Článek
„Zvládat se to musí, akorát přiznávám, že někdy je to s vypětím všech sil, jak z mé strany, tak ze strany syna. Přiznám se, že trpělivostí moc neoplývám,” popsala Novinkám Jana Mrákotová, která má doma devítiletého syna Františka.
„Celý život se vám změní v tom, že si musíte přizpůsobit svůj pracovní režim tak, abyste zvládali dopolední vyučování,“ přiznal Novinkám i Jiří Haramul, který má ve střídavé péči sedmiletého a dvanáctiletého syna.
Zatímco ten starší podle něj distanční výuku zvládá bez problému, u toho mladšího musel prakticky zastat roli učitele. Je tak rád, že se prvňáci i druháci mohli od minulého týdne vrátit zpět do škol.
František se už do školy těší na kamarády i na paní učitelku.
„Celá distanční výuka je o přístupu učitelů. Tlak na rodiče je často brutální. V principu úkoly, které dostane druhák, jsou úkoly pro mě, jako rodiče. To by si učitelé mohli uvědomit, že tlak, který vyvíjejí, zasahuje daleko víc rodiče a děti to v principu nebaví,” dodal.
Roušky trápí spíš rodiče než žáky, tvrdí učitelé
Pro rodiče zavedení distanční výuky v polovině října prakticky znamenalo, že jim kromě práce či starosti o domácnost přibyla i výuka vlastních dětí a v podstatě i servis s tím související.
Podle Jany Mrákotové je to otázka především vlastní disciplíny. „Je to o tom, jak si člověk dokáže zorganizovat čas. Jsem na home officu a je těžké udržet a občas i přesvědčovat samu sebe, že některé věci se musí udělat, a to i o něco dřív, protože když pak ztratím půlhodinu, dostanu se do časového skluzu, který pak těžko během dne doháním,“ uvedla.
Sama je ráda, že syn je už ve třetí třídě a nemusí se mu tolik při výuce věnovat. „Na rovinu obdivuji rodiče prvňáků,“ přiznala. Přesto už také netrpělivě vyhlíží 30. listopad, kdy by se do školy měli vrátit všichni žáci prvního stupně základní školy.
„Akceptuji plno různých restriktivních opatření, protože chápu, že byla potřeba, ale zastávám názor, že dětí na prvním stupni patří do škol,“ zmínila s tím, že návrat do školy netrpělivě vyhlíží i její syn. „Vzhledem k tomu, že je komunikativní, tak mu domácí školství opravdu nevyhovuje,“ dodala.
Pro děti je důležité rozptýlení
„Každá situace, která trvá delší dobu a určitým způsobem omezuje možnost realizovat se, minimálně vede k tomu, čemu se říká frustrace, neuspokojení nějakých potřeb. U dětí jsou to potřeby vidět se s kamarádem, zahrát si fotbal, volejbal, nebo si jen popovídat,” řekl Novinkám český psycholog Karel Humhal.
Návrat školáků: děti se těšily, učitelé si oddychli
Ne každé dítě podle něj dokáže zátěž v podobě lockdownu unést, často si pak děti vyvíjejí obranné mechanismy. „Obvykle říkáme, že zlobí. Dítě na sebe upozorňuje, vyvolává konflikty se sourozenci, doma s rodiči, s prarodiči, i třeba se psem,” vysvětlil.
Běžnou formou úniku pak u dětí bývá počítač a internet. „Děti prostě na počítačích hrají různé hry a tam se realizují náhradním způsobem,“ uvedl Humhal s tím, že ne každému dítěti tento způsob realizace vyhovuje.
Ne všechny děti snáší online výuku dobře.
Zdůraznil tak, aby se rodiče snažili dětem během karantény vymýšlet různé druhy rozptýlení.
„Ať už jsou to zábavy typu vycházky, sport či hry, stačí ty jednoduché, jako je Člověče, nezlob se nebo pexeso,” přiblížil.
Sociální kontakty dětí v době covidové aneb Proč není dobré jim zcela zakazovat online svět
S tím, že by se kvůli lockdownu u dětí rozvinuly psychické potíže, se zatím nesetkal. Současnou dobu hůře snáší spíše dospělí. Rodičům tak doporučuje, aby se i v této době snažili udržovat zásady správné životní hygieny.
„Ideální je, aby se člověk přiměl k tomu, aby cvičil. Stačí deset, patnáct minut, ale i to udělá své, když je to pravidelné,” dodal.
