě do jedné pražské porodnice i devětatřicetiletá novinářka Markéta. Přála si co nejvíce respektovat přirozený průběh porodu. A tak si na papír poznamenala, že propíchnutí plodové vody, nástřih hráze nebo epidurální umrtvení určitě nechce. Všeho se jí nakonec dostalo.
„Začalo to tím, že mi tvrdili, že dítě je už moc veliké, takže porod je třeba vyvolat,“ vzpomíná. Uměle podaný oxytocin, jenž vyvolá děložní stahy, však na rozdíl od toho přírodního nespustí produkci přirozených opiátů, které umí tlumit bolest.
„Bolest byla tak velká, že jsem nakonec souhlasila i s epidurálním umrtvením, které jsem původně nechtěla.“ Na okamžiky, kdy ležela v porodním boxu přepásaná gumovými hadičkami monitorů, dodnes vzpomíná s odporem.
„Nemohla jsem se ani pohnout, natož si lehnout do pohodlnější polohy. Ačkoli se mi dýchalo dobře, lékaři měli jiný názor a pořád mi na obličej přikládali kyslíkovou masku. Zespodu do mě pořád zastrkávali nějaké sondy. Prý pro všechny případy. Box byl tak malý, že se tam personál nevešel, a pokud tam byl, musely dveře boxu zůstat otevřené. Tak jsem ležela s roztaženýma nohama proti otevřeným dveřím do chodby, kde vládl čilý ruch.“
Markéta si vybavuje, jak ve chvílích, kdy toužila po klidu, musela poslouchat úpěnlivý křik rodičky odvedle, ať jí proboha už někdo pomůže. Na základě toho všeho získala pocit, že porod nezvládne. „A tak jsem si jen úpěnlivě přála, abych ho už měla za sebou. Kývla jsem na vše, co mi lékaři navrhli, i když to bylo v rozporu s mými plány.“
Jako pikantní tečku za nepříjemnými zážitky přidává skutečnost, že krátce po porodu se jí sestra samozřejmě zeptala, jak že se vyrovnala s panem doktorem. „Myslela tím patnáctitisícový úplatek, o který si řekla. Byla jsem tak zničená, že ačkoli se mi to příčilo, chtěla jsem už vše uzavřít. A tak jsem souhlasila i s tímhle.“
Její dcera Ester se narodila s běžnou porodní váhou kolem tří kil. Markéta si dodnes myslí, že vyvolání porodu nebylo nutné, a lituje, že s ním souhlasila. „Komu jsem však měla věřit, když ne lékařům?“ ptá se.
Prostředí jako k milování
„Sama sobě,“ odpovídá na podobné otázky Katarína Zatovičová. Ženy, které se rozhodnou rodit doma, se podle ní velice aktivně zajímají o průběh těhotenství a porodu.
„Vždyť ženy přece mají schopnost rodit! Jenže náš medicínský už ve škole učí lékaře vnímat porod jako rizikovou záležitost a obavy z možných komplikací jim zabraňují dát prostor přirozenému procesu.“
Sedmačtyřicetiletá lektorka se těhotenstvím a přirozeným porodem zabývá už více než patnáct let. Právě tento zájem ji přivedl k sestavení různých aktivit, jako jsou cvičení, předporodní kurzy nebo přednášky určené rodičkám.
„Porod doma donedávna upřednostňovaly zejména druho a třeti rodičky, a to díky svým předchozím zkušenostem z porodnic. Nyní k nám do A centra proudí stále častěji i prvorodičky, kterým není jedno, jak bude porod veden a co se bude dít s jejich děťátkem,“ srovnává měnící se trendy posledních let.
„Mnohé ženy potřebují hrát při svém porodu aktivní roli a lékařskou péči ocení až tehdy, pokud by přišly komplikace,“ tvrdí.
Mnoho žen si porod jinde než v porodnici nedovede představit.
Dodává, že k tomu, aby se porod rozběhl, ženy potřebují podobné prostředí jako k milování: „Klid, intimitu, bezpečí a důvěru, že to zvládnou. V těchto podmínkách se porod rozběhne nejsnáze.
A pokud nastanou komplikace? „Byly, jsou a budou. Doma i v porodnici. Ale zatímco leckde v zahraničí pod okny domácí rodičky čeká sanitka pro případ nutnosti převozu do odborného zařízení, u nás to tak není. Naopak, na takovou ženu se lékaři dívají skrz prsty,“ povzdychne si Katarína Zatovičová.
Její zkušenosti se shodují s praxí porodních asistentek: doma se závažné komplikace objevují zřídka. „V nemocnici se dají komplikace lépe řešit. Ovšem zase k nim dochází častěji.“
Stejně jako většina zastánkyň přirozených porodů si myslí, že žena by měla mít volbu, kde rodit. Připouští, že rodit mimo porodnici není vhodné pro každou ženu. „Porod doma by měly podstoupit ženy, jež jsou nejen zdravé a mají fyziologické těhotenství, ale také ty, které si věří, že ho zvládnou. Nebo si opravdu myslíte, že jsou rodící matky nesvéprávné?“
