Článek
Ať chceme nebo ne, přenášíme si od rodičů nejen genetické informace, ale i naučené vzorce chování, zvyků i zlozvyků. To, co slyšíme a vidíme, se nám hluboce ukládá v naší paměti, a ať chceme nebo ne, jednoho dne vše vypluje napovrch.
„Rodiče nás vybavují nejen geneticky, ale učíme se od nich, jak se chovat k lidem a jak řešit různé životní situace. Učíme se nápodobou, co dělají, jak tráví volný čas, zda chodí mezi lidi či se uzavírají v soukromí. To, co vidíme, se nám „zažírá pod kůži“ a stává se naší přirozeností, kterou bereme za samozřejmost a nezpochybňujeme ji,“ řekl pro časopis Moje Psychologie klinický psycholog Petr Růžička.
Z dětství si pamatujeme nejvíce
Vše si kódujeme do své paměti již v dětství. A jelikož jako děti nejsme ještě schopné zhodnotit, co v naší rodině funguje a nefunguje, co je a není špatné, ukládáme si téměř vše. I to, co později především v dospívání nesnášíme.
„Vezměte si například období, kdy se učíme mluvit. Všechna slova se zároveň učíme s významem. Pokud jde o předměty, je to jasné. Stačí říct „tohle je stůl“ a ukázat konkrétní stůl. Ovšem složitější je to s abstraktními pojmy – pravda, láska, hádka, komunikace. Učíme se je s významem, nebo-li postojem, který zastávají naši rodiče a my ho přejímáme. Nemluvě o tom, že od nich okoukáváme, jak se třeba zachází s problémy – zda se řeší nebo „zametají“ pod koberec nebo jak se udržuje přátelství," vysvětluje problematiku pro server Sexuálně.cz psycholožka Katarína Filasová.
Přestože přebíráme od rodičů většinu věcí, nikdo přesně nedokáže rozlišit, co všechno máme dáno geneticky a co se je nám dáno výchovou a schopností přizpůsobit se okolí.
Genetika versus socializace
Určitá neshoda panuje i mezi psychology. Podle Petra Růžičky funguje tzv. biologický přístup, který říká, že naši povahu určují geny. Nebo přístup psychologizující, v němž geny představují pouze výchozí materiál a tolik naši osobnost neformují.
Jak tvrdí psycholog existuje tzv. memu něco jako paměťová karta, která se velmi podobá genu a která se předává z generace na generaci. "Existence matky a otce a jejich nápodoba není to jediné, co z dcery utváří ženu a ze syna muže. Důležitý je také rodinný model, ve kterém dítě vyrůstá. To, jak se rodiče chovají k sobě navzájem. Jablko může padnout i dále od stromu," dodává Růžička.
Veškeré návyky lze změnit
Přestože si přenášíme od rodičů vlastnosti i gesta, nemusíme mít strach, že budeme jejich přesnou kopií. Veškeré návyky z dětství lze totiž vědomě změnit. Je k tomu samozřejmě zapotřebí určitý kus odvahy a sebezapření. Mnohem snazší je se těchto návyků zbavit za pomoci odborníků tedy psychologů.
Pokud máte již své vlastní děti, pak byste si měli uvědomit, že když mají rodiče fungující vztah a dítě vyrůstá v pohodové atmosféře a v pocitu bezpečí, tak si tuto zkušenost přináší i do svého partnerského vztahu. Tudíž, i vy svým chováním vychováváte své děti pro jejich budoucí partnery.
