Článek
Malé dítě potřebuje více oblečení na převlečení, to je samozřejmé. Ale i tak by se dala stanovit pomyslná hranice, za kterou už je další nákup oblečení naprostou zbytečností a plýtváním peněz.
I tak se mnozí rodiče neudrží a stále nakupují. A proč to vlastně dělají? Důvod je více než jednoduchý. Hlavním vzorem jsou slavné osobnosti, které mají více finančních možností a pro své potomky kupují téměř na každý den jiný "moderní obleček", cituje server Daily Telegraph.
Z výzkumu na téma nakupování pro děti jasně vyplynulo, že průměrné dítko má v šatníku zhruba 56 kusů oblečení, které není mnohdy schopno unosit dřív, než z něj vyroste. Nejinspirativnějším zdrojem pro obyčejné rodiče jsou hlavně dva slavní potomci - malé parádnice Harper Beckhamová a Suri Cruiseová.
Podle statistik průměrně rodiče utratí za oblečení pro dítě v prvním roce jeho života okolo 500 dolarů (necelých 10 tisíc korun). Přepočteno na kusy to představuje zhruba dva nové "objevy" do šatníku za týden.
O co víc jsou děti slavných viděny v médiích, o to víc jsou běžní rodiče vystaveni tlaku a pochybnostem, zda jejich dítko nenosí stále to samé, případně moc obyčejné.
Dvě třetiny rodičů, kteří se zúčastnili studie společnosti Marks and Spencer, navíc nepřijímají oblečení jako dar, neboť ve většině případů je "příliš obyčejné".
Paranoia ohledně oblečení
Ovlivňování toho, co bude náš potomek nosit, začíná pro mnohé rodiče ještě před narozením potomka. Nevědomky už v období těhotenství mnohem více vnímají okolí a selektují značky a typy oblečení, které jsou nejvíce populární.
Není se pak čemu divit, že jedno dítě z osmi má do jednoho roku věku v šatníku i přes 100 kusů oblečků. Objeví-li se pak nějaký slavný potomek v něčem naprosto novém, často rodiče neodolají psychickému nátlaku a i oni tento kus koupí, například kašmírový svetřík. Co na tom, že ho bude dcera mít na sobě jenom jednou nebo dvakrát.
A co se děje s oblečením, ze kterého děti vyrostou? To je na celé věci možná nejzajímavější. Více než polovina obsahu šatníku je rodiči vyhozena ještě během doby, kdy by se dalo nosit, a to jen proto, že už se jednoduše "nelíbí".
Podobné množství pak končí v koši, když z něj dítě vyroste, a to i v případě, že ho mají rodiče možnost darovat, třeba na charitu.