Článek
Pro dítě je dospívání období velkých změn - hormonálních, fyzických, psychických. Už to není ten malý poslušný chlapeček, který nám vše odkýval, nebo malá holčička s culíkem. To je zásadní moment!
Najednou je z vašeho poslušného dítěte osobnost, která je přecitlivělá, diskutuje vždy a o všem a má pádné argumenty, ptá se po smyslu pravidel a norem, ptá se dokonce i po smyslu života.
Zatímco dřív bylo dítě schopné brát většinu věcí tak, jak jsou, teď je zpochybňuje a hledá vysvětlení všude možně, i tam, kde se vám to zrovna moc nelíbí.
| Jak se puberta projevuje |
|---|
| Začne se měnit fyzická stránka, postava, jsou viditelné mužské a ženské rysy. |
| Emoce - prudkými fyziologickými změnami oslabená nervová soustava navozuje psychickou i emoční labilitu. V běžném životě to pak znamená, že během půl hodiny projde dítě záchvatem zuřivosti a pláče a po chvíli se směje s kamarádkou do telefonu. |
| Názorovým vymezováním proti rodičům a veškerým autoritám. Věřte, že cokoli řeknete, bude špatně, nebo aspoň v protikladu. |
| Černobílým myšlením a jasnou pravdou “Tak to je”. |
| Děláním rázných gest (bouchnutí dveřmi). |
| Pocity nejistoty a vlastního sebehodnocení. Děvčata nejčastěji hodnotí vlastní tělo. |
| Snahou přebírat zodpovědnost za svoje jednání. |
| Co puberťáci nesnášejí |
| - ranní vstávání |
| - neustálou kontrolu rodiče za zády |
| - povyšování se nad dítětem: já jsem tvůj rodič, já to přece vím nejlépe |
| - autority obecně |
| - manipulaci, hodnocení, srovnávání, zesměšňování před kamarády = to si často neuvědomujeme |
| - organizování jejich času |
| - nedodržení vámi slíbeného slova |
| - necitlivé vyvracení jejich pravdy a nucení pravdy rodičů |
| - když jim skrytě nutíte svoje vlastní nesplněné ambice a očekávání |
| Zdroj: Akademie rodičovství |
„V souvislosti s tělesnými a hormonálními změnami se v období puberty objevuje velká rozkolísanost emocí, dospívající může nálady střídat bez zjevného důvodu, nepředvídatelně, zdánlivě nepochopitelně. Jeho reakce můžou být dost nepřiměřené a vás, rodiče, to pak může dost rozčilovat, protože se vám nedaří dítě ´číst´, porozumět jeho chování,” vysvětluje pro internetový portál Šance dětem psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Milena Nováková.
„Všechny tyto emocionální výjevy je dobré nepřehlížet a neuzavírat to s tím, že mu zase ´straší hormony´. Vždy takovému dítěti věnujte pozornost a ptejte se, co ho trápí. Možná vám nebude umět odpovědět, ale to nevadí, nenaléhejte. Dejte mu najevo, že jste s ním, že máte o jeho pocity zájem a že jste tady, když vás bude potřebovat. I když vás trápí obavy o to, jestli se něco vážného neděje, dejte dítěti volnost v tom, jestli se vám svěří, nebo ne. Pokud se stal nějaký průšvih, stejně se to projeví. Vaše podpora a důvěra jsou to nejdůležitější,” dodává Nováková.
Což potvrzuje i koučka Iva Kyselá z Akademie rodičovství. „Jako rodič si musíte uvědomit, že dítě prochází veledůležitým životním procesem, který směřuje k samostatnosti a schopnosti se odloučit od rodičů a žít svůj život. Když dítě tímto procesem neprojde, když mu to neumožníme, tak vlastně nedospěje. Vidíme pak budoucí mamánky, dospělé děti vytvářející problematické závislé vztahy, neschopné se o sebe kvalitně postarat.”
| Co puberťáci chtějí, ale většinou si o to neřeknou |
|---|
| Jasnou otevřenou komunikaci |
| Důvěru a víru, že to zvládnou |
| Ocenění, povzbuzení |
| Respekt a podporu |
| Předávání zodpovědnosti bez následných komentářů - proč jsi to udělal takhle, nešlo to takto... |
| Nastavení pravidel - opěrný bod |
| Vytváření dohod - u kterých se mohou cítit jako parťáci |
| Možnost dělat rázná gesta (bouchnutí dveřmi) a prožívat je |
| Podporu jejich sebeúcty |
Vytvoření důvěrného prostředí
Pokud je ve vaší rodině vytvořeno bezpečné, důvěrné klima ke sdělování pocitů, povídání si a vedete drobnými kroky své dítě k samostatnosti, tak i období pestrosti v pubertě budete zvládat společně lépe.
Jak toho dosáhnout, vám v několika bodech poradí koučka Iva Kyselá.
1. Neberte slova vašeho puberťáka na vás osobně. Jste pro své dítě cvičným a bezpečným trenažérem, na kterém si může zkoušet svoje hranice ve vztazích.
2. Vytvořte si ve své hlavě mentální hranici, za kterou už nechcete jít, a svému pubertálnímu dítku ji sdělte.
3. Vytvořte si s dítětem dohodu, že pokud toho bude hodně, objeví se varovný signál (např. nějaké domluvené slovo, symbol, hra na nástroj), který upozorní, že stačilo. Taková dohoda musí být oboustranná.
4. Nenechejte se vtáhnout do pubertálních nálad a stížností, protože tím nikomu nepomůžete.
5. Najděte si čas pro sebe a svého puberťáka pusťte s vrstevníky. Nejlepší učitel je zkušenost.
6. Pokud žijete svůj plnohodnotný spokojený život, tak tím nejlépe dáváte model svému dítěti. Takový, o který se může opřít.
| Co může také pomoci |
|---|
| Nejtěžší a zároveň nejužitečnější, co může rodič pro své dítě udělat, je vzdát se kontroly nad jeho životem a nechat ho vyrůst. Nechtějte všechno pochopit, někdy stačí přijmout a respektovat.V kurzech AkademieRodicovstvi.cz se rodiče učí, jak postupně předávat zodpovědnost svým dětem. Mají možnost přijít si na svůj způsob, jakým chtějí své dítě připravovat na život a poznat, zda k tomu jejich výchova směřuje. Rodiče se seznamují s možností využívat rodinnou radu k vytvoření důvěrné atmosféry v rodině. |
